Nedej se! Terénní pochůzka v Trojmezenském pralese

Nedej se!, Terénní pochůzka v Trojmezenském pralese
Author	ČT
Date	2009-12-02
Source	ČT
Genre	televize
Respondent	Miloš Kužvart, Dalibor Povolný, Mojmír Vlašín, Jakub Hruška, Miloš Zeman, Leo Košťál, Jaromír Bláha, Magda Jonášová, Josef Rusek, František Sehnal

ČT 2, Nedej se!

• Autor

Na terénní pochůzku v Trojmezenském pralese a jeho okolí se letos v září vypravila skupina přírodovědců s cílem posoudit, k jakým změnám v porostech tu za poslední dekádu došlo. Právě touto dobou před 10 lety tu skončila blokáda proti kácení kůrovcem napadených stromů. Plánovaná masivní porážka, kterou tehdejší vedení Národního parku Šumava chtělo provést, se tady neuskutečnila. Zásluhou dobrovolníků z celé republiky i Slovenska zůstaly porosty nedotčené. Dnes po 10 letech je tedy možné se na vlastní oči přesvědčit, zda blokáda pralesu uškodila či nikoliv. Dříve, než se vydáme na poučnou exkurzi, připomeňme si ve stručnosti, co se před 10 lety dělo.

• RNDr. Miloš Kužvart, ministr životního prostředí, Nedej se 1999

Ano, je tady velmi silná jedna lobby a jmenuje se lýkožrout. Je to brouk. My musíme teď něco dělat a já bych tady učinil takové jakési podobenství v situaci, kdy nám začíná ve vesnici doutnat stodola, budeme se přít jakou vodou, odkud to budeme hasit a budeme si říkat, jestli vůbec má smysl, zda-li není lepší tu stodolu nechat vyhořet. Pak si třeba postavíme lepší. Vystavujeme se logicky riziku, že nám popelem lehne celá vesnice.

• Autor

Říkali tomu diferencované zásahy proti kůrovci a pomoc oslabené přírodě. Spočívalo to v masivním odlesňování šumavských kopců, a to i bezzásahových území. Vědci upozorňovali, že takový postup je v rozporu nejen s pravidly národního parku, ale i s odbornými poznatky. Protestovali ředitelé tří ústavů akademie věd i mezinárodní organizace.

• Prof. RNDr. Dalibor Povolný, Mendelevova univerzita Brno, Nedej se 1999

Musíme si říci, buďto chceme národní park a potom se budeme chovat tak, jak je to v civilizovaném a kulturním světě, jemuž se neustále deklarativně chceme přiblížit nebo to dělat nebudeme, potom patříme tam, odkud jsme přišli, to znamená z toho barbarského východu.

• Autor

Bezúspěšné protesty nakonec vyústily k blokádě Trojmezenského pralesa. Vyzvalo k ní pět renomovaných vědců.

• RNDr. Mojmír Vlašín, zoolog, Nedej se 1999

Je tady celá spousta nevládních organizací a všichni jsme jaksi za jedno v tom, že je potřeba udělat něco konkrétního, nějaký akt občanské neposlušnosti nebo občanského protestu proti tomu, co už se nedá nějakým jiným administrativním způsobem zastavit. Tehdy jsem si říkal, jestli to není náhodou jenom taková truc akce, jestli to nakonec stejně neskončí špatně.

• RNDr. Mojmír Vlašín, zoolog

Teď, když jsem tady po 10 letech v tom Trojmezenském pralese, tak vidím, že to opravdu stálo za to, že se to povedlo. To jsem strašně rád, protože ten prales za to opravdu stojí. Byla tady hrozba, kterou hrozili jak tehdejší ředitel Žlábek, tak tehdejší ministr Kužvart, že kůrovec bude gradovat takovým způsobem, že vlastně celé stromové patro Trojmezenského pralesa bude sežráno, když to tak řeknu, bude mrtvé a tím pádem to tady bude vypadat jak po nějaké válce. Samozřejmě v některých částech k tomu došlo, ale celkově prales si zachoval svojí životaschopnost a vlastně nedošlo k ničemu, co by se nedalo předpokládat, k žádným zvláštním procesům, jenom k tomu, co se od pralesa očekává, totiž, že staré stromy uhynou a mladé půjdou na jejich místo. Tam, kde předtím bylo zmlazení, tak dneska už jsou velké stromy nebo větší stromy. Tam, kde byly třeba spadené stromy, nebylo tam v podrostu nic, tak teď jsou stromy, čímž se to míchá a celkový obrat z mého pohledu zůstává úplně stejný. Je to pořád ten Trojmezenský prales.

• RNDr. Jakub Hruška, CSc., předseda vědecké sekce Rady NPŠ

Blokáda tady měla jedno veliké pozitivum a sice, že v této oblasti, která skutečně je pralesem, to znamená, že ten les se tady po staletí vyvíjí samovolně spontánně sám ze sebe, tak zamezila tomu, aby se porušila kontinuita vývoje toho lesa. To je strašně důležité, specielně pro horský les, který roste sám ze sebe, kde ten koloběh rozpadu a vyrůstání nových stromů na tělech starých uhynulých, je velmi, velmi důležitý. Z vědeckého hlediska tím byla zachována jedna z mála ploch skutečně pralesovitého lesa na území České republiky. My v dalších oblastech Národního parku Šumava můžeme ten les nechat spontánnímu vývoji, to je ale jiná kategorie, než samovolná obnova pralesa, protože tady jsme si jisti, na tom Trojmezí, že ten les je původní, že to je skutečný prales, že zachováváme dlouhodobou staletou kontinuitu.

• Autor

Letos v září vyrazila k Plešnému jezeru pod Trojmezenským pralesem také jiná skupina. V jejím čele kráčel expremiér Zeman. Ten své dojmy z Trojmezenského pralesa shrnul následovně.

• Ing. Miloš Zeman

Toto jezero samo, pane redaktore, bylo ještě před dvěma roky obklopeno krásným zeleným lesem. Dneska, když se tam podíváte, jsou tam samo uschlé, rezavé smrky, takže řekl bych vám, že můj dojem je po dnešní cestě ještě horší než z toho vrtulníku, protože jsem viděl to, co jsem z toho vrtulníku opravdu neviděl. Takže, základní problém je tento, když proti kůrovci nezasáhnete v raném stádiu, když se naivní dívky budou přivazovat ke stromům, takže ty tři stromy se možná dočasně zachrání, ale tisíc dalších stromů bude zničeno kůrovcem, tak pak už následuje skutečná kalamita a žádné zmlazování to nezachrání, protože dobrý les má být vícegenerační. Jako v rodině, máte mít dědečka, babičku, tatínka, maminku a děti. Zmlazování znamená, že tam necháte pouze děti. Ty mladé stromky, které tam většinou vyrostly ještě dávno předtím, než jejich starší bratry napadl kůrovec. Díky tomu ten les budoucí za 50, za 60 let, pokud se toho dožijeme, nebude vícegenerační a nebude tak krásný, jak krásná byla minulá Šumava.

• Autor

Pro nezasvěcené to zní přesvědčivě, jenže expremiér Zeman právě popsal to, k čemu v lese dojde po zásahu motorových pil. Když traktory odvezou babičku, dědečka, mámu s tátou a jejich děti přitom zmrzačí a domeček zničí těžká technika, na vzniklé pasece pak skutečně uvidíme pouze neduživá, uměle vypiplaná vnoučata, která bez přirozené ochrany často hynou. Horský les vyrůstající na takové pasece skutečně dlouho nebude vícegenerační. My jsme však v Trojmezenském pralese takové záběry neviděli.

• Ing. Leo Košťál, lesník, člen odborného grémia ministra ŽP pro národní parky

Díky blokádě se podařilo, že zde zůstal ten původní porost, i když většina stromů uschla. Nicméně tím, že zůstaly stát, vytvořily by krok a umožnily by odrůstat malým smrčkům, které tam dříve byly a choulily se a čekaly na svojí příležitost. Kdyby došlo k vykácení těchto stromů, tak dozajista většina malých smrčků by uschla pod velkým náporem slunce a toho mikroklimatu, který by se tady výrazně změnil.

• Neuveden

Ten les 400 let starý si nezaslouží, podle mého názoru, si nezaslouží takovéto experimenty, vaše vědecké. Já nejsem proti vědě, nejsem.

• Neuveden

My tu neděláme experimenty, my tady pokorně sledujeme, co se tu děje.

• Neuveden

Dneska je to hřbitov, který jste vy dokázali udělat za 10 let. to nemusím chodit do školy, nemusím chodit, můžu sedět celý rok v hospodě a dokážu to stejné, co jste dokázali vy.

• Autor

Přesvědčit se o tom, k čemu v horské smrčině, jako je Trojmezenský prales dojde, když se do porostu zasáhne pilou, se dnes může každý. Vydá-li se jako my pralesem vzhůru a dále pak po hřebeni.

• MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha, člen vědecké sekce rady NPŠ

Tady je názorně vidět srovnání s hospodařením v Rakousku. Rakousko vykácelo 500 m širokou a několik kilometrů dlouhou holinu, kde odvezli všechny stromy a v podstatě zmýtili ten les naholo, takže tady nejsou žádné stromy, chybí tady těm budoucím stromkům ochrana, dochází tady k erozi půdy, vidíte ty balvany, jak vystupují nahoru, protože déšť tu půdu smývá dolů. Prováděli tady výsadbu, ale větší část té výsadby uhynula, takže letos tu vysazovali stromky znovu. Na druhou stranu tady v Národním parku Šumava, kde ponechali jako ochranu ty suché stromy, tady se žádná výsadba neprovádí. Vidíte, že tedy zmlazení se objevuje samo, protože má ochranu těch suchých stromů. Otázka, čí kůrovec to způsobil, jestli český nebo rakouský, je bezpředmětná, protože ten kůrovec je na obou místech zdokumentován, že konkrétně třeba v tom místě Rakušané zpracovali polomy, takže konkrétně ta část na téhle straně uschla díky rakouskému kůrovci. Na druhou stranu nejde vyloučit ani, že ten kůrovec z české strany přelétá do Rakouska, takže debatovat o tom, jestli je to český nebo rakouský kůrovec, je úplně nesmyslná.

• Autor

Pokud půjdeme dál ke hřebeni až k německo-české hranici, spatříme řídký les s ležícími kmeny a rozsáhlé polomy. Němci v této části, která není národním parkem, pro změnu zkoušeli včasné preventivní zásahy proti kůrovci tak, jak to někteří politikové a lesníci navrhují.

• MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha, člen vědecké sekce rady NPŠ

Zatím se ukázalo ve všech místech, kde se to tak dělalo, že ve většině toho neplatí, tady jsme na jednom takovém místě, kde se kácely jednotlivě napadené stromy a došlo k takovému proředění lesa, že ztratil stabilitu, odolnost proti větru, takže orkán Kyrill ho doslova smetl tady na veliké ploše. Je to tedy polom, který zasáhl až na českou stranu Trojmezenského pralesa. Rozsah polomů je nakonec mnohem větší, než kolik je ta plocha, kterou by napadl kůrovec. Ta poučka o tom, že tzv. preventivní asanační zásahy můžou zabránit rozpadu lesa v horských smrčinách, neplatí, to je metoda, kterou mohou zkoušet třeba v hospodářských lesích a ne v horských smrčinách, které jsou vystaveny silnému větru.

• Autor

V těchto porostech, jak už jsme zmínili, nehospodaří Bavorský národní park, ale Bavorské státní lesy.

• MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha, člen vědecké sekce rady NPŠ

Oni poté, co ten polom padl, tak přehodnotili postup a na části těch horských smrčin přestali, takže se z toho, dá se říci, poučili.

• Autor

Logický závěr je tedy zřejmý. Buď budeme zasahovat a vzniknou holiny i s řadou negativních důsledků pro celý ekosystém, nebo zasahovat nebudeme a zůstane stát suchý les, který umožní vyrůst novému, věkově pestrému a geneticky odolnému porostu. Jiná alternativa v horských smrčinách není. Dokazuje to i řada výzkumů. O některých jsme v našich pořadech informovali.

• RNDR. Magda Jonášová, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR

V minulosti byl kůrovec jednoznačně považován pouze za škůdce, kdežto nyní už je nazýván i klíčový druh a to proto, že on je vlastně klíčový v tom ekosystému, že umožňuje vznik podmínek, které jsou důležité, klíčové pro existenci mnoha organismů, které právě v tom zeleném lese, kde není žádné mrtvé dřevo, nemohou existovat a hrozilo by jim vyhynutí, takže vlastně ta přítomnost kůrovce zaručuje největší diverzitu horských smrčin.

• Autor

K obdobným závěrům dospěly například výzkumy z pohledu hmyzu, hub, půdy a další. Profesor Rusek z Ústavu půdní biologie Akademie věd tu zjistil, stejně jako jeho kolegové, že na holinách vzniklých po zásahu proti kůrovci v klimaksových smrčinách, dochází k úhynu funkčně důležitých skupin půdních organismů, které jsou pro zdatný vývoj lesa nezbytné. Závěry jsou to alarmující o to více, že na šumavských holinách vyhynuly i vzácné půdní organismy, které kromě Šumavy jinde nenajdeme.

• Prof. RNDr. Josef Rusek, DrSc., Ústav půdní biologie AV ČR

Holosečné paseky zničí celou řadu funkčních skupin půdní fauny, které mají zásadní význam a jedinečný význam pro přenos mykorizních hub z kořenů těch smrků na kořeny sazenic smrkových a vyhnuli tam také ještě další druhy, o jejichž funkci v půdě zatím toho moc nevíme. Ty vyhynuly i na těch holosečných pasekách na Slovensku.

• Autor

Nové výzkumy jen potvrzují to, na co už tenkrát vědci marně upozorňovali, že totiž masivní kácení přírodní procesy nenastartuje, ale zbrzdí.

• Prof. Dr. František Sehnal, CSc., Entomologický ústav AV ČR

Procesům, které probíhají v procesních ekosystémech, skoro ani nerozumíme. Nechtěli pak, abychom je ovládali. My nedovedeme řídit vývoj ekosystému, my se musíme od přírody učit, my musíme pokorně pozorovat a místa, kde to pozorování můžeme učinit, to jsou místa, kde bychom neměli zasahovat. To jsou národní parky. A proč Šumava jako národní park? Šumava je velmi cenné území. Na Šumavě jsou mokřady, které jsou ojedinělé v celé střední Evropě, žádný okolní stát nic takového nemá. Na Šumavě je řada malých stanovišť, kde se uchovaly druhy, které jinde v Evropě od doby ledové dávno vyhynuly. Rozmanitost životních forem, která je důležitá pro udržení stability celého systému, celé přírody, to všechno je poškozené mýcením lesa a zejména mýcením ve vyšších horských polohách, a to je jednoznačně prokázané, jednoznačně prokázané i pro Šumavu. Proto je nepochopitelné, že někdo řadu let pokračuje s vytvářením holin a dokonce to považuje za řešení tzv. kůrovcové kalamity.

• Autor

A jaké jsou závěry účastníků pochůzky Trojmezenským pralesem? Ten hlavní je tento.

• Ing. Leo Košťál, lesník, člen odborného grémia ministra ŽP pro národní parky

Zvětšit ta bezzásahová území tak, aby byly smysluplná a celá ta gradace kůrovce mohla proběhnout v tomto území a park nebyl nucen zasahovat tak masivně v místech, kde už to skutečně nemá smysl a stihnout se to nedá. Naopak, aby se soustředil na ta místa, kde to smysl má, kde do budoucna je to hodně riskantní to ponechat tak, jak je to dneska.

• Autor

Stejné doporučení, to je scelit a výrazně zvětšit bezzásahové území, už před 8 lety předala České republice mise expertu IUCN, světového svazu ochrany přírody. Dosud se k tomuto kroku u nás nenašla potřebná politická vůle.