Blokáda skončila, co dál se Šumavou?

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:50, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Blokáda skončila, co dál se Šumavou? |Author=Jaromír Bláha |Date=1999-12-09 |Source=Lidové noviny |Genre=tisk |Respondent…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Blokáda skončila, co dál se Šumavou?
Author Jaromír Bláha
Date 1999-12-09
Source Lidové noviny
Genre tisk
Respondent

Úhel pohledu

Blokáda kácení v prvních zónách šumavského národního parku skončila úspěšně: zachránila trojmezenský prales a veřejnost začala konečně diskutovat o tom, co je vlastně v národním parku prioritou ochrany. Zda jsou to zbytky nedotčené přírody, zachování a poznání přírodních procesů, nebo prosperita obchodních a dřevařských firem, či turistický ruch. Pozdě, ale přece. Zákony, které umožňují protichůdné výklady, názorově rozpolcená veřejnost i rozličné zájmové skupiny a flexibilita politiků vedly v praxi k naprosté bezkoncepčnosti řízení národního parku. Jednou bylo tak, za rok naopak. Prodlužování takové situace národní park existenčně ohrožuje. A to zejména ze dvou důvodů: při hubení brouků dochází ve druhých zónách místy až k trvalé likvidaci lesa. Takový způsob "lesního hospodaření" je nepřípustný v hospodářských lesích, natož v národním parku. A za druhé - tam, kde člověk řídí přírodu i v jádrových prvních zónách, nemůže být národní park, ale nanejvýš tzv. "etiketní podvod". Lidé ve vedení parku snad jenom něco nepochopili: chtějí udržet národní park, zachovat první zóny roztříštěné do sto třiceti pěti kusů a zároveň zastavit kůrovcovou kalamitu. Neustálé střídání bojových metod jde kůrovci k duhu. Mnoho lékařů - pacientova smrt. Na Šumavě platí celosvětově ojedinělé pravidlo, že management národního parku se mění v závislosti na množství lýkožroutů v lese. Ačkoli je park teprve osmiletý, změnila se zde koncepce ochrany přírody již potřetí. Původní první zóny (22 procent rozlohy parku) byly proti dnešku celistvější a rozlohou téměř dvojnásobné. Přesto však daleko za evropskými zvyklostmi (průměrně 52 %). Na kůrovce s pilami Po opakované výměně vedení začal nový ředitel Ivan Žlábek hned po svém jmenování (1994) s razantní těžbou kůrovcem napadených stromů. Aby nebyl omezován, prosadil v roce 1995 proti názoru mnoha odborníků změnu zonace. První zóny zmenšil na 13 procent rozlohy parku a rozkouskoval je na 135 izolovaných ostrůvků s tím, že budou zcela bezzásahové. Ve druhé zóně se pak rozhodl přírodě pomoci a prostřednictvím lesnických zásahů urychlit proces její přeměny na přirozené lesy, které by se během deseti až třiceti let převedly do bezzásahového režimu. Tak by celková velikost první zóny dosáhla cílových 75 procent rozlohy parku, jak požadují mezinárodní kritéria. Hezká představa. Za účelem nastolení toho pravého přirozeného stavu zde začal velkoplošně kácet stromy a intenzivně hubit hmyz. Ale po dvou letech radikální protikůrovcové těžby dřeva se populace lýkožrouta ztrojnásobila (1996). Teprve pak s úbytkem lesa ubylo ikůrovce. Na části území druhé zóny se nyní nacházejí rozsáhlé holiny, což znamená oddálení obnovy přirozeného lesa o několik set let. Avšak kůrovec nepřestal žrát lýko stromů v prvních zónách. Protože první zóny již nešlo zmenšovat, zrušila zde správa parku s ministrovým požehnáním bezzásahový režim a započalo jejich "ozdravné kácení". Zkušeným saniťákům, kteří se sem sjeli za prací, nedělala eutanazie žádné problémy. Pouze na Trojmeznou -do největšího a nejcennějšího komplexu horského smrkového lesa pralesovitého charakteru u nás - zavítala hrstka samozvanců z ekologických organizací, odborných institucí, místních ivzdálených občanů, zkrátka revoltující mládí ve věku 18 až 56 let. S podporou pracovníků Botanického ústavu i Entomologického ústavu Akademie věd, šesti univerzit i dalších odborníků si začali sedat pod právě porážené několikasetleté smrky. Saniťáci nakonec odložili motorové pily, a tak zůstal Trojmezenský prales jako jediný svého druhu na Šumavě zachován v podobě pralesu blízké. Boj dvou skupin Proč je kůrovcová kalamita stále středem pozornosti? Proč se v Národním parku Šumava mění ředitelé ikoncepce jako jarní počasí? Proč není jasné, co je v parku prioritou? Protože není vyřešen spor dvou profesních skupin o ideologii a spor dvou mocenských skupin o peníze za šumavské dřevo. Na Šumavě je značná část lesů, které zdaleka nedosáhly svého fyziologického stáří, ale dle lesnické terminologie se jedná o tzv. "přestárlé porosty". Stromy velkých dimenzí jsou pochopitelně dobře zpeněžitelné. A jejich odvoz z druhé zóny národního parku není příliš omezen. Díky tomu je šumavská kauza také problémem politickým. Politiky totiž ryze odborné spory nezajímají. O právo na těžbu dřeva v parku soupeří dvě mocenská uskupení. To, které není momentálně u zdroje, využívá kůrovcovou kalamitu jako beranidla proti tomu druhému: podívejte se, jak špatně to tam dělají, kůrovce ještě nezvládli. Ten za chvíli sežere celou Šumavu, pak hned potáhne na Prahu. Veřejnost je vystrašena. Ve skutečnosti jsou zatím kůrovcovou kalamitou postižena jen 4 procenta parku a během jejího patnáctiletého trvání uschly stromy na pouhých 2000 ha. Pod suchými stromy vyrůstá nový les, stabilnější než předchozí. Ke katastrofě je ovšem třeba připočítat téměř 700 ha holin vzniklých "likvidací" kůrovce. O využití dřeva z parku soupeří na jedné straně státní podnik Lesy ČR, na něj navázané lesní akciové a obchodní společnosti propojené s ministerstem zemědělství. Na straně druhé sama správa národního parku, na ni navázané lesní akciové a obchodní společnosti propojené s ministerstvem životního prostředí. Využití zisků pro národní park by samo o sobě nebylo špatné. Největší investice však nejdou do ochrany přírody či výzkumu kůrovcové kalamity. Za peníze stržené z kalamitního dřeva se financuje zvelebení sítě lesních cest a rekonstrukce lesních správ, tedy infrastruktury potřebné pro rozvoj dalšího lesního hospodaření. Proč, když ředitel Žlábek proklamuje, že převede 75 procent parku do bezzásahového režimu? Letos se začalo kácet i v prvních zónách parku. Do jaké míry se na tomto rozhodnutí podepsala lesnická ideologie a do jaké míry ziskuchtivost? K zemi padly obrovské několikasetleté stromy, rezonanční dřevo mimořádné hodnoty. Zatím platí, že budou ponechány rozkladu k zachování koloběhu živin. Jak dlouho? V první zóně Smrčina správa parku dává nový povrch lesní cestě, dřevorubci seřezávají kořenové náběhy, aby kulatina mohla být zpracována na pile, při okrajích některých prvních zón již nyní pokácené stromy mizí... Co myslíte, proč máme národní park? O autorovi, Vedoucí programu Lesy Hnutí Duha