Nemohli jsme přece sklonit hlavy

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:43, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Nemohli jsme přece sklonit hlavy |Author=Karel Pacner |Date=2009-03-21 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Respondent=Josef…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Nemohli jsme přece sklonit hlavy
Author Karel Pacner
Date 2009-03-21
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent Josef Hasil

Reportér Mf Dnes natočil v USA unikátní rozhovor s Králem Šumavy

Chicago – Je to zřejmě jediný rozhovor, který dal novináři. Reportér Mf Dnes s ním hovořil už v roce 1997. Tehdy však ještě netušil, že mluví – nikoli s „řadovým“ převaděčem – ale se skutečným Králem Šumavy. Rozhovor s Josefem Hasilem kvůli unikátnosti nyní přinášíme.

  • Jak se s odstupem let díváte na svou činnost agenta chodce?

Občas si na to vzpomenu a říkám si, že to stálo za to. I když jsem tam v jedné z přestřelek u Českých Žlebů ztratil bratra. Na druhé straně jsme před totalitou nemohli sklonit hlavy. Když mne posadili do kriminálu, viděl jsem tam hrozný věci. Lidé byli biti bez příčiny. A když někoho chytili, svázali ho do kozelce a klackem utahovali provazy tak dlouho, že jste nemohli ani dýchat. To nebyli lidi, ale zvířata. Když mne začali vyslýchat, tak to bylo samé: „Svině, kurvo, sráči. My tě tady rozbijem.“

  • Proč jste se po útěku z vězení vracel do Československa? Musel jste přece vědět, že by vás tu čekal provaz.

No proč... Poněvadž tam byli lidé, kteří potřebovali pomoc. Převést do svobodného světa. Dokonce jsem převedl ministra... ale jeho jméno si už nepamatuji.

  • Kolik lidí jste převedl?

Méně než dvacet lidí to nebylo. Nepřeváděl jsem jen lidi. Do Československa jsem nosil nejrůznější materiál – radiostanice, dokumenty a tak různě. Celkem jsem přes hranice přešel asi patnáctkrát... a někdy se při tom i střílelo.

  • Proč vám při tom lidé pomáhali?

Nebyl čas na velké řeči. Kdo měl dost odvahy, tak nám pomohl. Ti lidé k tomu museli mít zatraceně dobré důvody, protože hodně riskovali a ohrožovali své rodiny.

  • Pamatujete se například na takové nezištné pomoci?

Nejvíc mi teklo do bot, když jsem utekl z kriminálu. Vyčerpáním jsme už nemohli ani jít. Zaklepali jsme u hajného, který nám dal najíst, ošetřil nám rozdřené nohy a dal i dobré boty. A prý: „Nebojte se. Za války jsem tu měl schovaný sestřelený americký letce, pak i Rusy.“

  • Jakého kousku si ceníte nejvíc?

Vzpomínám si, že když komunisté zatkli svého generálního tajemníka Rudolfa Slánského, tak jsme tu ještě tajnou zprávu z pražského sekretariátu dostali hned ven. Nikdo z lidí o tom nic nevěděl, až jim to řeklo Rádio Svobodná Evropa.