Na Šumavě zůstaly jen neoplodněné slepice

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:40, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Na Šumavě zůstaly jen neoplodněné slepice |Author=Iva Sedlářová |Date=2006-10-10 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk |R…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Na Šumavě zůstaly jen neoplodněné slepice
Author Iva Sedlářová
Date 2006-10-10
Source Klatovský deník
Genre tisk
Respondent

Z dopisu

Vždy jsem zastávala názor, že přirozená inteligence člověka se neprojevuje tím, že na vás chrli odbornou terminologii, ohromuje vědomostmi a používá citátů slavných, ale projeví smysl pro humor, takový ten suchy, anglicky, sarkasticky, místy až černý. On je to totiž mnohdy účinný úder na bachor nesvárů – daleko přesnější než rozhořčené dopisy na příslušné zákonné organy statni moci. První Šumavský happening na Modravě „Náš život mezi hlušci“ organizovaný starostou Modravy Antonínem Schubertem patřil do této kategorie světlých výjimek šumavského kolbiště.

Stylově aranžovaná scéna sama o sobě nemohla nechat na pochybách, o co kráčí. Zaražený kůl v barvě šmolkové modři symbolizoval tolikrát diskutovaný Modrý sloup. Stejně symbolicky stála za plotem z ostnatého drátu, inovačně natřeného na brčálově zelený odstín, provokativní smrková souška a na ni tetřev hlušec – zda v toku či v předsmrtném stavu po zásahu broky, těžko soudit ze staré vycpaniny. Tu nám ve svém úvodním projevu starosta Schubert představil jako úlovek neznámého pyšného nimroda zhruba před 70 lety. „Bezpečně vím, že tento pták pocházel z okolních hvozdů. Bezpečně vím, že v knihkupectvích najdete mnoho loveckých memoárů stále zejících lovců, kteří se honosí svými loveckými trofejemi – vycpaným tetřevem ze Šumavy. Nechce se mi zde říkat počty ulovených ptáků, ale pro nezasvěcené pouze jedno vysvětlení. To, co zde na této soušce visí, je kohout tetřeva hlušce. Slepice tetřeva nebyla cílem lovecké vášně. Zdánlivě se zdá být vše v pořádku. Slepice zůstávají a svým počtem převyšujícím počet kohoutů zvyšují společenskou prestiž samců, který vládne mnoha samicím. U tetřeva tomu ale tak není. Tetřev není kurem domácím žijícím v hejnech. Nadměrný lov tetřeva byl počátkem konce tohoto druhu. Ne, člověk turista by nikdy takovou zkázou pro populaci tetřeva hlušce být nemohl.“

V této částí projevu starosty mnoha přítomným stejné krevní skupiny (a té byla většina) cukaly koutky úst. Snad si Antonín Schubert ani nebyl vědom trefné parodie na přikladu osudu tetřeva hlušce ke stavu a podmínkám rozvoje Homo sapiens sapiens v území NPS. Ale zřejmě si toho vědom byl, neboť příklad tetřeva hlušce symbolicky provázel celou jeho řeč: „Máme zde symbol Modrého sloupu. Modrý sloup ve své podstatě označoval místo, kde na prastaré obchodní cestě vedoucí z Kašperských Hor přes Filipovu Huť do Pasova končila moc českého panovníka. ...Po roce 1989 dostala Šumava novy druh naděje. Společnost si uvědomila důležitost Šumavy a vyhlásila nad jejím územím národní park. Jednou z těch nadějí bylo i turistické využívání území, které bylo za takzvanou železnou oponou. Modrý sloup je symbolem těchto naději. Snažili jsme se najít mnohé cesty, které by naše nadějné očekávání splnily. Nebyli jsme nikdy vyslyšeni, naopak, pokud byla odstraněna jedna podmínka, okamžitě organy ochrany přírody nalezena podmínka jiná. Proto společnost nazvala tento problém po svém – namísto opony železné – nepropustná opona zelená. A tetřev hlušec symbolem zakonzervovaní rozsáhlých Šumavských hvozdu. Jakoby se stal i symbolem nedoslýchavosti. Jenže tetřev hlušec nedoslýchavým není. V době jeho toku, uprostřed milostné písně dochází k okamžiku překrvení jeho sluchovodu a na pár sekund ohluchne. Jen na pár sekund. Na Šumavě však na rozdíl od tetřeva jde o jakousi společenskou nedoslýchavost. Jako by jedni neslyšeli ty druhé. Tato nedoslýchavost však není důsledkem milostné písně – žádné láskyplné podstaty. A tak zde stojíme před symbolem vlekle šumavské absurdity.“

Jistý psycholog si zahrál po roce 1989 na Sibylu. Předpověděl, že viditelna zkáza nebude nic proti důsledkům na psychice a mentalitě lidí, což se projeví ve všedním životě po opadnutí euforie z nabyté svobody. Již z názvu „Národní park“ vyplývá, že jeho osud i poznaní, co a proč zaslouží výjimečné ochrany a úcty, je v právu občanů celého státu. Různé brožurky, letáčky, časopisy, tiskové zprávy silně připomínají dobu, kdy jsme ve frontě na kilo mandarinek četli v Rudém právu, jak se máme skvěle. A vláda lidu byla iluzorním tlachem. Absurdnost je již jen ve srovnání, že o kus dál, na stejně cenném území, se vážně uvažuje o monumentální stavbě lyžařského areálu a tady je nebezpečná i pěší noha turisty, který té přírodě ublížit nechce – jen ji obdivovat? Nebo snad slepičímu dvorku stačí nasypat trochu zrní a věří ve světlé zítřky pod lanovkou?

Než vřaďme se k modravskému happeningu. stylově se podávala paštika „z hlušce“, pila se „kůrovcová patnáctka podle staré dřevorubecké receptury“ a opékaly špekáčky u ohně z nedostatkového šumavského dřeva. Neboť člověče budeš sice lítat do vesmíru, leč na Šumavě není zbytí – budeš strkat polena do kamen. Kdyby se postavilo ještě víc elektráren, stoupla by cena elektrické energie tak, že bys byl nucen se Vrátit i k loučím. No jo, ale kde vzít potom na ne dřevo?