Šumava, vyprávění z Hoidlí, 2011, Předmluva

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:52, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, vyprávění z Hoidlí, 2011, Předmluva |Author=Marie Malá |Date=2011 |Source=Malá, Marie: Šumava, vyprávění z Ho…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Šumava, vyprávění z Hoidlí, 2011, Předmluva
Author Marie Malá
Date 2011
Source Malá, Marie: Šumava, vyprávění z Hoidlí
Genre vzpomínky
Respondent

Milí čtenáři, přátelé Šumavy!

Proč jsem se rozhodla napsat další knihu? Ve dvou předešlých jsem vás seznamovala se zaniklými šumavskými samotami, vesničkami a obcemi. S mnohými z vás jsem popisovaná místa prošla a vyprávěla, co se kde přihodilo, kdo kde žil, prováděla jsem vás těžko přístupnými divočinami, ovšem vy jste to zvládali velmi dobře. Otázky nebraly konce, neustále jsem odpovídala a vysvětlovala, jak zde lidé kdysi žili, jak těžká byla jejich práce, jak mohli v tak tvrdých podmínkách vůbec žít.

Proto vám ve třetí knížce vyprávím o životě našich předků na Šumavě, o dřině, která každodenní život provázela, o různých zvyklostech; přečtete si o osudech obyvatel, dozvíte se, jaké kolovaly pověsti a také, s dovolením mých dopisovatelů, vás nechám nahlédnout do jejich vzpomínek. V poslední době se setkávám s mnoha rodáky, je jim všem už přes osmdesát let, a ti mi toho svěřili tolik, že by byla škoda, aby jejich vzpomínky zapadly do mlhavých dějin.

Poznáte lépe kraj, kde žilo většinou německé obyvatelstvo, které tuhle nehostinnou část Šumavy zvelebilo. Píši o úplně obyčejných lidech, kteří znali jen těžkou práci, v potu tváře vystavěli obydlí, přišly o syny v době nesmyslné války a po válce museli své domovy opustit. O lidech, kteří odcházeli ze svých domovů s bolestí v duši, někteří z nich odchod ani nepřežili, nebo zemřeli steskem za několik málo let. Dovedu se vžít do myšlenek těch, které takový osud potkal, ať to byli Němci, Češi, Poláci nebo jiné národnosti a je mi všech upřímně líto! Vím, že čím více se kdo namáhá s vybudováním toho pravého domova, tím více jej miluje...

Provedu vás opět krajinou, kde před více než šedesáti lety na horských pláních stávaly zámožné hospodářské statky i chaloupky těch nejchudších. Dnes už z nich zbyly jen haldy kamení, zarůstající křovím a kopřivami.

Budu vám vyprávět o lidech, kteří tu žili, které jsem osobně znala, nebo mi o nich vyprávěla babička a maminka.

Milí čtenáři, zvu vás na další putování starou Šumavou.

Hezké počtení vám srdečně přeje vaše Marie Malá, rodačka z Předních Paští.