V NP Šumava sledují rysy za pomoci fotopastí a genetiky
| V NP Šumava sledují rysy za pomoci fotopastí a genetiky | |
|---|---|
| Author | Jaroslava Mikešová, ČTK |
| Date | 2009-12-22 |
| Source | ČTK |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
,
Vimperk – Odhadnout počet rysů ostrovidů a získat dokonalejší představy o jejich životě na území národních parků Šumava a Bavorský les má za cíl společný přeshraniční projekt. Potřebné informace chtějí zoologové získat pomocí fotodokumentace a sběru chlupů pro následnou genetickou analýzu. Tento měsíc bylo na území zhruba 940 kilometrů čtverečních rozmístěno několik desítek párů fotopastí a lapačů srsti, k dispozici už jsou první snímky, řekl dnes ČTK zoolog Luděk Bufka.
„Prostřednictvím kvalitních snímků je možné na srsti jednotlivých zvířat porovnávat tmavou kresbu, která je zcela jedinečná, stejně jako jsou lidské otisky prstů,“ uvedla Kristina Daniszová z mezinárodního projekčního týmu. Genetickým rozborem DNA chlupových cibulek pak lze získat informace o jednotlivých zvířatech, například pohlaví a příbuzenské vztahy, vysvětlila.
U fotopastí jsou vždy dva různé typy lapačů srsti. Kůly, na kterých jsou umístěné, budou pravidelně natírány vonným atraktantem, který by měl rysa lákat a stimulovat k drbání. Důležitý na projektu je podle vědců jeho přeshraniční aspekt. Zvířata neznají lidské hranice států a migrace rysů se počítá ve stovkách kilometrů. Dospělý samec obývá teritoria o velikosti až 400 kilometrů čtverečních, přičemž park Šumava má rozlohu 690 kilometrů čtverečních.
Minimu návštěvníků parků se podaří rysa v přírodě spatřit, za štěstí to považují i sami zoologové a lesníci. „Záleží to na šťastné shodě náhod, měl jsem to štěstí pozorovat delší dobu i kočku s koťaty, která ke mně přišla a nevěděla o mně. Zvířat je málo a chovají se velice skrytě. Většinou oni vidí nás než my je, člověku se vyhnou anebo se před ním skryjí,“ uvedl Bufka, jenž se výzkumem šumavské populace rysa zabývá řadu let.
Jeho původní populace zanikla vlivem pronásledování člověkem ve druhé polovině 19. století. Existenci dnešní populace dalo základ vypouštění rysů v 70. letech minulého století na území sousedícího Bavorského lesa a v 80. letech na české straně Šumavy, kde bylo vypuštěno 17 jedinců. Vzniklá populace je trvale monitorována, je odhadována její početnost. Jsou třeba organizovány pravidelné sčítací akce pomocí registrace stopních drah na sněhu. Zároveň jsou zaznamenávána veškerá náhodná pozorování.
Od roku 1996 je prováděn na české i bavorské straně Šumavy radiotelemetrický výzkum. Doposud bylo označeno vysílačem 15 rysů, a to deset samců a pět samic. Ke sledování se bude využívat i GPS. Průměrná velikost domovského okrsku dospělých samců je asi 360 kilometrů čtverečních. Denní přesuny jsou kolem 15 a více kilometrů. Mladí jedinci vyhledávají svá nová teritoria na značné vzdálenosti, řádově i stovky kilometrů, od Šumavy po Český les a Brdy.
Největším ohrožením rysů je ilegální lov. Za osm let z celkem 15 telemetricky sledovaných rysů jeden uhynul, tři byli prokazatelně zastřeleni a také další čtyři asi připravili o život pytláci.
