Šumava, krajina živitelka, 2009, Předmluva prezidenta republiky

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:52, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava, krajina živitelka, 2009, Předmluva prezidenta republiky |Author=Václav Klaus |Date=2009 |Source=Martan, P.: Šumava, k…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Šumava, krajina živitelka, 2009, Předmluva prezidenta republiky
Author Václav Klaus
Date 2009
Source Martan, P.: Šumava, krajina živitelka
Genre odborná
Respondent

Dostáváme do rukou publikaci Petra Martana, tentokráte s názvem Šumava – krajina živitelka.

Už z názvu je vidět, že se setkáváme se střízlivým pohledem na život člověka v těchto snad nejkrásnějších českých horách. Petr Martan se problematikou Šumavy, šumavských lesů a působení člověka v šumavské přírodě zabývá dlouhodobě. Nedívá se na Šumavu jako na laboratoř, ve které máme dělat experimenty podle voluntaristických extrémních scénářů. Nedívá se na Šumavu ani jako občasný návštěvník z velkého města, který se přijde pokochat a odpočinout, ale místnímu životu nerozumí a přesto se snaží kázat, jak mají zdejší lidé s Šumavou zacházet.

Petr Martan naopak pohlíží na Šumavu jako na svůj domov a jako na překrásné místo, které bude vždy lákat jak turisty, tak i odborníky na geologii, botaniku či zoologii. Především ale na ni pohlíží jako na místo, kde žijí a pracují lidé, a to po celá staletí. Lidé, kteří Šumavu právem považují za svůj životní prostor. Lidé, kteří jsou si dobře vědomi její ceny, kteří dobře chápou nutnost její ochrany, kteří ale pod slovem ochrana nechápou naprosté potlačení jakéhokoli hospodaření.

Šumava byla v posledních desetiletích vybrána k naprosto ojedinělému pokusu. V kulturní krajině, kde ještě před sto lety byly louky, políčka, silnice, farmy či dílny, kde se čile hospodařilo v lese a kvůli dopravě dřeva budovaly kanály, pily a jiné provozy, tam je dnes za zády veřejnosti a za peníze veřejnosti uměle budován prales. Co dřívější generace vybudovaly, to se cíleně ničí a nechává zpustnout. V kulturních lesích se nechávají bez zásahu množit škůdci s nadějí, že si člověkem vysázený monokulturní les „poradí“. A když si neporadí, tajně se v holinách vysazují stromky, a pak se vydávají za úspěch přirozeného vývoje. To je dnešní Šumava. Turisté povětšinou nacházejí cedule Vstup zakázán, místní usedlíci každou chvíli obdrží další dávku zákazů, omezení a regulací.

Staví se před nás falešné dilema, že kdo nechce, aby Šumava byla laboratoří pro nikdy nikde nevyzkoušený pokus „vrátit“ kulturní krajinu přírodě, ten si prý přeje její zničení. Tak to není. Petr Martan má Šumavu rád. A přesto, nebo možná právě proto ji vidí jako krajinu živitelku. Krajinu, která si zaslouží, aby se na ní hospodařilo a aby se chránila. S rozumem, bez fanatismu. Proto je Martanova publikace užitečným příspěvkem do tak aktuální debaty o tom, kudy půjde Šumava dál.

Václav Klaus, prezident České republiky. 5. 10. 2009