Když je z toho jelen u železné opony úplně jelen

Když je z toho jelen u železné opony úplně jelen
Author	Peter Žaloudek, Miloš Ondrášek
Date	2009-09-18
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

U příležitosti blížícího se dvacátého výročí pádu komunismu vysílala rakouská televizní stanice ORF letos v přírodovědeckém televizním pořadu Universum dokumentární film o hranicích, které dělily totalitní státy od svobodného světa. Zaujala mne ta část pořadu, která se věnovala dosud nediskutovaným okolnostem –chování jelenů v pohraničním pásmu mezi tehdejším Československem a západním Německem.

Všude hlídky a věže

Kdyby to dnes náhodou někdo nevěděl, tak připomínám, že na šumavské straně byl proti Bavorsku vytvořen široký pruh, který téměř neprostupně odděloval dva státy. Proč? Podle tehdejší logiky proto, aby nemohlo dojít k útěku občanů ČSSR na Západ, do svobodného světa. Jsou to známé věci, což ještě neznamená, že je dnes všichni znají. Tak jen pro úplnost: byly tam postaveny ploty z ostnatého drátu nabité elektrickým proudem, instalovány nástrahy výbušných min a světlic. Byly vztyčeny strážní věže s nepřetržitou službou posádky, která byla vybavena kulomety a světlomety. Příslušníci Pohraniční stráže nejen patrolovali na „čáře“ se speciálně vycvičenými psy, ale navíc byl vybudován řetěz v zemi zakopaných bunkrů, odkud ve dne v noci pohraničníci skrytě pozorovali a hlídali terén. Podél hranice byl udržován několik metrů široký pruh s uhlazeným půdním povrchem ukazující stopy těch, kteří se pokoušeli projít. Na tisíce „narušitelů“, jak se jim říkalo socialistickým žargonem, bylo zadrženo a uvězněno, přes dvě stě šedesát zastřeleno, usmrceno elektrickým proudem nebo roztrháno psy.

To jsou ty známé věci. Teď to nové. Touto oblastí mezi Šumavou a Bavorským lesem po staletí bez respektu k lidmi vytvořené hranici mezi státy procházeli nejen pašeráci a pytláci, ale také zvěř.

Komunistický ráj tomu udělal rázný konec. Nejen pro lidi, ale i pro zvířata. Ve zmíněné televizní reportáži měli slovo i bavorští myslivci, lesníci a zoologové. Zjistili, že vysoká zvěř nereagovala na odstranění zátarasů vybudovaných v období 1948–1989. Oplocení bylo strženo, nikoliv však čtyřicetiletá zkušenost a zděděná psychická paměť i u té generace jelenů, kteří přišli na svět až po likvidaci zábran. Manifestují chování jako zvířata, kterým byl zabráněn přístup do pohraničního pásma. Čtyřicet traumatických roků zřejmě narušilo tkanivo paměti šumavskobavorských jelenů, naučilo je nové zkušenosti a nová populace se ani po dvaceti letech nevrací k návyku předků z předkomunistické doby, ať to zní jakkoliv podivně. Pomyslnou a dnes otevřenou hranici tato zvířata nepřekračují jako dříve. Podmíněná reakce na elektrickým proudem nabitý plot snad časem vyhasne a reflex zmizí. Němečtí zoologové odchytili na bavorské straně několik desítek jelenů obojího pohlaví a v různé věkové kategorii a ve spolupráci s českou lesní správou učinili totéž na Šumavě. Tato zvířata byla opatřena elektronickým zařízením vysílajícím přes satelit záznam o pohybu. Tak byla objektivně zaregistrována popisovaná pozorování. Autoři televizního filmu pouze zdůraznili ideologický aspekt tohoto jevu a další vysvětlení ponechali k odhalení zoologům a veterinářům, kteří studují biologii chování zvířat. Vědě, která se touto problematikou zabývá, říkáme etologie.

Marxisté šokováni

Marxistické biology kdysi etologie šokovala protože, byla v rozporu s jejich doktrínou o neomezené manipulovatelnosti mas. V socialistickém bloku byla etologie na indexu, na školách biologického, veterinárního a zootechnického směru se neučila. Vnucoval se názor, že chování živočichů je jen soubor reflexů, které jednoduše odpovídají na vnější podněty. Šumavští a bavorští jeleni se však nyní již nesetkávají s vnějšími podněty, které byly vyvolány neprostupným hraničním pásmem. Naše vnímání přírody je z velké části projekcí. Čtyřicet let totalitního režimu stále u lidí vytváří traumata, na která nezapomínáme. Nyní navíc vidíme, že se tomu nevyhnula dokonce ani zvířata.

Peter Žaloudek, autor je teolog, žije ve Vídni

Miloš Ondrášek, autor je veterinární lékař, žije v Melbourne