Úvaha nad otázkami vztahu člověka a přírody

Úvaha nad otázkami vztahu člověka a přírody
Author	Ondřej Konrád, Lukáš Jelínek
Date	2007-08-28
Source	ČRo
Genre	tisk
Respondent

ČRo 6, Názory a argumenty

Ondřej Konrád:

A po aktuálních svetových tematech následuje úvaha charakteru obecnejsího a také vlastně domacího, nad otázkami vztahu člověka a přírody se zamyslel Lukas Jelinek. Jeho prispevek cte Radvit Novak.

Lukáš Jelínek

Pan tvorstva nevynecha jedinou okurkovou sezonu, aby se neblyskl před ostatními druhy - gigantickými i titernými. Václav Klaus soudi, že biodiverzita může být hodnotou, ale jen pro člověka. Prelozeno, bez člověka nema příroda smysl. Nebo snad ani právo existovat? Na Slovensku se mnozi utoky nervoznich, hladových selem na lidi, co se z pohledu zvířat chovaji nezvykle. Sef státní ochrany přírody doporučuje, naštěstí v rozporu se slovenským ministerstvem životního prostředí, postrilet 400 medvedu, ackoliv se ani nevi, zda jich jsou ve slovenských horách stovky. V Polsku přitom žije asi sto medvedu a jsou prisne chráněni. V Alpach jsou prý medvedu desítky, přestože jsou jich schopny absorbovat údajne tisíce. stačí rozpoutat hysterickou kampana Slovaci místo hledani symbiozy s přírodou, spusti vyhlazovaci misi. Jak to kdysi řekl Leonardo dá Vinci: člověk je zajiste panem tvorstva, neboť ve své brutalite předci vsechna zvířata. Zijeme ze smrti jinych, jsme jako pohrebiste. Přijdou doby, kdy se lidé budou divat na zabiti zvirete, jako se divaji na zabiti člověka, konec citatu. Staleti plynou a stále nic. Česká republika laka pouze pár chlupatých obru, o to více se však musíme potýkát s jevem zvaným kůrovec. Znali ho již nasi předci. Masivní polemiky ekologu, lesníků a obyvatel zejména Šumavy, odstartoval na pocatku 90. Let a naposled se prihlasil v souvislosti s nedavným orkánem Kyrill. Na Šumavě leží pokácené stromy a nad nimi probíhá pre. Ma-li se o ne postarat člověk, či nedej buh lýkožrout, jak se správne nazyva kůrovec. Trojice senátoru s dobrou povesti - Jiřína Lipelova, Tomáš Jirsa, Josef Kalbac vytahla v Lidových novinach do boje s broukem a za zachranu Šumavy vykácením napadených lesu. Pojem bezzásahovost, spojeny s uzce vymezenými ostrůvky národního parku, kde se nesmí kácet, jednou z gruntu zpochybňuji. Podruhé volaji po tom, aby bezzásahové zóny nebyly vyhlasovany prekotne a aby byla respektovana stanoviska šumavských obci. Trnem v oku jim je také Bursíkovo ministerstvo životního prostředí, které spíše sazi na zelenajici se podrost pod tlejicími lesními pahyly. Reprodukovat zde odbornou debatu by bylo zbytecne. Obe strany mají po ruce své experty i zahraniční vzory. Z občanského hlediska jsou atraktivnější dva jiné rozmery pravidelne se opakující diskuse. První je politicko-ekonomicky. Kdo má mít poslední slovo v této kauze? či a jake zájmy do ní vstupuji? Jak silna je tezarska lobby, lacnici po dalších a dalších metrech dříví, například právě z bezzásahových zón. Vždyť si zuby brousi i na lesy, jež jsou kůrovcem zasazeny z jednoho až pěti procent. Nakolik tedy loby spolupracuje s komunalnimi politiky? Ozyvali se dnešní šumavští senátoři stejne, když byly ostosest vysazovany lehce zranitelné smrkové monokultury tam, kde patří mnohem pestrejsi flora? Záleží starostům více na panenskem razu přírody, nebo na rozvoji hospodářských aktivit obci? Jak si představuji turisticky ruch? Coby sjezdovky, aquaparky a nove penziony, nebo coby tiche poznavani skrytých puvabu lesu, pasek a luk? Uznejme právo starostu i senátoru zvedat svůj hlas. Zvlášt, stoji-li za ními i jejich volici. ovšem poctivější než dojemne licení nemocných lesu a požadovani eutanazie pro ně, by bylo novelizovani legislativy, na jejímž zaklade se stanovuji národní parky se zónami o různých stupnich ochrany. Podstatne totiž je, že absolutni bezzásahovost zadaji ekologové a ministersti urednici jen pro nějcennější zlomek šumavské přírody. Jenže, orezávat přímo zákony chranici životní prostředí si nasi volení zástupci pochopitelné netroufnou. Druhy rozmer je ještě zajimavejsi. Zdanlive filozoficky, lec ve skutečnosti navysost prakticky. znamená pro nas termin příroda to, co nám bylo darovano, abychom toliko opatrne správovali nebo to, co vytvořil člověk? Chapeme ochranu přírody jako branení lidským zásahum do toho, co prinasi cas, nebo jako aktivní prispevek k tomu, aby naše okolí bylo co nejmalebnejsi, nejdostupnejsi, nejkycovitejsi? Nepleteme si někdy divokou přírodu s roztomilou zahradkou za svým domem? Zkusme si asponna chvíli priznat, že kůrovec, medved a další druhy tu byli už dříve než člověk. Třeba i z nějakého vyššího zameru. proč by měl být člověk tím, který reguluje vše a všude kolem sebe? Proto jsme nejchytrejsi a nejmocnejsi? A opravdu jsme? Podle Kanta ano. tvrdí, že člověk je zákonodarce přírody. Fichte dokonce míní, že příroda není nic samostatneho a sebou samým jsoucího, nýbrž pouze produkt já, vytvořeny proto, aby na jeho odporu já, mohl uskutečňovat samo sebe. Pokud však pomineme originalni názory provokujících myslitelu a pripustíme, že většina kras okolo vznikla bez člověka, pak jemu navzdory, mohli bychom alespoňv nejvzačnějších zónách národních parku nechat přírodu, aby nám předvadela svou reality show bez českých tahacu, bagru, motorových pil a bez slovenských pusek.