Spor o kůrovce na Šumavě se vyhrocuje
| Spor o kůrovce na Šumavě se vyhrocuje | |
|---|---|
| Author | Petr Pokorný |
| Date | 2009-03-23 |
| Source | Právo |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Proti sobě nekompromisně stojí ochranáři, obce, kraj i vědci. Na smír to nevypadá
Spor o kůrovce na Šumavě se vyhrocuje a stále více rozděluje nejen obce a ochranáře, ale i vědce. Na smír to hned tak nevypadá. Když jedna ze stran konfliktu opře svá stanoviska o vědecké výzkumy, přijde protistrana s jinou odbornou analýzou. Otázka, na kterou hledá Šumava už léta odpověď, zní: kácet, či nekácet kůrovcem napadené stromy? Ochranáři tvrdí, že nejlepší je nechat přírodu normálnímu vývoji bez zásahů člověka, zástupci obcí a krajů chtějí zasahovat. Obávají se totiž, že lýkožrout smrkový napadne i další lesy.
Spor vyvrcholil po předloňském orkánu Kyrill, kdy správa Šumavského národního parku nechala se souhlasem ministerstva životního prostředí ležet v takzvaných bezzásahových zónách zhruba 140 tisíc m3 dřeva. Svaz šumavských obcí loni 17. března zažaloval u Městského soudu v Praze ministra životního prostředí Martina Bursíka (SZ) pro nečinnost při řešení hrozby možné kůrovcové kalamity na Šumavě. Soud v kauze zatím ještě nerozhodl. Svaz následně inicioval petici a výstavu Zachraňme Šumavu, v níž apeloval na českou vládu a parlament, aby se zasadily o záchranu přírodních hodnot lesů v národním parku. „Stokrát můžete mluvit a vyprávět, ale stačí jednou vidět a uděláte si úplně jiný obrázek. Nyní je kůrovcem bezprostředně ohrožen už i prales v lokalitě u Pramenů Vltavy, kde rostou až čtyři sta let staré stromy,“ řekl Právu předseda Svazu obcí Národního parku Šumava František Nykles. Aktivity šumavských obcí podporují jak krajské samosprávy, tak někteří senátoři. Například jihočeský Tomáš Jirsa (ODS) či jeho západočeská kolegyně Jiřina Rippelová (ČSSD). Svá stanoviska opírají o studii, kterou zpracovali profesoři Stanislav Vacek a Vilém Podrázský z České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze. „Vyzýváme k bezodkladnému, rychlému a intenzivnímu řešení celého problému. V opačném případě může dojít k dalšímu výraznému růstu kůrovcové kalamity a velkoplošnému napadení a úhynu i doposud živých smrkových porostů nejen na Šumavě, ale i v přilehlém okolí,“ konstatovalo k závěrům výzkumu vedení Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze.
Protistrana v čele s Hnutím Duha nezaspala a před několika dny zveřejnila jinou studii dalších vědců se zcela opačnými názory. „Podle současných znalostí o vlivu kůrovce a větru na vývoj horských a podmáčených smrkových ekosystémů se ponechání přírodě jeví tím nejlepším přístupem pro obnovu stabilního lesa. Nejedná se o žádný experiment, jak můžeme někdy slyšet od lidí, kteří věci nerozumějí. Naopak, experimentem, a to z hlediska fungování ekosystému velmi zhoubným, je kácení a umělá výsadba stromů na holinách v nejvyšších polohách Šumavy,“ konstatoval profesor Karel Prach z Botanického ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Podle něho zásahy v podobě kácení napadených stromů lze provádět v nižších polohách, pod 1000 m nad mořem.
Výsledky své práce zaslali vědci jihočeskému hejtmanovi Jiřímu Zimolovi (ČSSD) a hejtmance Plzeňského kraje Miladě Emmerové (ČSSD). „Z této studie vyplývá, že nám k ochraně Šumavy stačí vrstevnicová mapa ohraničující nadmořskou výšku tisíc metrů a všechny další vědecké výzkumy jsou zbytečné. My ale požadujeme objektivní vědeckou diskusi,“ řekl Právu Zimola. Ta chybí i podle Nyklese, který si dlouhodobě stěžuje na obtížnou komunikaci mezi ochranáři a obcemi. „Jednání byla spousta, a výsledek žádný,“ zdůraznil. Správci parku i zástupci Hnutí Duha opakovaně prohlašují, že kůrovec je pod kontrolou a žádná kůrovcová kalamita Šumavě nehrozí. Národní park Šumava má rozlohu přes 69 tisíc hektarů, z toho zhruba 55 tisíc hektarů tvoří lesy. Je tak největším národním parkem v republice.
