Ministr životního prostředí posvětil boj s kůrovcem

Ministr životního prostředí posvětil boj s kůrovcem
Author	Ivan Brezina
Date	1999-06-16
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Kužvart rozhodl: Šumava se škůdci sama neubrání

Napadené stromy se budou kácet i v nejcennějších zónách parku V emocemi nabité hádce o šumavskou kůrovcovou kalamitu se snad konečně začíná vyjasňovat. Zbývá otázka: šlo o odborný ekologický spor, nebo o snahu vytunelovat miliardové hodnoty, maskovanou vznešenými ideály o nespoutané přírodě? PRAHA/VIMPERK - Pokud v nejcennějších prvních zónách šumavského parku sejdete ze značené cesty, můžete dostat tučnou pokutu. Dnes tu ale z hloubi lesa zaslechnete řev motorových pil. Barbarství lesáckých kazisvětů? Podle ministra životního prostředí naopak jediná možnost záchrany původních a přírodě nejbližších lesních porostů před kůrovcovou kalamitou. "Nejde ovšem o žádnou holoseč ani o hospodářskou těžbu dřeva, ale o chirurgicky čistý řez," tvrdí mluvčí parku Zdeněk Kantořík. "Porazíme jen několik málo napadených stromů, sloupeme z nich kůru a ponecháme je na místě. Jinak totiž bohužel brouka likvidovat neumíme. Je to jako když z těla odstraňujete zhoubný nádor, aby pacient přežil." Miloš Kužvart je vůbec prvním ministrem životního prostředí, který našel odvahu učinit jasné politické gesto a začít šumavskou situaci důsledně řešit. Postavil se přitom za vedení parku, které se už několik let snaží kalamitu zastavit a je za to tvrdě kritizováno. Boj s broukem ale zatím probíhal jen v druhých zónách, kde jde převážně o stejnověký hospodářský les, vlastně "smrkové pole". Kužvartovo rozhodnutí o zásahu v prvních zónách je absolutním průlomem. Ministr jej schválil poté, co mu to vědecká rada parku doporučila a Kužvartův poradní orgán naopak odmítl. Přírodovědci a odborníci na ochranu lesa se o jeho oprávněnost dodnes dohadují. Podle jedněch je razantní zásah v prvních zónách jedinou možností, jak odvrátit rozpad celého ekosystému, při němž by nejspíš Šumavu postihl osud Krušných hor. Druzí oponují, že posláním bezzásahových přírodě blízkých prvních zón parku je právě zjistit, zda se les s kůrovcem vypořádá sám. Hlavní vědecká otázka tedy zní: můžeme si tak riskantní experiment vůbec dovolit? Ministr životního prostředí na ni teď odpověděl záporně. Všemocná příroda? Nejde ovšem zdaleka jen o odborný spor. Na Šumavě už několik let bublají emoce. Na straně odpůrců zásahu proti kůrovci totiž stojí i skupina laických ekologických aktivistů a novinářů. Podle jejich názoru se člověk nemá plést přírodě do řemesla. Vedoucí programu "Lesy" Hnutí Duha, Jaromír Bláha, dokonce v uplynulých dnech sepsal tiskové prohlášení, v němž Kužvartovo povolení diferencované likvidace kůrovce v prvních zónách označuje za omyl. Bláha je přitom veterinář. Odkud bere oprávnění vyjadřovat se k vysoce odborné lesnické problematice? "Nevidím v tom žádný problém," říká. Vladimír Just, který v minulosti spolu s pořadem České televize Nedej se! proslul emotivními výpady proti řediteli parku Ivanu Žlábkovi, je z ministrova rozhodnutí poněkud rozpačitý. "Označit Kužvarta za technokrata a fachidiota bych si nedovolil," říká dnes opatrně. Ještě nedávno přitom za kácení v druhých zónách těmito přívlastky častoval vedení parku. Jakoukoli morální odpovědnost za mediální rozdmýchávání kůrovcové kalamity ale Just odmítá. Sám sebe pasuje na "pěšáka, který jen popularizuje názory odborníků z entomologického a botanického ústavu Akademie věd" ČR. Národní lesnický komitét přitom nedávno ve své odborné studii označil dvě hlavní příčiny katastrofálního vývoje kůrovcové kalamity na Šumavě: 1. Pasivní přístup k ochraně lesa na základě neověřených domněnek o autoregulační schopnosti přírodnímu stavu vzdálených lesních ekosystémů. 2. Silnou medializaci problému, zhusta se vymykající objektivní a vyvážené interpretaci rozdílných odborných stanovisek. Jinak řečeno: podíl na nezodpovědném vyčkávání, zda se les v druhých zónách vyrovná se škůdcem sám, měli prý i publicisté neznalí podstaty věci. O tom, že se přes laické protesty mělo v minulosti ve druhých zónách proti kůrovci zasahovat mnohem razantněji, je přesvědčen odpůrce dnešní asanace prvních zón, ministerský poradce Igor Míchal. Ten přirovnává Vladimíra Justa k člověku, který nahlédne do operačního sálu, všimne si, že tam lékaři někoho řežou, a začne křičet, že jde o vraždu. Jak přijít k miliardám Šéf sekretariátu vedení parku Čestmír Hofhanzl je dokonce přesvědčen, že možná vůbec nešlo o náhodu. Biolog, který byl jako poslanec parlamentu za ODA zásadním odpůrcem transformace lesního hospodářství (vytýkal jí "čistě exploatační charakter"), mluví o důmyslné mediální hře. Dřevařská lobby prý chtěla kůrovcovou kalamitu zneužít k tomu, aby se dostala k miliardovému pokladu. Poté, co byly počátkem 90. let předány šumavské lesy z působnosti lesních závodů do kompetence nově zřízeného národního parku, ztratila dřevařská lobby přístup ke statisícům smrků v těžitelném stavu. Ty se měly z monokulturního, kdysi hospodářsky založeného "smrkového pole" postupně přeměnit v prales. Dřevařům se to podle Hofhanzla nelíbilo, a potřebovali proto argumenty o neschopnosti vedení parku a o krachu koncepce státní ochrany přírody. "Ti lidé měli velké zkušenosti s předchozími kůrovcovými kalamitami v Krušných a Jizerských horách," tvrdí Hofhanzl. "Hnutí Duha, pořad veřejnoprávní televize Nedej se! a Vladimír Just jimi byli v lepším případě jen nevědomky zneužiti." O co se hraje? Podle Hofhanzla šlo o jednoduchý scénář. Emotivní volání po ponechání lesa napospas neřízeným přírodním procesům a tím i kůrovci by vyvolalo kalamitu obrovských rozměrů. Následoval by rozvrat celého šumavského ekosystému, po němž by existence národního parku ztratila smysl. Dřevařská lobby by poté rozjela kampaň o "nedozírných škodách", vyvolaných "neschopnými ochranáři", a začala by tlačit na změnu zákona tak, aby se dostala k "ohroženému dřevu". Hofhanzlova slova nepřímo potvrzuje i mluvčí parku Kantořík. Některé šumavské obce už podle něj pod záminkou mediální kampaně začaly mluvit o zmenšení rozlohy národního parku. Další skupinou, která by mohla mít na rozpoutání kalamity zájem, jsou podle Hofhanzla někteří vědci, jejichž názory se laičtí příznivci nezasahování proti kůrovci neustále zaštiťují. "Víte, jak jedinečné vědecké práce by na výsledné katastrofě udělali?" ptá se biolog. "Šumava by jim posloužila jako obrovská laboratoř." Hofhanzl přitom zdůrazňuje, že podobný "pokus" proběhl už dvakrát v 70. letech minulého století sežral po větrných polomech kůrovec obrovské rozlohy Šumavy a v minulých desetiletích odstartovaly imise kůrovcovou kalamitu ve většině našich pohoří. V obou případech bylo dřevo vytěženo a prodáno. "Veřejnosti o tom nebyla nikdy řečena celá pravda," říká Hofhanzl. Vývoj sporu o kůrovce 1984 Obrovské větrné polomy zůstávají nezpracovány. Vznikají tak ideální podmínky pro namnožení brouka. březen 1991 Nařízením vlády vzniká Národní park Šumava. 1993 Šumavské lesy jsou postupně převáděny z působnosti Státních lesů ČR a Vojenských lesů na správu parku. Původní vedení parku ale s kůrovcem prakticky nebojuje. srpen 1994 Nastupuje nové vedení v čele s Ivanem Žlábkem. Okamžitě začíná s likvidací kůrovce ve 2. zónách parku. 1996 Publicisté Vladimír Just a Radovan Holub a pořad ČT Nedej se! rozjíždějí proti Žlábkovu postupu rozsáhlou mediální kampaň. Heslo: Nech brouka žít! duben 1999 Ministr životního prostředí Kužvart rozhoduje: pokud má šumavský ekosystém přežít, je proti kůrovci třeba zasáhnout i v prvních zónách. Zóny Šumavy První zóny parku - přírodovědecky nejcennější oblasti Šumavy, porostlé převážně různověkým smíšeným lesem. Tyto původní přírodě blízké partie jsou ekologicky poměrně stabilní. Druhé zóny parku - převážně hospodářský les, založený kdysi s cílem zajistit co největší produkci dřevní hmoty. Stejnověká smrková monokultura je svým složením vzdálena přirozenému lesu. Má proto jen malou míru ekologické stability a je kůrovcem ohrožena nejvíc.