Motýli v česku vymírají, protože krajině chybí zubři

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:40, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Motýli v česku vymírají, protože krajině chybí zubři |Author=Dalibor Dostál |Date=2006-10-30 |Source=Brněnský deník |…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Motýli v česku vymírají, protože krajině chybí zubři
Author Dalibor Dostál
Date 2006-10-30
Source Brněnský deník
Genre tisk
Respondent

Jak si představujete území České republiky před příchodem prvního člověka? Pokud si myslíte, že je pokrývaly neprostupné lesy, tak na to zapomeňte. Tvrdí to alespoň nejnovější vědecká teorie. Zatímco údržba krajiny stojí miliardy, návrat zubrů do české přírody by podle odborníku přisel jen na tisíce korun. Před sto lety žilo na území dnešní české republiky ještě 161 druhu motýlů. Od té doby 18 druhu vyhynulo, dalších 73 vymírá nyní.

Příčiny? Nejčastěji se uvádí používaní chemie v zemědělství, scelování poli do velkých lánů, používání mechanizace při obdělávání půdy. Věc má ale háček. Ukázalo se, že radě motýlů se nedaří ani tam, kde je krajina ponechána přirozenému vývoji. Louky s desítkami druhů květin totiž postupně zarůstají náletovými dřevinami a lesem a spolu s nimi mizí i motýli. Tam, kde chtějí ochránci přírody květnaté louky a s nimi i motýly zachránit, musí uměle sekat pastviny nebo na nich zřídit ohrady s domácími ovcemi. Téměř to vypadá, jako by desítky motýlích druhu byly zcela závisle na lidské činnosti.

České Serengetti

Až nová vědecká teorie přináší vysvětlení, proč motýli v česku vymírají. Podle biologu totiž v krajině chybějí velcí kopytníci, především zubři. Tato velká zvířata totiž dokážou i v hustě m lese vytvářet světliny, kde mohou vznikat travnaté porosty s kvetoucími rostlinami. Díky tomu tam mohou přežívat i motýli. Navíc vědci tvrdí, že ještě před příchodem člověka byly rozsáhlé oblasti země bez lesů. „Když skončily ledové doby, začaly do tehdy bezlesé krajiny migrovat od jihu nejen stromy, ale i zvířata. Ovšem velcí kopytníci tu byli rychleji než dubový či bukový les. A již nikdy nedovolili, aby se les rozrostl na celém území,“ říká Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd české republiky. Podle něj tradiční les chyběl asi na jedné třetině dnešního území republiky. „Někde byl samozřejmě les tak hustý jako dnes, jinde byl však mnohem řidší. Na mnoha místech ale zdejší krajina vypadala jako savana nebo step s tu a tam roztroušenými keři a stromy a připomínala takové Serengetti,“ popisuje Konvička. Kromě zubrů určovali vzhled porostu také další velcí kopytníci: pratuři a divocí koně tarpani. Zatímco tyto dva druhy byly před staletími zcela vyhubeny, zubři v rezervacích a zoologických zahradách přežili a v radě evropských zemí se vrací zpět do přírody.

Vrátí se král lesů?

Loni byli vysazeni do Národního parku Poloniny na severovýchodě Slovenska. O jejich reintrodukcí se počátkem 90. let uvazovalo i v česku, tehdy však z plánu sešlo. Podle odborníku jsou přitom v zemi podobně podmínky jako ve státech, kde se již zubři do přírody vrátili. „V úvahu by přicházely některé zrušené vojenské prostory. Nebo okolí Národního parku Šumava, kde jsou rozsáhlé komplexy lesů,“ zmínil vhodné lokality Přemysl Rabas, ředitel Podkrušnohorského parku v Chomutově.

Na Slovensku stálo vypuštění zubru tři čtvrtě milionu korun, v česku by mohlo byt mnohem levnější. „Zoologické zahrady poskytuji zvířata zdarma. Náklady na přepravu se pohybuji v radech tisíců, nikoliv desetitisíců,“ zmínil Rabas. Návrat zubrů by tak statní pokladnu přisel na mnohem méně peněz, než zásahy, které uměle vracejí krajinu do stavu, v jakém by ji přirozeně udržovali velcí kopytníci. „Jen státní dotace na sečení luk činí ročně dvě miliardy korun,“ upozorňuje Konvička.

Neškodný velikán

Přestože je zubr s výškou až dva metry a hmotností až 1500 kilogramů největším evropským živočichem, podle Rabase se ho lidé bát nemusí. „Je to plaché zvíře,“ říká. Navíc v česku žije na pět desítek podobně impozantních kopytníků – losu. Přesto se nestalo, že by toto zvíře někdo z návštěvníků lesa zahlédl, natož aby někoho napadlo.