Stane se ze Šumavy jedna velká holina?
| Stane se ze Šumavy jedna velká holina? | |
|---|---|
| Author | Miroslav Svoboda |
| Date | 2007-03-02 |
| Source | Českobudějovický deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Ing. Miroslav Svoboda, Fakulta lesnická a environmentální, Česká zemědělská univerzita v Praze
Starostové šumavských obcí, regionální politici a konzervativní lesníci biji na poplach – je třeba zabránit šíření kůrovce. Je to ale opravdu tak?
Prohlášení tohoto typu pouze zvyšují umělou hysterii kolem malého broučka, přezdívaného kůrovec. V hospodářských lesích je nutno opravdu kůrovce potírat a zabránit jeho rozšíření. V lesích národních parků je ale cílem managementu ochrana přírody a ne produkce dřeva. Proto se také přístup k likvidaci následků orkánu v národním parku musí lišit od hospodářského lesa. Senátor Jirsa volá po likvidaci kůrovce v celém národním parku, tzn. i v přísně chráněných prvních zónách. Viděl ale někdo z čtenářů, jak vypadá současný přístup k likvidaci kůrovce? Do lesa se pustí 20tunový kolos, který zlikviduje nejen potenciál šíření kůrovce, ale také totálně zničí danou lokalitu. Po řádění takového kolosu na místě není nic, co by připomínalo les. Asanace kůrovce tímto způsobem představuje pro les mnohem větší hrozbu než kůrovec samotný. Proto je nutno v národních parcích k likvidaci následků přistupovat diferencovaně a ne za každou cenu zlikvidovat, co se dá. Jinak by se nám také mohlo stát, že nebude co chránit a národní park jako takový můžeme zrušit, protože se z něj stane jedna velká holina. O to snad ale těmto pánům nejde. Nebo jde? Pan Jirsa se ohání nejnovějšími vědeckými poznatky. Moc by mě zajímalo, odkud je má. Pracuji jako odborný asistent na fakultě lesnické a environmentální a nejnovější poznatky, které se snažíme studentům sdělit, jsou v naprostém rozporu s tvrzením pana senátora. Námi prezentované vědecké poznatky vedou k závěru, že frekvence vichřic je ve střední Evropě tak intenzivní, že výrazně ovlivňuje fungování lesů minimálně v horských polohách. V případě lesů s vysokým zastoupením smrku (většina horských lesů na Šumavě) je pak nutno vzít v úvahu kůrovce, který se přirozeně po takové vichřici namnoží a způsobí odumření rozsáhlé části lesů. Přírodní krajina je proto mozaikou lesa živého a lesa poničeného vichřici a kůrovcem. Tento model je ale v naprostém rozporu s tím, jak široká veřejnost lesy vnímá. Pro běžného člověka je zelený les vrcholnou přírodou, zatímco les suchý vnímá jako něco nepřirozeného a škodlivého. Podobný názor mají lesníci, kteří byli celý život vychováni v hospodářském lese. Sám jsem také lesník, ale naučil jsem se diferencovat mezi lesem hospodářským a národním parkem. To je naprosto zásadní rozdíl. Proto je nutno tradiční pohled na les změnit. V přírodní krajině byl suchý les její přirozenou součásti. Je to vlastně logické, živé stromy musí uschnout, aby se uvolnilo místo stromům novým.
Zásadní otázkou nyní je, jaký bude další vývoj území narušených vichřici. Tradiční lesnicky přístup vede k tzv. Asanaci území. Za použití těžké mechanizace se dřevo zpracuje a vzniklá holina se následně zalesní. Opačný přístup založený na respektování přirozených procesů vede k ponechání dané lokality bez dalšího zásahu. Vědecké studie ze světa a Evropy dokazují, jak pozitivní vliv na další vývoj ekosystému má, když se lokality ponechají bez zásahu. Vědci naopak prokázali, že aktivní lesnická asanace může mít na danou lokalitu dopad mnohem negativnější než původní narušení větrem nebo kůrovcem. Zpracování a vyklizení dřeva způsobí například narušení půdního povrchu, zničí větší část mladých stromku, které byly v lese před narušením, nebo způsobí změny ve složení vegetace. Tyto studie poukazují na fakt, že ponechání takto narušených lokalit bez asanace povede ke vzniku lesa, který bude v mnoha ohledech přirozenější než les vzniklý na lokalitách asanovaných a následně uměle vysazených. Zatímco poškození lesa větrem nebo vichřici vede ke vzniku lesa strukturně heterogenního. Asanaci dochází k homogenizaci prostředí a ke vzniku lesa, který je ze všech hledisek mnohem blíže lesu hospodářskému. Tedy lesu, který je daleko náchylnější na poškození větrem nebo kůrovcem. Bavorský národní park je jedním z míst, kde si toto jak biologové, tak i lesníci uvědomili. Už delší dobu tam nechávají les „napospas“ přírodě. Každý, kdo pochybuje o tom, že les si pomůže sám, by měl bavorskou stranu Šumavy navštívit. Především státní úředníci, kteří často nemají odvahu rozhodnout a podléhají obecné hysterii z kůrovce, by tuto exkurzi měli mít povinnou.
Na závěr lze tedy jen doufat, že se tentokrát odborné i laické veřejnosti podaří prosadit současné moderní přístupy v ochraně přírody. Nesmíme dopustit, aby došlo opět ke stejným chybám jako v minulosti, kdy z hlediska ochrany přírody cenné lokality byly přeměněny v homogenizované umělé vysazené hospodářské lesy.
