Těžit, či netěžit napadené smrky?

Těžit, či netěžit napadené smrky?
Author	Jiří Neumann
Date	1999-02-25
Source	Českobudějovické listy
Genre	tisk
Respondent

NÁZOR / K tomuto podle mé zkušenosti důležitému problému se prozatím nevyjádřilo Ministerstvo životního prostředí České republiky. Zaujal mě článek Pavla Žáry v JčL "Otázka těžby je stále nejasná" o stále trvajícím váhání i odborníků v nové zásadní otázce, zda těžit, či netěžit kůrovcem napadené smrky i v 1. ochranné zóně Národního parku Šumava (NPŠ). Zajímavé je tvrzení v ní obsažené, že je při rozhodování důležité i hledisko veřejněpolitické, které s touto těžbou vyslovuje nesouhlas. Proti budou také ekologové z Duhy. Připomínám, že je od vyhlášení NPŠ stanoveno, že v 1. ochranné zóně parku se nic těžit nebude. Rozsah kůrovcové kalamity, zaviněný nezodpovědným experimentováním se šumavskými lesy odborníky zčásti z tehdejšího vedení NPŠ i ministerstev a dalších, je však velký. Výrazně byl experiment podporovaný proti názorům lesníků i četnými ekologickými aktivisty a dalšími, a měl by všechny dnes na konečném skončení likvidace kůrovce na Šumavě donutit k urychlenému jednání a konečnému nebojácnému rozhodnutí. Kůrovec je rychlý Kůrovec smrkový se šíří rychle na jaře z vědomě ponechaných stromů (případně i při kontrolách v zimě přehlédnutých) do okolních lesních porostů - smrčin. Dnes je i 1. ochranná zóna parku s kůrovcovými stromy základnou pro jeho nové rozšíření i do porostů, kde již byl dříve zlikvidován. Obvykle se uvádí, že jeden kůrovcem obsazený a neasanovaný strom má záhy "na svědomí" 10 stromů zdravých vylétlým broukem napadených. Proto by nemělo stát nic v cestě k rychlému rozhodnutí a předtím změně v pravidlech o 1. zónách parku. Pokud k takovému konečnému a včasnému rozhodnutí dojde, měli by je pochopit i ochránci přírody z Duhy a všichni ostatní. Vždyť se rozhoduje o ještě zdravých šumavských smrčinách, a proto je třeba postupovat bez zbytečných obav a hlavně emocí - ty rozhodně na kůrovce v našich podmínkách neplatí.