Vstupem mimo povolené trasy hrozí návštěvníkům nebezpečí

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:46, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Vstupem mimo povolené trasy hrozí návštěvníkům nebezpečí |Author=Jan Pecánek |Date=2007-03-03 |Source=Klatovský deník…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Vstupem mimo povolené trasy hrozí návštěvníkům nebezpečí
Author Jan Pecánek
Date 2007-03-03
Source Klatovský deník
Genre tisk
Respondent

Pro školáky dlouho očekávané období, pro rodiče spíše noční mura. Jarní prázdniny. Šumava se každoročně začátkem února začne plnit lyžaři držícími v rukách se zbytky vosku hubená barevná prkénka, z jejich oči září touha po zážitcích z bílé stopy a představa, jak se jim blyštící sněhové vločky zachytávají ve vlasech. Paní Zima si však letos zřejmě řekla NE, že má odpracováno z loňska a asi někde odpočívá ve svém ledovém království. A nenasněžila. Jak to ve světě bývá, jakmile se někde uvolní místečko, hned se na něj tlačí někdo jiný. Obrovské masy teplého vzduchu vycítily příležitost a jako o závod se snažily vecpat do volného prostoru. A jako vždy, když se něco dělá překotně a bez rozmyslu, bývá z toho více škody než užitku. Větřík přerostl ve vítr, vítr v silnou bouři, děsivou vichřici. Prudké nárazy rychle proudícího vzduchu přistihly zemi nepřipravenou. Zpřelámané sloupy elektrického a telefonního vedení, otrhaná krytina střech rozházená po širokém okolí, pomačkaná auta a v lesích - škoda mluvit.

Vyvrácené a rozštípané stromy zavalily silnice, cesty, i nově vysazené stromky v oplocenkách. Na podzim připravené lyžařské trasy byly překryty vrstvou kmenů, větví a jehličí, dřevěné šipky ještě večer před vichřicí ukazující správným směrem ráno navádějí lyžaře do houštin nebo se válí i s utrhanými šrouby v blátě a gravírované tabule vypovídající o krásách a zajímavostech Šumavy bylo třeba sbírat rozlámané z potoků a křoví. Život se však nemohl zastavit. A tak se téměř každý z místních, každý, kdo měl ruce a nohy a případně nějakou techniku, zapojil do odstraňování spoustě. V první řadě bylo třeba uvolnit silnice a obnovit přerušené elektrické vedení, aby se do šumavských obcí vrátilo světlo a mnohde i teplo. Po zprůjezdnění hlavních silnic a cest nastoupila druha část - kontrola škod na majetku, lesích a budovách.

A tak zaměstnanci národního parku, soukromých vlastníku lesa, najaté firmy, lesníci i strážci začali prořezávat a odklízet přístupové cesty do lesů. Na základě prvních zpráv o obrovském rozsahu kalamity vyhlásila Vláda na postižených územích stav nouze. Zákaz vstupu na lesní pozemky i na lesní cesty měl umožnit obtížné práce na odklizení následků orkánu a snížit nebezpečí ohrožení zdraví a životů. Tento zákaz se nevztahoval na pracovníky, kteří se podíleli na likvidaci škod. Všechny tlačila nejen potřeba rychlého získání důležitých informací o rozsahu škod, příprav na zpracování dřeva, ale svůj vliv mělo i blížící se prázdninové období. Zvýšený počet návštěvníku na Šumavě je jedním z důležitých zdrojů živobytí mnoha zdejších obyvatel.

Lidé na Šumavu však nepřijíždí jen za čistým vzduchem a klidem, většina chce aktivně odpočívat. V kombinaci s reliéfem pohoří pak vychází běžky jako hlavní aktivita. Dávno jsou pryč časy, kdy si běžkaři vyšlapávali stopu neporušenou záplavou sněhu. Dnes vyžaduji perfektně připravené trasy a samozřejmě navazující servis. Hledal se proto kompromis mezi potřebou péče o majetek a zájmy regionu. Výsledkem bylo rozhodnutí ministerstva životního prostředí, které prodloužilo zákaz vstupu do lesů, ale umožnilo zároveň otevření vybraných a vyklizených tras pro návštěvníky. V lese tak měli dělníci nerušeně odklízet popadané vrstvy dřeva a zároveň se lyžařům otevřela možnost pro jejich radovánky. Po dohodě s obcemi pracovníci národního parku i soukromí vlastníci za usilovného nasazení vyklidili, označili a připravili síť téměř 250 kmlyžařských a pěších tras. I matka Zima, když viděla to obrovské úsilí a píli, obměkčila své ledové srdce a zasypala Šumavu přídělem sněhu. Tato sice slabá vrstva pak umožnila strojům vytlačit stopy a Šumava mohla přivítat první lyžařské nadšence. Až dosud vše vypadalo jako pohádka. Aby dobré věci vynikly, musíme je mít s čím srovnávat. A to srovnání nám umožňuje všudypřítomné zlo. Každá dohoda je založena na nějakých pravidlech, omezeních a povinnostech. A tady nastal problém. Přestože pravidla byla jasně stanovena, někteří návštěvníci (a dlužno podotknout, že jich je hodně) odmítají respektovat zákazy vstupu na uzavřené cesty. Je otázkou, zda tak činí z pouhé malé představivosti o tom, jaké nebezpečí jim v lese s narušenými kořeny, nahnutými a polovyvrácenými nebo popraskanými stromy hrozí. Vůbec jim na mysl nepřijde, že zákaz vstupu je opatřením, které má umožnit dělníkům se plně věnovat již tak riskantní práci. Aby nemuseli stále sledovat, kde si je kdo prohlíží nebo fotografuje, stojí v místě, kam má padnout zlomený velikán, čekat až skupinka maminek s dětmi a kočárky projde místem, kde se potřebují otočit s traktorem nebo kdo přelézá kmen právě zdvíhaný hydraulickou rukou harvestoru. Druhým důvodem může být prosty projev české nátury, že zákazy jsou nesmyslným omezováním osobní svobody a proto mým „ústavním právem“ je jejich neuposlechnuti.

A jak to v pohádkách bývá dál? Dobro nakonec vítězí (inu je to pohádka), ale musí si svou výhru vybojovat. A teď se otevírá prostor pro strážce národního parku. Zatímco lesníci v lese pilně pracují, strážci v terénu doplňují několikrát utržené tabulky se zákazy, podílí se na přípravě tras pro strojovou úpravu, informují místní penziony o otevřených a uzavřených trasách, zásobují informační střediska aktuálními informacemi přímo z terénu a vysvětlují lyžařům důvody uzavírek a pomáhají jim při výběru vhodného okruhu pro jejich výlet. A také vykazují neukázněné návštěvníky z nepřístupného území a cest. Zákaz vstupu má platit do začátku dubna. Lhůta pro někoho dlouhá, někomu se může zdát krátká. Tím, že budeme dodržovat daná pravidla, můžeme pomoci tomu, aby nebyl důvod ji prodlužovat.

A teď už nám zbývá jen doufat, že na Šumavu budou jezdit lidé, kteří chápou obtížnou situaci po vichřici, chápou, že není v zájmu národního parku ani místních obyvatel dlouhodobé omezení vstupu do lesa, pochopí, že čím dříve bude odstraněno hrozící nebezpečí a škody v lese, tím dříve bude možné do lesa chodit a návštěvníci zase budou moci využívat plné nabídky Národního parku Šumava pro veřejnost.

A tak vás vítáme na Šumavě. Vás, kteří jste alespoň trochu obeznámeni s důvody dočasných omezení, dokážete je pochopit a respektovat. Vás, kteří se sem přijeli vyřádit v období prázdnin, odpočinout si na dovolené nebo jen vyvětrat plíce na čerstvém vzduchu.