Správa ani já nejsme vládci parku

Správa ani já nejsme vládci parku
Author	Antonín Pelíšek
Date	2006-05-27
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent	Alois Pavlíčko

Ředitel Národního parku Šumava Alois Pavlíčko rád cestuje po horách, bratrovi pomáhá obhospodařovat horské louky.

Prachatice – Když před dvěma a půl rokem převzal vedení Správy Národního parku Šumava bývalý vedoucí referátu životního prostředí Alois Pavlíčko, měl složitou pozici. Jeho předchůdce obviňovali ekologičtí aktivisté z devastace pralesa, čelil také kritice agresivního boje s kůrovcem. Pavlíčko se považuje za ekologa. Jeho začátky se točily kolem Centra ekologické výchovy Dřípatka v Prachaticích.

„Správa ani já nejsme vládci parku. Naším posláním je kontrolovat dodržování předpisů na ochranu přírody v něm a zajištění servisu,“ tvrdí čtyřiačtyřicetiletý muž.

• Vaše schválení do funkce ředitele správy potěšilo aktivisty z neziskových organizací, konkrétně z Hnutí Duha. Jak s nimi vycházíte teď?

Jako se všemi, kdo se o park zajímají a mají na jeho chod rozumný názor. Snažím se domluvit, i když návrhy nemusím nakonec brát, ale je to o věcné diskusi a procesu jednání, kde jsem rád za všechny připomínky. Ne všichni si ale zvykli, že do věcí veřejných mohou mluvit i občanská sdružení. Musíme je brát jako součást demokracie. Projekty v parku a v přírodě by ale měli lidé chápat jako dlouhodobé a tento pohled některým chybí.

• Vaše kariéra je spojená s přírodou. Bylo tomu tak od malička?

K hlubokému zájmu mě přivedl pan učitel Záveský na základní škole a potom jsem byl aktivním členem stanice mladých ochránců přírody, sdružení Dřípatka v Prachaticích, TISu a dalších. Byli jsme tehdy hodně známí, jedni z prvních v rámci občanských sdružení. Jinak jsem pracoval na okresním národním výboru a později na okresním úřadě v Prachaticích, nejdřív na referátu kultury a potom až do roku 2001 na referátu životního prostředí.

• Ovšem funkce šéfa správy šumavského parku je jiná káva. Je možné říci, že i politická?

Částečně ano.

• Potom se po volbách může hodně změnit. Třeba i zesílit tlak na vaši pozici. Už dnes se objevují kolize kolem určitých projektů podporovaných politiky z ODS, ale odmítaných správou šumavského parku. Například v Boleticích nebo na Lipensku.

Musíme si uvědomit, že části parku jsou také pod evropskou ochranou podle programu Natura 2000. Šumavský park patří k soustavě v celé Evropě, která má podobný režim. Bohužel u nás stále hledáme ve všem nějakou třetí cestu.

• Byl jste tedy v evropských parcích a můžete srovnávat? Mimochodem, dnes je Mezinárodní den evropských parků.

Navštívil jsem všechny naše párky a bezpočet evropských. Státy mají zájem na jejich zachování pro budoucnost, snaží se je chránit. Jsou národním bohatstvím.

• Jezdíte na dovolenou do zahraničí? Kde se vám líbilo nejvíce?

Vždy jsem byl rád v horách, v blízkosti rašelinišť. Je úplně jedno, zda šlo o rakouské Alpy, mongolský Altaj nebo ladacký či kašmírský Himálaj.

• O vás se říká, že jste se zhlédl v bavorském parku, který je hodně necháván na pospas přírodě, což zase odporuje filozofii části našich odborníků.

Důležitý je kompromis. Jde o to, kam až chceme při ochraně ekosystémů zajít a kde území hájit. Někde nemůžeme navazovat na původní šumavský prales, protože současný porost je už také umělý. Pokud ale někdo říká, že je park moc uzavřený, tvrdím, že je pořád dost otevřený pro veřejnost a pro život lidí v jeho dvou třetinách, kde také aktivně působíme na přírodu.

• Vy sám žijete v národním parku?

Vlastníme s rodinou historický dům v Prachaticích. Na Šumavě mám své kořeny. Moji předkové pocházeli z prostoru od Knížecích Plání až k Vimperku, jméno Pavlíčko je tam v historii časté.

• Nezní moc německy vzhledem k tomu, že na Šumavě žili většinou německy mluvící obyvatelé.

Původně bylo psáno jako Pabliczko, pak se různě komolilo.

• Napadá mě, že právě pro tyto vaše zkušenosti chcete co nejvíc zachovat Šumavu původní. Navíc historické romány líčí Šumavu romanticky.

Někdy je ten obraz dost zidealizovaný. Nezapomínejme, že Šumavané museli řešit velké kůrovcové kalamity a polomy, i když průmysl zde velký nebyl. Hlavně zde byly pily. Plavilo se odtud dřevo po kanálech, ale jeho spotřeba byla nesrovnatelně nižší než dnes.

• Dokázal byste bydlet v srdci národního parku místo ve městě?

Na Šumavě trávím většinu času, a to i volného. Jezdím na Stožecko, nějaký majetek s chalupou mám i na hranici vojenského prostoru Boletice.

• Kde?

To nechci konkretizovat, je to na hranici vojenského prostoru.

• Zdědily po vás zájem o přírodu i děti? Jste turista?

Spíš mi volný čas vezme práce kolem chalupy, kde ho trávíme s celou rodinou, tedy i dětmi, a potom práce na Stožecku.

• Jaká práce?

Máme dvanáct hektarů pozemků pro sečení, vše podřízené údržbě krajiny. Hlavní díl nese bratr. Z techniky máme traktor, balíkovač, starou tatru, sekačku. Letos přibudou i zvířata.

• Vím o vás, že jste členem Společnosti na ochranu motýlů a podílíte se na různých projektech kolem přírody. Psal jste studii o přírodě v Boleticích. Nedávno jste dokonce nabídl zpěváku Danielu Bártovi vycházku do Boletic, který se zajímá o vážky.

V Boleticích jsou dva vzácné druhy, jeden rašelinný je třeba ještě objevit. Pozvání dostal i jako nedávno zvolený kmotr Národního parku Šumava. Je to člověk, který má silný vztah k přírodě.

• Říkal jste, že nejste vládcem parku. Kdybyste jím ale byl, co byste udělal jako první věc? Něco zrušil, zakázal, nebo naopak nově zavedl?

Dnes není doba pro vládce, ani osvícené panovníky. Proto bych dál nad věcí nespekuloval.