Jak byla vytunelována Šumava

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:43, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Jak byla vytunelována Šumava |Author=Jitka Marková |Date=2009-11-18 |Source=neviditelnypes.cz |Genre=internet |Respondent= }}…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Jak byla vytunelována Šumava
Author Jitka Marková
Date 2009-11-18
Source neviditelnypes.cz
Genre internet
Respondent

Brouzdám Šumavou, fotím a pod nohama mi křupe jinovatka. Myšlenky o Šumavě jsou neodbytné a vtíravé. Sluneční paprsky nezahálejí a dohánějí vše, co na kráse ztratila šumavská příroda. Zmlazení na kameni předvádí hru světel a stínů, mezi stromy vypráví staleté příběhy ocelový křížek. Vrstvy bahna na rozježděných cestách mě přivádějí k těžebním strojům a lanovce pracující v plném závěsu. Je sedmého listopadu a v Národním parku Šumava se těží jako o závod. Jaké jsou důvody k rekordním těžbám v celé existenci Národního parku Šumava? Velké množství vnitřních směrnic NPŠ se nikdy neobjevilo mezi obyčejnými smrtelníky či jako informační zdroj na webových stránkách Parku. A není divu. Jako by je psali v dobách svého největšího divočení čeští dekadentní umělci. Jsou to typické výkřiky do tmy, účelově směřující k jednomu jedinému cíli. Divokému srdci Evropy. Naše civilizace není ohrožena šílenci za branami blázinců, ale šílenci mezi námi. A stejně soustředěně a cílevědomě jako vznikají celé bludné systémy šílenců, vznikají i bludné koncepce bezzásahovosti ve vůdčích hlavách managementu Národního parku Šumava. Celý myšlenkový kolotoč má jeden zásadní nedostatek. Je zcela nereálný. Pomíjí nadlimitní stresy, selhání autoregulačních mechanismů přírody a směřuje k jedinému cíli. K naprostému zničení veškerých současných hodnot a přírodního bohatství za cenu pomalého zotavování z obrovských disturbancí (narušení) ve formě orkánů a vichřic a následného přemnožení kůrovce. Důsledkem a důkazem nereálných předpokladů jsou extrémní těžby. Existující managementy Správa parku vyvíjí jednotlivé managementy, z nichž pouze zonace (rozčlenění Parku do tří zón) představuje zákonný rámec pro management v zónách uplatňovaný. Ve snaze obejít rozšíření I. zón, jemuž se brání především představitelé šumavských obcí a které je legislativně zdlouhavé, přestává Park usilovat o změnu zonace a řídí se nařízením ministra životního prostředí z března 2007, které vstoupilo v platnost za hlasitého protestu obcí. Sám vydává další směrnice, například směrnicí 9/2006, která byla dále přepracována na směrnici 6/2007 a tato dále doplněna speciálními managementy sedmi oblastí. Nastává dokonalý managementový zmatek, v němž se nevyzná už skoro nikdo. Termíny bezzásahovost a samovolný vývoj obcházejí zonaci a dosud platný Plán péče. Skrývají v sobě nelegitimní a nelegální změny managementu, pomíjí složitý schvalovací proces a vedou k likvidaci šumavských ekosystémů. Nelze přehlédnout, že specielní managementy sedmi oblastí Zdeňky Křenové spolu s Bursíkovým diferencovaným managementem a prvotní zonací bývalého ředitele Žlábka se skvěle doplňují a vytvářejí souvislé, často několik kilometrů široké příhraniční pásmo od Železné Rudy až po Černou horu (Prameny Vltavy). Část tohoto území je součástí „Divokého srdce Evropy“. Má sloužit několika jedincům k výzkumu a ke zkoumání samovolného vývoje, zatímco pro ostatní se toto území stává zapovězeným. Koncepci Divokého srdce Evropy smetly se stolu šumavské obce v březnu 2008. O této myšlence se dozvěděly jen několik dnů před samotným jednáním, a to jen díky úniku informací ze Správy parku. Nicméně Park jakoby stanovisko obcí ani nevnímal. Na území Divokého srdce Evropy vyhlašuje další pro turisty nepřístupné oblasti –vždy se zdůvodněním vyššího stupně ochrany přírody. Zakazuje lov v uvedených oblastech. Na turistických rozcestnících v příhraničí je umístěno i namalované srdce –vždyť přeci „Divoké srdce Evropy“ je srdeční záležitostí ekologistů, kteří jsou jednou z nejmocnějších sil v řízení světových dějin. A tak Divoké srdce Evropy existuje de facto, ale nikoli de iure. Důsledky bezzásahového režimu vycházejícího z existujících managementů. Bursíkův diferencovaný management stojí na několika pilířích. Kůrovcové stromy a plochy se hlásí Správě Národního parku. Ta musí hlášení zaevidovat. Pak se několik týdnů rozhoduje, zda proběhne či neproběhne asanace. Zjednodušeně můžeme říci, že Bursíkův diferencovaný management dále rozšiřuje bezzásahové území a zdržuje zásahy tam, kde je zasahování možné. Kůrovec, který po napadení potřebuje maximálně několik málo měsíců, aby smrk zcela zničil, má tak volný prostor k množení a dalšímu šíření na okolní nenapadené stromy. Třešničkou na dortu jsou „specielní managementy Zdeňky Křenové“, které mají být uplatňovány v sedmi oblastech o rozloze 6 500 hektarů –Jelení skok, Modravské slatě, Černá hora, v oblasti Trojmezné, Polom, Plesná, Ždánidla . V těchto lokalitách se uplatňuje pět managementů: 1/ území ponechané samovolnému vývoji 2/ zlomy a vývraty se asanují až po nalétnutí kůrovcem ( pozor nezpracovávají se aktivní kůrovcové stromy ), veškerá dřevní hmota zůstává na místě 3/ zlomy a vývraty se asanují až po nalétnutí kůrovcem, s možností odvozu dřevní hmoty 4/ zpracovávají se zlomy, vývraty i aktivní kůrovcové stromy, veškerá dřevní hmota zůstává na místě. 5/ zpracovávají se zlomy a vývraty i aktivní kůrovcové stromy s možností odvozu dřevní hmoty. Tento management ohrožuje především obec Modravu, jíž obkličuje z jihu i ze západu. Modrava se tak téměř cele ocitne na okraji plantáží souší a holin. Management 5 se uplatňuje na Černé hoře, Modravských slatích, Ždánidlech, Plesné, Polomu. Umožňuje rekordní těžby i rekordní tržby. Vlivem velmi opožděné asanace se tu ve velkém množství těžily již sterilní souše (suché, mrtvé smrky –kůrovcem již opuštěné), což dokazuje převážně hnědé či opadané klestí. Velmi pozdě se zasahovalo i v dalších částech Šumavy, například v revíru Plešné jezero, kolem Jeleních Vrchů. Došlo tak k masivnímu rozšíření kůrovce a k masivnímu postižení šumavských smrkových porostů. V některých oblastech vznikly holiny o rozměrech desítek hektarů, v jiných oblastech (například Jelení Vrchy) holiny menší , ale velmi četné, které jsou od sebe odděleny jen několika málo metry smrkového porostu. Obrovské holiny navazují na bezzásahovou oblast Polomu a Plesné. Množství napadených smrků zůstalo stále neasanovaných a dokonce i k asanaci neoznačených. Jsou základem pro masivní těžbu a tvorbu holin v příštím roce. Zatímco letos ke konci října mělo být odtěženo asi 330 tisíc kubíků dřeva, příští rok má být podle střídmých odhadů odtěženo 800 tisíc až milion kubíků dřeva. Kubík dřeva z Národního parku Šumava se v roce 2007 prodával v průměru za 1067 Kč. Můžeme si pak lehce spočítat tržby Národního parku i případnou provizi, kterou velmi pravděpodobně obdrží vedení parku od těžařských firem. „Optimističtí“ šumavští lesníci tvrdí, že podle toho, co se skutečně asanuje (převážně sterilní souše), by k pěti specielním managementům Zdeňky Křenové měl být přiřazen ještě management 6/ zpracuje, odveze a prodá se vše včetně souší. V jádrových zónách Národního parku Bavorský les se těží! Na počátku léta začali Bavoři masivně zasahovat pro masivní odpor tamních obyvatel, kteří již bezzásahový experiment přestali tolerovat. Těžilo se v jádrových příhraničních zónách (Lakaberg, kolem hraničního chodníku, na národní hoře Falkenstein,.), těžilo se mohutně i mimo jádrové zóny. Jádrové zóny přestaly být bezzásahovými a Bavoři se pokusili –pozdě, ale přeci –zachránit, co jen šlo. Narušili koncept Divokého srdce Evropy jako bezzásahové oblasti se samovolným vývojem. Vedení Národního parku Šumava, představitelé Hnutí Duha a ministerstvo životního prostředí přiznali těžby v bavorských jádrových zónách s velkou nevolí a s velkým zpožděním. Čeští ochranáři dokázali vytunelovat Národní park Šumava. Čeští ochranáři jsou však nepoučitelní. V době kůrovcové kalamity navýšili procento bezzásahového území de facto, ale nikoli de iure, na 30–40 % plochy parku (Park se zakládá na ploše asi 68 000 hektarů). Nově vznikající plochy souší, holiny, s tím související rekordní těžby v dějinách Parku, zůstanou nezapomenutelnou vizitkou současného managementu, ministrů životního prostředí a Hnutí Duha. Obnova lesních porostů bude velmi dlouhá. O zázračně krásné Šumavě s neproniknutelnými hvozdy budou existovat podobné příběhy jako za broučkové kalamity konce 19.století. Možná se najde novodobý Karel Klostermann, jenž je posbírá a převypráví našim potomkům. Budou to příběhy o šílených myslích ochranářů, kteří dokázali, že vytunelovat jde i šumavská příroda, jedno z nejcennějších dědictví našich předků.