Pan Mayer polemizuje s Václavem Kalendou

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:50, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Pan Mayer polemizuje s Václavem Kalendou |Author=Radovan Holub |Date=1999-04-16 |Source=Plzeňský deník |Genre=tisk |Responden…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Pan Mayer polemizuje s Václavem Kalendou
Author Radovan Holub
Date 1999-04-16
Source Plzeňský deník
Genre tisk
Respondent

V poslední době mám často dojem, že není důležité diskutovat k věci, protože to vyřídí pár invektiv "ad hominem". Zářný příklad takového postupu je kádrovnická polemika nazvaná Není lesák jako lesák, kterou napsal Miroslav Mayer ze šumavské Modravy a která vyšla v Klatovském deníku. Pan Mayer polemizuje s Václavem Kalendou, dnes mosteckým kastelánem a dříve modravským lesákem. Pan Kalenda si dovolil velkou opovážlivost: potvrdil názory odvolaného lesnického odborníka Petra Ješátka, který od roku 1992 působil v NPŠ a loni byl zbaven funkce. A tak se pan Mayer do pana Kalendy pustil: prý lesu nerozumí, protože byl jen pouhým mistrem v lesnickém učilišti a často chodil do místní restaurace, kde trávil většinu pracovní doby, kde "kecal" a "rozvíjel své tvůrčí schopnosti". Svůj úsek znal prý jen z doslechu. Také prý vyřezal krov ze služební hájenky a nejevil zájem o rodinu. Podle pana Mayera postrádá také odvahu a inteligenci. Závěrem pan Mayer plamenně vyhlásil: "Pokud pan Kalenda chce hodnotit současný stav NPŠ pod vlivem článků Radovana Holuba a jeho přítele Petra Ješátka, tak o takového odborníka na Modravě nestojíme ku prospěchu Šumavy!" Mnohokrát se při různých diskusích opakuje poučka, že do novin patří věcná polemika, nikoli nactiutrhačské hospodské pomluvy a šplechty. Jako by to na Modravu nedolehlo. Polemika "ad hominem" je však v kauze Národní park poměrně oblíbená. Zejména se praktikuje při potírání ekologů. O jednom z nich řekne sám ředitel správy, že je "brčálově zelenej", o jiných se vyjádří, že jsou "pakáž", na dalším se správě parku nelíbí dlouhé vlasy a copánek, onen je zas "senilní". A tak to jde dál. Možná právě tenhle zvyk převádět věcné spory na osobní rovinu komplikuje dosažení dohody. Nevím, proč se tak děje. Možná jde o letitý návyk, možná je to způsobeno nervozitou zúčastněných. Právo člověka veřejně se vyjadřovat není omezeno tím, zda je piják nebo vagabund, zda se stará nebo nestará o rodinu, zda je bílý nebo černý. Jediné kritérium spočívá v tom, jestli má co říct k věci. Od svých partnerů při rozhovorech o Národním parku Šumava jsem chtěl jediné: věcnou diskusi. Takto byly vedeny mé články připravené s bývalými řediteli správy parku ing. Kecem a ing. Filipem i se současným ředitelem ing. Žlábkem, s ing. Achsem ze Sušice, s ing. Hoffmanem z Vojenských lesů a statků, s prášilským starostou Liborem Pospíšilem, s bývalým pracovníkem správy parku Karlem Kaňákem, s bývalým starostou Kvildy Pickem, s americkým ekologem Boydem Evisonem, s bývalým ředitelem správy Národního parku Bavorský les dr. Hansem Bibelrietherem, s mluvčím bavorského ministerstva lesů a s dalšími. Pokud někdo do mých článků o parku přispíval, byť dílčími názory, dával jsem si vždycky pozor na to, jestli má co říci k věci. Nikdy jsem se však nezabýval tím, jestli má dlouhé vlasy, copánek nebo vysedává v hospodě. Ostatně jsem během rešerší potkal po Šumavě mnoho lesáků, kteří seděli v hospodě, nebyli oholeni a před bytem měli špinavé boty. Nikdy mě však nenapadlo, že by jejich názory mohly být právě proto nesmyslné. Ani u Petra Ješátka, s nímž jsme před časem připravil rozhovor, jsem si nevšímal, jestli chodí nebo nechodí do hospody nebo jestli se stará nebo nestará o rodinu. Byli to právě vedoucí představitelé správy parku, kteří mně ho doporučili jako špičkového odborníka, jenž díky svým znalostem a praxi nemá na Šumavě mnoho konkurentů. (On sám to o sobě nikdy neříkal.) Pan Ješátko je pro mě odborný partner, což s přátelstvím nemusí mít nic společného. Bylo by samozřejmě dobré, kdyby se diskutovalo k jeho věcným argumentům. Pro přehlednost tvrzení Petra Ješátka shrnuji. K Modravě: "Mnohokrát jsem varoval před tragédií, pokud například na Modravě dojde k velkoplošnému odkácení souší. Tím se zadělalo na dlouhodobý průšvih. Neměla tu být nasazena těžká mechanizace, protože tím došlo k devastaci přírody, nevratnému porušení půdního krytu a odvodnění. To, co se v letech 1995-1996 stalo na Modravě, to nebylo jen markantní porušení zákona o ochraně přírody a krajiny, ale tragédie Šumavy. Katastrofu v oblasti Modravy způsobila skupina lidí, kteří nedovedou myslet jinak než přes kubík a nemají žádný vztah k obcím." K odvolání "ekologického" ředitele parku ing. Kece: "Převzetí bývalých státních a vojenských lesů pod národní park bylo provedeno přes odpor bývalého ministra životního prostředí Františka Bendy. Úředníci z ministerstva se snažili převzetí lesů zabránit. Říkali, že park bude prodělečný ve výši 200 mil. korun ročně, což je hloupost. Nakonec se převzetí lesů k 1. 8. 1993 zdařilo, ale o dva měsíce později odvolal ministr Benda ředitele parku ing. Kece z funkce. Jsem přesvědčen, že za tímto rozhodnutím byl záměr dostat se ke zdrojům dřevní suroviny, která je na území parku chráněna. Když ing. Kec státní a vojenské lesy vybojoval, dva měsíce nato ho odvolali. A to byl záměr, protože on by nikdy nedopustil hrůzy, které se v následujících letech staly na Modravě. Už v roce 1994 začal nový ředitel ing. Filip připravovat vývoz surového dřeva prostřednictvím firmy Dendros z Českých Budějovic." Ke změně zonace parku a těžbám: K 1. 1. 1995, po nástupu nového ředitele ing. Žlábka, došlo k politováníhodné změně zonace národního parku. Šlo o první razantní krok jak v rámci zákona nastolit tak zvané nahodilé těžby, které tvoří hlavní část těžební činnosti parku. Tím pádem z části první zóny vznikly zóny méně chráněné, v nichž nastala účinnost lesního zákona, nařizujícího asanaci kůrovce. Roztříštěním první zóny do menších ploch se vytvořil prostor pro rozšiřování lýkožrouta smrkového po většině území národního parku. Přitom původní velká a celistvá první zóna byla již z velké části stabilizována, a tím pádem proti napadení kůrovcem imunní, jak dokazují závěry kalamitního štábu. 1. 6. 1995 vstoupil v platnost interní pokyn ke zpracovávání technicky využitelných souší v NPŠ, jímž si správa parku otevřela cestu k prodeji dříví, tedy k obchodní činnosti se dřevem. Píše se v něm: Zpracovávají se souše technicky využitelné, vhodné pro výrobu prodejných sortimentů nebo pro výrobu palivového dříví, zpravidla do stáří tří let. Podepsán náměstek ředitele pro řízení správy lesů NPŠ Radim Košíček. Díky tomuto pokynu se roku 1995 v rozporu s posláním národního parku vytěžilo 147 tisíc kubíků dřeva a o rok později dokonce 240 tisíc kubíků, z toho 170 tisíc kůrovcových. Bezohledným vykácením a vyvezením technicky využitelných souší došlo k obnažení porostních stěn bývalé první zóny, a k dalšímu rozšíření kůrovce a vzniku holin i v bývalé první zóně. Do obnažených stěn nalítl následně brouk, opřel se vítr a vznikla další kalamita, která nemusela přijít. Je to zákonitý proces, na nějž doplatily už Jizerské a Krušné hory... Vše se podřídilo těžbě dřeva. Nastala velkoplošná devastace Šumavy traktory, která vyvrcholila roku 1996. Odvoz dřeva probíhal za špatné evidence. V roce 1995 byly odstraněny kontrolní feromonové lapače a v prvních zónách se přestalo úplně zasahovat. Protože první zóny nebyly stanoveny správně, došlo k rozšiřování kůrovce z prvních zón. V nich se mělo zasahovat, ale jemně a diferencovaně. Stabilizovaný stav, konstatovaný kalamitním štábem, byl znovu rozvrácen. Šlo buď o úmysl nebo hrubou neznalost. Roku 1997 došlo k zásadnímu obratu. Bylo vydáno rozhodnutí, že v lesních porostech druhé zóny nebudou odumřelé stromy káceny ani vyklizovány. Toto v podstatě správné rozhodnutí přišlo bohužel pozdě. Mezitím došlo k nevratným škodám. Hektické změny koncepcí Šumavu negativně poznamenaly. Dnes se management vrací k tomu, co prosazoval ing. Kec v roce 1992. Nejde jen o to, že těmito obraty v koncepci ztrácí park mezinárodní důvěryhodnost. Jde především o to, že na tyhle veletoče doplácí nejvíc sama příroda. Les není kancelář. To nejsou papíry, které jeden den namalujete, druhý překreslíte a třetí vygumujete to, co jste namalovali. Drastické lesní hospodaření je tragédie, která dlouhodobě ovlivní vývoj šumavských lesů." K často používanému argumentu správy parku, že dnešní kalamity zavinil nedůsledný postup ekologického vedení parku v letech 1992 a 1993: "Kalamitní štáb v roce 1993 jasně konstatoval, že kůrovcová kalamita je zvládnuta. Na závěrech štábu jsou podepsáni všichni, včetně těch, kteří dnes koncepci ing. Kece kritizují. Je tam podepsán bývalý náměstek ministerstva životního prostředí ing. Aleš Šulc, ing. Josef Bálek z ministerstva zemědělství, nynější ředitel správy ing. Ivan Žlábek, náměstek ředitele parku Radim Košíček, ředitel Lesního závodu Kašperské Hory ing. František Zahradník, ing. Schwamberger z Vimperka a někteří další. Prosím vás, ať nikdo nechce tyhle podpisy zpochybňovat. Kalamitní štáb tehdy rozhodl, že není třeba dále zasahovat a zastavil likvidaci souší i ve druhých zónách. Což patrně někomu nevyhovovalo." O příčinách kůrovcové kalamity: "V roce 1996 vypukla velká kalamita. Její příčinou však nebylo zastavení zásahů v roce 1993, jak se dnes rádo tvrdí, nýbrž velkoplošné kácení technicky využitelných souší v roce 1995, které bylo prováděno s úmyslem dalšího prodeje dřevní hmoty, tedy pro zisk. To odporuje poslání národního parku." K námitce, že NPŠ si nemůže dovolit hospodařit ekologicky jako Národní park Bavorský les, protože nemá dost peněz: "Jen na mé správě činily tržby za dřevo 15 milionů, a proto jsme hospodařili se ziskem více než pět milionů. Park peníze má a měl je od začátku. Vedení však chce ještě víc. Je to jako když vám manželka pořád dokola tvrdí, že málo vyděláváte... Nejde jen o kůrovcové těžby. Vedle nich existují výchovné zásahy. Jen na mé správě jde asi o 14 tisíc kubíků ročně. To jsou peníze z přírody, které přírodě neublíží. Zisk parku je natolik vysoký, že si může dovolit ponechávat dřevo na místě zejména ve vyšších polohách. Bez toho nemůže nastat potřebná obnova přírodních procesů. Byl jsem informován, že dřevo má být letos vyváženo neekonomicky pomocí vrtulníku i ve vyšších polohách Železné Rudy. Tady je tak nízká vrstva zeminy, že k přirozenému zmlazení může dojít jen na rozpodajícím se dřevě. Rozhoduje tedy jen to, že na těžbu vrtulníkem je možno získat ministerské dotace. Vliv takové těžby na přírodu je vysoce negativní a zaplatí ho daňový poplatník... Dělníci z obcí - pokud je třeba hmotu ponechat na místě - nařežou kupříkladu tisíc prostorových metrů dřeva za sto tisíc korun. Vrtulník tutéž hmotu přiblíží za devět set tisíc korun z peněz daňových poplatníků. Je skutečností, že tržby za takto přiblížené dřevo dají také 900 tisíc. Takže jde o ekonomiku nula od nuly za cenu ztráty organické hmoty z lesa. A lidi tím přicházejí o práci. Přibližování vrtulníkem je nesmyslné. Odvážejí se tak cenné živiny z nejnepřístupnějších míst... Hlavní problém parku je zbytečné vyhazování peněz. Pokud nám holandská nadace Face dá 11 milionů korun na zalesňování a park vloží 20 milionů dotace z ministerstva životního prostředí do přibližování vrtulníkem, tak kde to jsme. Park má na to, aby mohl slušně existovat i bez strachu, že když nebudou kůrovcové těžby, tak nebudou peníze." O důsledcích těžby technicky využitelných souší: "Ptám se, proč byla z vyšších poloh odvezena organická hmota, tedy odumřelé stromy, když každý odborník ví, že tím pádem zanikne mikroklima a nenastane přirozené zmlazení. Tímto způsobem tu nejen nic nevyroste, ale budou se znovu opakovat kalamity. Extrémní teploty, vítr, kůrovec. Pokud by byly souše ponechány na místě, příroda by si skutečně pomohla sama." O zavírání cest v parku pro turisty: "Mohlo jít o jejich bezpečnost, pokud v lokalitě pracoval vrtulník. Většinou šlo ale o to, aby lidi nemohli vidět, co se v parku děje. Viděli by totiž, jak třeba vrtulník přibližuje dřevo vzdálené šest metrů od asfaltové cesty." Park chce začít provozovat restaurační a další služby, nakupovat zboží za účelem dalšího prodeje: "V parku je třeba udělat něco pro Šumavu. Vždycky jsem si maloval, že tu vznikne ohrada pro zvířata, kde návštěvníci budou poznávat, jak zvířata žijí. Pro tuhle koncepci jsem však nenašel pochopení. Místo toho se počítá s prodejem zboží. Tedy s tím, co s parkem nemá co společného. Je to megalomanie. Vznikne tak Disneyland a ne národní park." O poslání lesáků v parku: "Ve škole nás především učili, jak vypadá kubík dřeva, jak se zalesňuje hektar. Učili nás chápat les z hlediska efektivnosti provozu. Lesařinu jsme vnímali jako druh lidské činnosti, jíž se les mění k lidskému obrazu. Možná tím, jak člověk stárne, možná vlivem národního parku jsem si uvědomil, že na les je nutno pohlížet z úplně jiného hlediska. Lesák se v první řadě musí stát ochranářem a nevidět les jako zdroj dřevní hmoty. Teprve dnes pomalu poznávám, co je les a co je příroda." K tomu, že tvůrci koncepce "přírodu je třeba ponechat přírodě" v sousedním Národním parku Bavorský les by měli být podle některých lesáků postaveni před soud: "Ať si rozhodnou v Německu, koho budou soudit. Bývalý ředitel správy NPBL dr. Bibelriether nenatropil v Národním parku Bavorský les v žádném případě takové hrůzy jako vznikly u nás od Krušných hor po Šumavu. Je to vzdělaný člověk, který na rozdíl od našich lesáků poznal mnoho národních parků po světě. O jejich poslání ví o něco víc než ti, co ho kritizují a chtějí stavět před soud. Má s parkem větší zkušenosti než všichni lesáci v Národním parku Šumava dohromady. Pokud by měl být někdo souzen, tak všichni ti, kdo se podíleli na současné devastaci Šumavy, odvozu dřevní hmoty, odvodnění lesů, ztrátě retence porostů. Postavíme-li vedle sebe dvě zla, a sice les sežraný kůrovcem a obrovské holiny, tak musím uznat, že první zlo je menší." Kdo by měl řídit šumavský park: "Nevěřím lidem, kteří vyhnali ekology z vedení parku, tři roky těžili a obchodovali s dřevní hmotou a nyní se vracejí k původní koncepci, aniž by uznali svou chybu. Ředitelem by měl být přírodovědec, ekolog nebo ekologicky smýšlející lesák. Zatím jsem mezi lesáky nepoznal kromě ing. Kece ani jednoho, kdo by myslel ochranářsky. Ing. Kece zajímal vždycky celek přírodního dění, nikoli výnosy z těžby. Po tom, co musel roku 1993 odejít z vedení, nakydali na něj špíny jako na málokoho. Nezaslouží si to, protože on tady kůrovce nerozšířil." O myslivosti v parku: "Stavy zvěře je třeba snižovat, aby se mohly uchytit některé dřeviny jako jeřáb, jedle, buk a javor. Srnčí a rys jsou dnes už v normálním, vyváženém poměru. Srnčí nestřílíme, protože její stavy koriguje rys. Rys však na vysokou nemá, na tu by byli vlci. Proto musí být provozována myslivost, ale ne jako zdroj příjmů. Park není od toho, aby se tu někdo myslivecky vyžíval." Uvedl jsem věcné argumenty. Myslím, že by všichni ti, kteří mají Šumavu rádi, žijí tu nebo sem jezdí, uvítali, kdyby se k těmto argumentům rozvinula věcná diskuse. Tím však nemyslím kádrovnické důkazy třeba o tom, že Petr Ješátko chodí často do hospody. Ani hysterickou petiční akci proti němu, kterou jsou nuceni podepisovat jeho někteří spolupracovníci. Akci ne nepodobnou té, která byla zorganizována v roce 1996 na podporu ředitele Žlábka ve funkci.