Polomů bylo až do Budapešti

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:49, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Polomů bylo až do Budapešti |Author=Václav Janouš |Date=2007-10-19 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Respondent= }} Š…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Polomů bylo až do Budapešti
Author Václav Janouš
Date 2007-10-19
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Šumavu uklidili za půl roku

Dřevorubci museli po lednovém orkánu Kyrill z šumavských a boletických lesu odklidit stovky tisíc kubíků popadaného dřeva. Díky moderní technice, které tu pracovalo zatím nejvíc v historii Česka, to zvládli v rekordně rychlém čase.

Jižní Čechy - Při lednovém orkánu Kyrill se silné a zdravé stromy lámaly jako párátka. Vítr o rychlosti okolo 180 kilometrů v hodině nejvíce ničil v boletickém vojenském prostoru a po celé Šumavě. Spadly stovky tisíc kubíků dřeva, cesty byly neprostupné, když nejvíce stromů leželo v místech nad tisíc metru nad mořem. Dřevorubci ale dokázali za zhruba půl roku dřevo vytěžit a srovnat do dlouhých štrůdlů u pil, na nádražích a krajích lesa.

Pro představu, kolik dřeva vlastně v lesích popadalo: kdyby lesníci vzali veškeré vytěžené dřevo jen ze Šumavy a krychle z něj o délce stran jeden metr vyskládali vedle sebe, bez problémů by s nimi olemovali 800 kilometrudlouhou silnici z Českých Budějovic až do maďarského hlavního města Budapešti. Cestou by protli Vídeň i Bratislavu. Nebo propojili města Budějovice, Plzeň, Praha, Liberec, Hradec Králové, Olomouc i Brno.

Káceli ručně, tahali koňmo Zhruba obdobnou trasu by spojili i dřevem z Boletic. Tak velkou kalamitu nikdo z lesníků nepamatuje. Třeba v Boleticích ji místní dřevorubci přirovnávají k té z prosince 1868. Po ní ještě čtyři roky zpracovávali zhruba 677 tisíc kubíků dřeva. „Tehdy dřevo těžily v lesích dva tisíce lidi, dnes v průměru dvě stě,“ srovnává šéf lesní výroby Vojenských lesů a statků Josef Topka.

O těžké technice, která by dřevorubcům usnadnila práci, si mohli těžaři nechat zdát. Vše museli pokácet ručně a vytahat koňmi.

Při letošní kalamitě na Boleticku pracovalo v lesích vůbec nejvíce těžařských strojů „harvestorů“, které se v Česku sešly na jednom místě. V průměru 25, k tomu další traktory, lanovky a odvážecí soupravy. Dohromady zhruba stovka strojů, která měsíčně z lesů vytěžila v průměru 55 tisíc kubíků dřeva. To jen pro srovnání leželo na Boleticku na ploše dvou Lipenských přehrad.

Pravdou je, že těžba koňmi byla šetrnější. Těžká nákladní auta vyvážejí najednou z lesa i 40 kubíků dřeva a kubík váží zhruba osm až deset metráků, tedy jeden náklad činí 320 až 400 metráků. „Když jsme zjistili, že se v podmočeném terénu dělají koleje, nařídili jsme hmotnost nákladu snížit,“ sdělil Topka.

I zkušení dřevorubci, které těžba dřeva na Šumavě živila, tvrdí, že se vyjetým kolejím nelze ubránit. „Tolik dřeva nikdy v lesích neleželo, muselo se těžit rychle, bez zbytečných průtahů, ale i bez zbytečných škod. V mokrém terénu ale těžké harvestory vyjedou koleje vždy, to by se muselo vše těžit jen pomocí lanovek, ale to je pomalejší a dříví by v lesích leželo ještě na jaře,“ míní dřevorubec Karel Hudačka z Volar.

I když popadaného dřeva bylo v lesích neuvěřitelné množství, s cenou na trhu to příliš nepohnulo. Téměř na měsíc klesla o třetinu, ale nyní se dostala na předorkánovou hladinu. Kubík čtyřmetrové kulatiny tak vyšel zhruba na 1 900 korun, a stejné množství kulatiny dvoumetrové na 400 až 900 korun.

„Po zimě bude dřeva zase méně, každý si raději dělá zásoby,“ soudí nákupčí pily v Budějovicích Petr Fruhauf.

V kopcích hoří pařezy, dřevo mizí z lesu

Boletice - Turista se sem nedostane, leda by měl výjimku na vstup do vojenského prostoru Boletice. Neuvidí tak hrůzu, kterou způsobil orkán Kyrill. Tedy vykácené plochy plné pařezů, ostrůvky zelených smrku odhodlané odolávajících každému silnému větru, které se i při mírném vánku kymácí ze strany na stranu a neucítí všudypřítomný kouř ze spáleniště. Ten charakteristicky zápach jako včera jsem cítil naposledy při požáru lesa u Strakonic. Hořící kůra, kmeny stromu i kořeny. Všude bílý dým válející se v lesích jak mlha na blatech, jak by napsal Karel Klostermann. Klestí srovnané do úhledných otýpek a převázané strojem modrou páskou. Ať se otočíte, kam chcete, všude jsou jen hole kopce. Tedy bez stromů. Vůně lesa chybí. Je čtvrtek dopoledne a jsem mezi Knížecím Stolcem a Lysou v boletickém prostoru, zhruba ve výšce 1 150 metrunad mořem. „Tato holina má třicet hektarů. Všude tu budou vysázené především listnáče,“ rozhlíží se vedoucí lesní výroby Vojenských lesů a statků Josef Topka. Oči se mu stejně jako mně zabodnou do ostrůvku několika stromů uprostřed té planiny. „První silnější vítr tyto stromy stejně nevydrží,“ říká Topka ještě dříve, než se stačím zeptat. Tak škodí Kyrill, který zlámal všechny stromy kolem ostrůvku, ještě několik měsíců pote. A vlastně ještě škodit v Boleticích i na Šumavě v dalších třech letech bude. Jak to? Protože stejně jako ostrůvek stromů spadnou všude i další kmeny, které jsou jak první vojenská linie nastaveny větru. „Tohle není hezky pohled. To ne,“ uzavírá jeden z dřevorubců.