Za pramen Vltavy může prý čert

Za pramen Vltavy může prý čert
Author	Hynek Klimek
Date	2009-04-07
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

Výlety za tajuplnými místy Jižních Čech

Šest a půl kilometru vede z Kvildy k jednomu z nejvyhledávanějších turistických cílů na Šumavě, pramenům Vltavy. Cesta s jediným mírným převýšením v úvodu je příjemným výletem v létě pro pěší a cykloturisty, v zimě pro běžkaře.

Z Kvildy vede zhruba jeden kilometr otevřenou krajinou kolem Hamerských domků k lesu a jím pak po asfaltované silničce až k cíli cesty. Pramen leží v nadmořské výšce 1172 metrů. S Teplou Vltavou se turisté potkají již u Kvildy, několikrát ji zahlédnou cestou a zhruba kilometr před cílem jí překročí po silničním můstku. U pramenů stávala chata Klubu českých turistů, postavená s výraznou podporou zdíkovského velkostatku v roce 1923. Za druhé světové války byla využita jako internační tábor pro válečné zajatce – důstojníky sovětské armády. Když se chata po skončení války ocitla ve veřejnosti nepřístupném hraničním pásmu, začínajícím u Kvildy, zchátrala a posléze byla zdemolována. V současnosti jsou u pramenů odpočívadlo s lavicemi, stoly, přístřešek, informační tabule a dřevěný chodníček se zábradlím. Vede k místu, kam jsou koryty svedeny prameny ze svahu Černé hory. Nad ním je dřevěná socha Vltavy s klíčem v rukou.

O mnohých pramenech a studánkách vyprávějí pověsti v celé Evropě, že vznikly přičiněním Panny Marie či různých světců, kteří dali vodě vytrysknout, aby pomohli žíznícím. Voda, která jejich přičiněním začala vyvěrat, měla prý zázračné léčebné účinky. Většinou tak učinili dotykem ruky anebo poutnické hole. O pramen Vltavy se podle staré šumavské pověsti nezasloužil žádný světec, ale nechtěně čert. Chodil právě po Šumavě, aby sváděl lidi na špatnou cestu. Uprostřed zimy v třeskutém mrazu se v horách dostal do míst, kde dlouhý čas nemohl narazit na jediného človíčka. Rozmrzelý a uondaný cestou se rozhodl, že si odpočine. Měl hustý kožich a v těle ještě nastřádaný žár pekelných ohňů, a tak mu zima nebyla. Proto si klidně sedl na závěj sněhu. Jenomže sníh pod jeho teplým ocasem odtál a ocas přimrzl k promrzlé zemi. Když pak chtěl čert vstát, přimrzlý ocas ho strhával zpátky do sněhu. Rozzlobený čert ho chytil do pazourů, prudce škubl a vyrval ho od země i s drnem. Z mokřadu pod vytrženým drnem vyrazila voda. Pramen Vltavy byl na světě.