Národní parky jsou znakem kulturní vyspělosti země

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:50, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Národní parky jsou znakem kulturní vyspělosti země |Author=Tomáš Hájek |Date=1999-08-11 |Source=Slovo |Genre=tisk |Respon…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Národní parky jsou znakem kulturní vyspělosti země
Author Tomáš Hájek
Date 1999-08-11
Source Slovo
Genre tisk
Respondent

Tomáš Hájek, poradce ministra životního prostředí

Krátkodobé ekonomické tlaky regionů by neměly převálcovat ekologické priority republiky Vedle ekologických evergreenů Temelína a dálničních sítí se v současné době vynořily dvě menší, pro situaci v ČR však příznačné kauzy, každá z jiného konce státu. Jedna se vztahuje k provozu lanovky na Lysou horu v Krkonošském národním parku, ta druhá k hoře Smrčina v Národním parku Šumava. V případě lanovky na Lysou horu jde o to, zda v první zóně národního parku bude povolen i letní provoz lanovky. Případ Smrčina se týká toho, zda bude v první zóně národního parku postaven nový lyžařský areál. Obě kauzy mají něco společného: Berou v potaz samotný smysl existence institutu národních parků. Ty máme především kvůli jejich prvním zónám, které představují území přírodně výjimečně cenné. Národní parky jsou však ustaveny i proto, aby se postupně jejich druhé zóny stávaly zónami prvními. V prvních zónách národních parků je podle zákona 114/1992 zakázáno povolovat a umisťovat "nové stavby". "Novou stavbou", která bezesporu změní charakter území (bude nasakovat civilizaci), je i cesta, kterou vyšlapou turisté při letním provozu lanovky. Orgány ochrany přírody, v případě prvních zón je to Ministerstvo životního prostředí, mohou ovšem udělit výjimku a novou stavbu povolit, pakliže převáží jiný typ veřejného zájmu, nežli je ochrana přírody. Vzniká tedy velmi tvrdý tlak na udělení výjimky. Argumentuje se stále stejně. Obce mají podvyživené obecní rozpočty. Na území národního parku musí být ze zákona omezeny hospodářské a zemědělské aktivity, proto nezbývá než vydělat co nejvíc na turistice. Čertovo kopýtko dnes diskutovaných výjimek je nejen v jejich počtu, ale především v jejich dopadech. I v minulosti byla udělena řada výjimek. Ovšem hoteliéři, a tím vlastně i obce mají dnes jakousi ničím nepodloženou představu, že pro turisty není lákadlem nedotčená příroda, ale atrakce typu lunaparku. Sjezdovky musí být delší a širší, bufety vybavenější a barevnější. Jednáme tedy o výjimkách, které mohou spustit "lavinu" a trvale zpochybnit nejen zonaci národních parků, ale i jejich smysl. Co se týče Lysé hory, orgány ochrany přírody povolily (s omezující podmínkou zákazu vjezdu snowboardistů) zimní provoz. Sníh totiž poskytuje tundře nad horní hranicí lesa jistou ochranu. Rokytnický starosta však požaduje povolení i na provoz letní, který ovšem - jak bylo řečeno - charakter území změní. "Salámová metoda", totiž kousek po kousku ukrajovat z požadavků na ochranu přírody, se opět uplatňuje. Navíc technické parametry této lanovky znemožňují kompromis ve smyslu - letní provoz ano, ale bez dotčení první zóny. O co tedy jde? O zabezpečení obecních rozpočtů, anebo o ochranu přírody? Zatímco v Krkonoších si musí orgány ochrany přírody dát pozor na "salámovku", Šumavě hrozí spíše průlom turistického průmyslu. Šumava je totiž málo turisticky využitá, což platí především pro pravobřežní Lipno, tedy pro oblast Smrčiny. Přitom právě zde mají některé oblasti druhých zón reálnou naději, že se stanou zónami prvními, což, jak již bylo řečeno, je jedním z účelů národních parků. A právě na Smrčině se mají budovat nové sjezdovky. Lyžařský areál je přitom podporován nejen peticemi (ty se objevují kolem Smrčiny již léta), ale říká se, že někdy k podzimu mají petiční aktivity přerůst v akce tzv. občanské neposlušnosti - zamířené proti institucionalizované ochraně přírody. Nechápat hospodářské zájmy obcí by bylo asociální a bylo by to projevem pštrosí politiky. Na straně druhé demokratický svět postavil ochranu životního prostředí mezi své dlouhodobé priority, které nesmí být zamlžovány dočasnými výkyvy nálad a potřeb. Orgány ochrany přírody se nenechají donutit k porušování paragrafů a ducha české i mezinárodní ekologické legislativy, ale jsou připraveny spolupracovat na všech projektech, jejichž skrytým cílem není zpochybnit smysl národních parků jako takových. Pokusy o rozdrobení integrovaného systému ochrany přírody státní orgány, v jejichž kompetenci je starost o celkový stav životního prostředí ČR, nemohou připustit.