Bude ještě co ochraňovat?

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:50, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Bude ještě co ochraňovat? |Author=Pavel Eybert |Date=1999-06-19 |Source=Českobudějovický deník |Genre=tisk |Respondent= }}…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Bude ještě co ochraňovat?
Author Pavel Eybert
Date 1999-06-19
Source Českobudějovický deník
Genre tisk
Respondent

Pavel Eybert, ODSMěl jsem před nedávnem možnost spolu se starosty ze Sdružení lipenských obcí, s několika poslanci, senátory, ale i se zástupci Národního parku Šumava (NPŠ), vidět část Šumavy, porosty na Smrčině a Hraničníku. Nebyl to vůbec radostný pohled. Pomalu polovina smrků bez jehličí, bez kůry. Ta zbývající je z velké části napadena kůrovcem. Plně proto souhlasím s rozhodnutím ministra životního prostředí Miloše Kužvarta kácet napadené stromy a to i v první zóně NPŠ. Jen se bohužel obávám, že toto rozhodnutí přišlo velmi pozdě, možná až po příslovečné dvanácté hodině. Dobře totiž vím, co dokáže kůrovec v lesích našeho města, kdybychom s ním trvale nebojovali. Letošní léto se zdá být teplé a suché, což jsou pro kůrovce ideální podmínky k rozmnožování. Desítky tisíc jednotlivců kůrovce, kteří napadnou jediný strom, jej dokáží během týdnů zlikvidovat. Ještě zelené jehličí na stromě jen poněkud změní barvu a už začne opadávat kůra v dolní části stromu. Kůrovec si pochutnal na podkorních vrstvách kambia a lýka, které měly strom zásobovat živinami. Právě pro tento rychlý, dynamický proces jsem nikdy nechápal ty skupiny ochranářů, kteří zásadně odmítají zásahy v prvních zónách NPŠ. Nemohu se smířit s tím, že si v lese založeném člověkem jako monokulturní porost, který je dnes silně oslabován kyselými dešti a působením exhalací, dělají laboratoř. Pokusnou laboratoř pro svůj výzkum, co udělá kůrovec s lesem, když ho necháme dělat si co chce. A stát jim to dovolí, přestože kdyby se tak choval hospodář v jiném lese, dostal by za to pořádnou pokutu. Paradoxně by si měli představitelé lipenských obcí pro NPŠ přát to nejhorší, aby pak, po jeho zrušení pro ztrátu významu, mohli uskutečnit své představy o činnosti a rozvoji svých obcí, aby se dostali ke svým historickým lesním majetkům, k výnosu daně z nemovitosti. Tak to však přece nechceme. Určitě je lepší hledat kompromis, který je únosný pro obě strany. Na rakouské straně Šumavy se jim to podařilo. Dokázali sladit zájmy ochrany přírody, obcí, vlastníků nemovitostí, cestovního ruchu, ekonomického využití území, turistů, lyžařů. Vezměme si z nich příklad. Šumavě to neublíží, jako jí to neublížilo u sousedů.