Národní park u kulatého stolu

Národní park u kulatého stolu
Author	Blanka Pirnosová
Date	2000-09-18
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent	Vladimír Just, Vladimír Zatloukal, Zdeněk Kantořík, Radovan Holub

SPOR / Jak má vypadat česká část Šumavy? Je kůrovec hrobař, nebo porodník? Má se v nejcennějších částech parku zasahovat s pilou? Těží park dřevo "na kšeft"? Najde jeho vedení alespoň v něčem společnou řeč s ekologickými aktivisty?

"Už to, že tady sedíme proti sobě, že se dělají akce jako blokáda pralesovitých zbytků, že už pět let vznášejí k vedení parku vážné výhrady přední akademické instituce, to všechno nasvědčuje, že situace není normální. Normální a přirozené jsou v uznávaných národních parcích kdekoli ve světě střety jejich vedení s podnikatelskou sférou, s komerčními zájmy. Domnívám se, že je naprostou raritou, aby byl tak dlouhodobý střet mezi ochránci přírody a vedením národního parku." Tímto prohlášením nezávislého publicisty Vladimíra Justa odstartovala diskuse u kulatého stolu o sporech kolem Národního parku Šumava, které se kromě něj zúčastnil další nezávislý publicista Radovan Holub a jejich dva oponenti: mluvčí parku Zdeněk Kantořík a náměstek jeho ředitele Vladimír Zatloukal. Jaký park? Co je podle vás smyslem existence národních parků? Just: Smyslem národního parku je ponechat poslední zbytky přírody samoregulaci, to jest vzdát se pyšné představy, že my to s tou přírodou umíme lépe. Všude mimo národní parky děláme, co umíme, a výsledky jsou, jaké jsou. Národní park je tady od toho, aby pokud možno souvislá plocha, zdůrazňuji souvislá, nikoli rozkouskovaná plocha - to je další rarita národního parku Šumava, těch 135 rozkouskovaných zón - byla ponechána přírodě. Národní park vlastně, mám-li to shrnout v takovou jednu tezi, vyjadřuje jakousi pokoru vůči přírodě, ztrátu pýchy, kterou všude jinde uplatňujeme. Informace, které národní park poskytuje ať už turistům, nebo vědeckým pracovištím, ty se mi zdají klíčové a podstatné. Jinými slovy v národním parku se těží informace. Dává se tam prostor přírodě; nikoliv ochraňuje dřevo, nikoliv bojuje proti kalamitám, nikoli se chováme jako v běžném hospodářském lese. Ať už jako lepší, či horší hospodáři. Zatloukal: Já si myslím, že při definování poslání národního parku je třeba vycházet ze dvou základních materiálů, které mají jakousi oficiální platnost. Pro nás v České republice je to vládní nařízení, kterým se zřizuje Národní park Šumava a kde je jeho poslání přesně definováno, a potom mezinárodní kritéria, která mají obecnější platnost a pro nás nemají hodnotu závazné právní normy. Jsou jakýmsi základním nasměrováním, které sjednocuje přístup k národním parkům v Evropě a ve světě a mělo by tedy z dlouhodobého hlediska také pro nás být kritériem, ke kterému se chceme dostat. Posláním národního parku, tak jak to definuje vládní nařízení, je, cituji: "Uchování a zlepšování přírodního prostředí, zejména ochrana, obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zachování typického vzhledu krajiny." K tomu je ještě dodáno: "Naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí." A v odstavci dva se uvádí: "Hospodářské a jiné využívání parku musí být podřízeno zachování a zlepšování přírodních poměrů podle odstavce jedna." Já si myslím, že tomuto poslání se správa národního parku nikterak nezpronevěřuje. A dokonce si myslím, že není ani v rozporu s mezinárodními kritérii, protože ta uvádějí, že je možno využít jakési přechodné doby, po kterou se nastolení přírodních procesů připravuje. Vaše stanoviska se tedy liší pouze v tom, že pro správu parku je prioritní jeho charakteristika vyplývající z vládního nařízení, zatímco pro vaše oponenty jsou důležitější ona mezinárodní kritéria? Rozumím tomu správně? Zatloukal: Já myslím, že to není přesné. Základní rozpor je v tom, že to, o čem hovořil pan Just, znamená nastolení oněch samořídících procesů ihned a na velké ploše. A to podle nás není možné, protože by vznikly velké problémy, které budou přesahovat rámec parku. Můžete to upřesnit? Kantořík: Národní park nevznikne tím, že si namalujeme čáru do mapy a tím okamžikem necháme ve vymezeném území působit naprosto volně samořídící procesy. Protože to území bylo po staletí využíváno člověkem, který tam v minulém století vysázel dvacet tisíc hektarů smrkových monokultur, určených k vytěžení právě v naší době. Když těch pět set šedesát kilometrů čtverečních lesa v národním parku ponecháme najednou samovolnému působení, vznikne nepochybně velký problém: řádění kůrovce, následné polomy, v nich zase kůrovec a opět polomy. Ten les má také mimoprodukční funkce - schopnost zadržovat vodu a další. Správa parku jako odpovědný správce území nechce připustit, aby se kůrovec šířil do dalších monokultur, proto proti němu zasahuje. To podstatné, v čem se s oponenty lišíme, je časové hledisko - kdy už je možné bez nebezpečí katastrofy v širém okolí ponechat část parku přírodě bez jakýchkoli zásahů. Já také znám řadu národních parků v Evropě, jsou skutečně nádherné, ale jsou mnohem starší. Národní park Bavorský les je třicetiletý, Národnímu parku Šumava bude příští rok teprve deset. A když se podíváme na rozšířenou část Bavorského lesa, vidíme, že jeho správa tam postupuje podstatně jinak než ve staré části. A velmi podobně jako my v NPŠ. My a svět Holub: Já bych byl velmi skeptický k tomu, co bylo řečeno o evropských souvislostech. Já jsem je dost studoval a pan Kantořík mne inspiroval, když dal tisku informace o tom, že NPŠ nejspíš dostane prestižní ocenění budapešťské inciativy PAN PARKS, která patří pod WWF - Mezinárodní fond pro ochranu přírody. Já jsem si tam napsal a sdělili mi, že v případě NPŠ v podstatě nejde o mezinárodně uznávaný park - takový, který by splňoval mezinárodně uznávaná kritéria. Lidé z PAN PARKS si přivezli do NPŠ odborníky, kteří znají evropské národní parky, a ti v něm shledali dva zásadní problémy - holosečnou těžbu dřeva a to, že vedení parku nedokázalo najít společnou řeč s obcemi, které vnímají jeho existenci negativně. Chtěli také znát nějakou vizi do budoucna a ředitel parku pan Žlábek jim slíbil, že do roku 2030 v něm bude první zóna zaujímat sedmdesát procent plochy. Já velmi pochybuji, že je to možné dokázat při té praxi, která nyní v parku panuje. I mnozí odborníci se kloní k tomu, že od páně Žlábkovy vize nás dělí více desítek let - spíš století. Just: I mezi evropskými parky jsou některé mladší než NPŠ a je tam třeba Meklenburský park s borovicovou monokulturou, území, kde zůstala obrovská spoušť po nacistech i bývalé NDR, a vedle něj parky alpské. Ale přes veškeré tak velké rozdíly všechny jejich správy postupují stejně: velkou souvislou plochu ponechávají přírodnímu vývoji. Nějaká debata o tom, jestli v prvních zónách zasahovat, nebo nezasahovat s pilou, se v žádném evropském parku nevede, to se považuje za absurdní. Zóny Proč v NPŠ netvoří první zóna souvislý celek? Zatloukal: Protože reálně takové území neexistuje. Můžete namalovat jeden velký knedlík a říci tomu první zóna, ale do něj vám pak spadne spousta lesa člověkem pozměněného, smrkové monokultury, které jsou vystaveny velkému riziku kůrovcových rozpadů. A když tam ty rozpady necháte doběhnout, kůrovec se namnoží, vylétne ven a budete kácet a kácet pořád dál. To nejde udělat tak, že v tom "knedlíku" by se les nechal být a kolem něj se proti kůrovci zasahovalo, aby se nemohl šířit dál? Zatloukal: Jde, ale pak vás poženou daňoví poplatníci bičem, protože za hranicí toho "knedlíku" nutně vznikne holina. Není znám jiný způsob, jak kůrovce v masivním přemnožení zastavit. Takže by bylo jádro parku, pak veliká holina a za ní hospodářsky využívané lesy? Just: Ne. Holiny, které ukazuje na snímcích pan Zatloukal, to je dílo správy parku. Ochranná zóna kolem jádra vznikne tak, že se v ní opravdu pečlivě a diferencovaně proti kůrovci včas zasahuje. To park nedělá, jak na to mnohokrát poukazovalo Hnutí Duha a konstatovala to černé na bílém i inspekce. V druhých zónách parku se proti kůrovci nezasahovalo včas a dokonce se tam nechaly ležet nezpracované polomy, v nichž se může množit. Zatloukal: Nemluvíte pravdu. Just: Já to mám doložené. Podívejte, tady je návrh souvislé první zóny v NPŠ, navazující na stejně chráněné území v Bavorském lese. Ten vznikl a začal se uskutečňovat před nástupem pana Žlábka jako ředitele parku. Tyto rozdrobené kousky, těch sto pětatřicet ostrůvků "prvních zón", jak park rozčlenil on, to je světová rarita, to v žádném národním parku nenajdete. Pan Zatloukal tady ukazuje zdálky pořízený snímek kůrovcem sežraného lesa v Bavorsku, ale to je smysl národního parku. Pod tím uschlým lesem, to vám mohu ukázat zase já na snímku zblízka, vzniká les nový jako doklad úžasné regenerační schopnosti přírody. Takto má vypadat národní park; v Bavorském lese tak vypadá pětasedmdesát procent jeho původní rozlohy, u nás pouze příhraniční zóna o rozloze asi dvanáct set hektarů. Kůrovec Ale jak by se zabránilo nekontrolovanému vylétání kůrovce z toho suchého lesa jinak než kácením okolo? Just: Samozřejmě, tam, kde už se rozběhla kalamita, by vznikaly holiny - ale mimo jádro parku. Zatloukal: Ředitel Žlábek zúžil původní zónaci proto, že v prvních zónách byla spousta kůrovce, který se rozlétal a destabilizoval celé okolí. První zóny byly vybrány a určeny - nad rámec vládního nařízení - jako bezzásahové v dobré víře, že to "ustojí". Bohužel čas ukázal, že pod tlakem Bavorského lesa, kde se na devíti tisících hektarech proti kůrovci nazasahuje, vznikají velké problémy v celém území NPŠ. Devadesát procent našich kůrovcových zásahů se odehrává na třech lesních správách, které s touto velkou bezzásahovou plochou v Bavorsku sousedí. První zóny dnes tvoří třináct procent rozlohy parku a v plánu péče máme jejich postupné rozšiřování přičleňováním částí zón druhých, které budeme připravovat tak, aby je člověk mohl skutečně opustit. Musíme ovšem obtížně hledat dorozumění s obcemi, které se bojí "zpralesovatění" Šumavy. Zatím jsme se dohodli na kompromisu, že výhledově by první zóny měly tvořit více než padesát procent rozlohy parku. S tím, že plán péče se dělá na deset let a po této době vše upřesníme. Celé přechodné období by mělo trvat zhruba třicet let. Chová se správa v parku tak, aby to tak bylo? Zatloukal: Samozřejmě, ale velmi vážnou překážkou k tomu je akutní kůrovcový problém. A vaše řešení toho problému je? Just: Je pařez! Zatloukal: Je příprava současných pozměněných porostů tak, aby se tam zvýšila druhová diverzita. Mluvím o druhých zónách. Kantořík: Dnes je na naší straně zhruba patnáct set hektarů suchého porostu, na bavorské zhruba tři tisíce. Správa šumavského parku se domnívá, že tato relativně souvislá plocha je dostatečně velké území na to, abychom mohli pozorovat, co se tam bude dít bez lidského zásahu. Podle mého názoru tam za nějakých sto dvacet let vyroste zase relativní smrková monokultura, protože dospělé stromy uschly a další semenáčky nemají z čeho přibývat. Podstatný rozdíl mezi naší a bavorskou stranou Šumavy je, že v Bavorsku na ty tři tisíce "bezzásahových" hektarů přisedá nádherný bukový porost s příměsí smrku, kde se kůrovec přirozeně zastavuje. U nás jsou to desítky tisíc hektarů smrkových monokultur, kudy se může šířit dál a dál. Just: Já jsem laik, proto odpovím citátem mezinárodně uznávaného odborníka, ředitele Bavorského národního parku, v jehož nejvyšších polohách, které s ním máme společné, je také čistě monokulturní, ale přirozený smrkový les: "Je kůrovec hrobařem, nebo porodníkem lesa? Při pozornějším sledování se objevují četné zajímavé a napínavé aspekty. Příroda nám ukazuje, že děje, které my, lidé, pociťujeme jako katastrofy, patří k jejímu programu. Tyto 'katastrofy' mohou dokonce být, jako zde v horské smrčině, strategií přežití. V Národním parku Bavorský les v současnosti vzniká největší lesní divočina mezi Atlantikem a Uralem." Toto je ochranářské, nikoli lesnické hledisko, ale prezentuje je zkušený lesník. Jsou totiž i lesníci, kteří nadřazují ochranářský aspekt, tu pokoru před přírodou, aspektu hospodářskému. Kantořík: Já s tím citátem stoprocentně souhlasím, ale na české straně Šumavy je to otázka míry - na jak velkém území sledovat to nádherné přírodní divadlo. A na správě parku, potažmo na jeho zřizovateli, ministerstvu životního prostředí, leží odpovědnost za další desítky tisíc hektarů lesa, které jsou potenciálně z devětadevadesáti procent ohroženy. Často slýcháme, že kůrovec tady byl před člověkem a les taky a najednou má člověk z kůrovce strach. Máme z něj strach proto, že jsme hospodařením v lese v minulosti zbourali kůrovci přirozené překážky - smíšený les. Dobře. Takže kdybychom proti kůrovci vůbec nezasahovali, sežral by celou Šumavu. Ale podle těch snímků z Bavorského lesa, které tu ukazoval pan Just, bychom za několik desítek let měli z celé Šumavy jeden veliký přírodní park, ne? Zatloukal: To má ještě jiný aspekt. To, co tady ukazoval pan Just, u nás vzniká také. I na těch holinách po těžbách, které se nám neustále vyčítají - tam také najdete zmlazený smrk či jeřáb. Akorát že tím odkrýváte les polomům…Zatloukal: Suchý les padá po pěti letech, ten není spolehlivou záštitou proti polomům. Po určitou dobu samozřejmě má příznivý vliv na vznik následujícího lesa, ale podstatné je, že když se proti kůrovci nezasáhne v umělých monokulturách, vzniknou obrovské plochy rozpadů a na nich plochy mladého lesa, který bude opět stejnověký - a za sto osmdesát let bude situace na Šumavě stejná jako dnes. V takto rozpadlém lese jsou ztížené podmínky pro reprodukci jedle či buku a snižuje se porostová diverzita. Mně do té míry nevadí suchý les, mně vadí důsledky toho suchého lesa - nutnost následného velkého rozsahu asanačních zásahů.

SPOR / Jak má vypadat česká část Šumavy? Je kůrovec hrobař, nebo porodník? Má se v nejcennějších částech parku zasahovat s pilou? Těží park dřevo "na kšeft"? Najde jeho vedení alespoň v něčem společnou řeč s ekologickými aktivisty?Těžba a dřevo Just: Pan Holub mluvil o holosečných těžbách v parku, které kritizují uznávaní odborníci - já bych mluvil spíš o velkovýrobě holin. V parku je jich na tisíc dvě stě hektarů, za posledních pět let se v něm vytěžilo přes milión kubíků dřeva. A vy vytváříte holiny i v prvních zónách, vy tam neděláte diferencované zásahy, které vám povolila ministerská výjimka a které by se, dejme tomu, daly chápat jako ochrana před kůrovcem! Zjistil jsem to namátkou v zóně 85. Navíc i ve druhých zónách porušujete své vlastní předpisy o ponechání minimálně dvaceti procent dřeva na místě. A já se ptám, jestli holina má být nastartování oněch procesů, na kterých se cílově třeba shodneme. Zatloukal To nejsou úmyslné těžby z libovůle parku, ale plynou z toho, že kůrovec tam přelétá z obrovské plochy Bavorského lesa. A ty obrovské holiny v zóně 85 bych si rád nechal ukázat - tam padlo sto pět kubíků polomem. Just: To je lidskou rukou poražené, oloupané dřevo. Zatloukal: Sto pět kubíků tam padlo polomem a sedm kubíků je tam asanace stojícího kůrovce. Čili v prvních zónách se těží jenom kůrovec a všechno dřevo tam zůstává. Just: Není to pravda. Zatloukal: Koncepčně tam všechno dřevo zůstává. Just: Má zůstat. Zatloukal: Příkazem ředitele parku bylo nařízeno, že ve druhých zónách se na místě bude ponechávat minimálně dvacet procent dřeva a vznikaly debaty, kolik kde tedy nechat. Pak se došlo k závěru, že optimální bude reagovat na podmínky prostředí - na stanoviště. Takže v terénech, kde hrozí větší riziko jejich poškození, se bude nechávat víc, až sto procent. A na suchých stanovištích méně. V praxi je to samozřejmě složité, protože se vychází z typologické mapy, ale v terénu ty čáry vidět nejsou. Nezlobte se, ale člověk si může myslet, že toto je mazaně vymyšlené opatření, aby se dalo co nejhůř kontrolovat, kolik toho dřeva v parku vlastně zůstává…Zatloukal: Paní redaktorko, když náhodou objevíte něco, co se vám zdá podezřelé, a vyžádáte si soubor lesních typů, tak zjistíte, jak se věci mají. Samozřejmě, že může při objemech probíhajících asanací docházet k problémům, protože personál parku musí hlídat firmy, které ty asanace dělají na zakázku. Ale všechno dřevo, které se ponechává v lese, projde číselníkem, tedy se normálně přijme, aby byla evidence, a pak zase odepíše. Evidence existuje a z jejích předběžných výsledků nám vychází, že v parku zůstává v průměru o něco více než třicet procent dřeva. Potíž je, že vždycky ne na těch místech, kde mělo být, protože když vám padne kůrovec a jde se tam přibližovat, nemůže hajný vždycky stát u traktoristy a říkat mu, kde to dřevo má nechat. Just: Jak mi tedy vysvětlíte ta otřesná fakta o dramatickém vzestupu těžby v parku, kde jste jenom za letošní pololetí - vycházím z vašich vlastních čísel, pánové - vytěžili 177 000 kubíků. To je zřejmě základ k překonání loňského celoročního rekordu těžby, který byl 300 000 kubíků, přitom letos kůrovec ustoupil! A to samozřejmě budí obrovské podezření, které mi zatím nikdo nevyvrátil. Naopak, když se ohlásí nějaká kontrolní akce, například letos pochod Duhy, tak na poslední chvíli zakážete přístup na Mokrůvku. Proč - aby nějaký novinář něco neviděl? Mé poznatky z namátkových pochůzek během letošního léta jsou, že ať vlezu kamkoli do druhé zóny, dívám se na paseku po vašich zásazích - to není pár čtverečních metrů, to jsou mnohahektarové plochy. V podmáčených a kyselých smrčinách, v labilních lokalitách, kde - jak sám říkáte - by mělo zůstat všechno dřevo, není ani klacek. Já nikde těch dvacet procent ponechaného dřeva nevidím, natož sto. Tady citelně chybí nezávislá kontrola. Podle mne dřevo z parku mizí a mizí i z prvních zón. Vy těžíte, proti vlastnímu nařízení, i vylétané souše. Váš obrovský obrat ve dřevě ve mně budí vážné podezření, že strategií správy parku je trvale udržitelná těžba. Zatloukal: Tak popořádku. Loni jsme v prvních zónách zasanovali asi deset tisíc kubíků dřeva a v ojedinělých případech při hranicích prvních zón, kdy došlo k nějakým komplikacím, bylo z tohoto množství přiblíženo asi třicet stromů. V zóně Jezerní slať, o které zřejmě hovoříte a odkud bylo přiblíženo osmatřicet stromů, došlo v roce 1995 k omylu; hranice zóny ve sporném místě poměrně nelogicky odskakovala od hranice rozdělení lesa za potok a pak se vracela zpátky. Hajný, který zóny vyznačoval, se držel hranice lesa a ten "zoubek" na zóně pominul. Just: Vaše výpovědi o tomto případu jsou neskutečné. Když jsme na ten váš "omyl" loni přišli, byla barva vyznačující nesprávnou hranici ještě čerstvá, máme to zadokumentováno na kameře. Pan Kantořík nejprve řekl médiím, že to je pět let stará záležitost a že to správa objevila sama, přičemž ještě předtím v pořadu Nedej se ředitel parku a jeho náměstek Heřman tvrdili, že o ničem nevědí a kdyby to byla pravda, tak to bude poprvé, co pořadu Nedej se poděkují. Teprve když věc začala vyšetřovat inspekce a policie, tak jste si "vzpomněli", že je to pět let stará věc. A hajný, který podle vás tu hranici špatně vyznačil, mezitím umřel. . . Kantořík: Pan Heřman si v momentě, kdy se pořad natáčel, nebyl vědom, že se jedná o tento případ. Just: Měl tam plánek a hovořilo se o Jezerní slati, zóně číslo 69. Kantořík: Když tento problém vznikl a kolegyně Heřmanovi říkala, že se při asanaci kůrovce dostali do první zóny, šel Heřman za správcem zeptat se, jak to opravdu je. A správce mu řekl, že je to v pořádku, že jsou za hranicí. Za hranicí skutečně byli, jenže špatně vyznačenou. Just: To je pořád dokola - ta barva vyznačující španě hranici byla, když jsme to našli, čerstvá . . . Proč stoupá těžba dřeva v parku? Zatloukal: Celková těžba stoupá, protože stoupá těžba nahodilá, vynucená polomy a kůrovcem. Pan Just před chvílí říkal, že máme program pařez - ono na tom kousek pravdy je. Není to náš program, ale bohužel je to tak, že když chci pomoci buku nebo jedli, které jsou utlačeny smrkem v tom převážně smrkovém lese, tak jim nepomůžu, když je budu zalévat, ale když ten smrk uříznu, aby nad sebou měly prostor. Znamená to, že kácíte v parku i proto, abyste les diverzifikovali? Zatloukal: Samozřejmě. Kdyby nebyl kůrovec, tak objem asanačních zásahů by byl sice výrazně menší, ale stoupl by objem úmyslných těžeb. Protože místo abychom asanovali kůrovce a lítali za ním, chodili bychom za bukem a jedlí a pomáhali jim. Toto je v podstatě program parku a já už jsem na začátku říkal, že kůrovec nám brání dělat tu cílevědomou práci, jež má směřovat k diverzifikaci lesa. Holub: Já si myslím, že park je obětí několika nezodpověditelných otázek. Jednu položili letos v červnu odborníci z WWF, když tady byli na semináři: Co se tam vlastně chrání? Druhá zní: Proč se neustále pohrdá stanovisky vědeckých kapacit? A třetí: Čím je NPŠ vlastně atraktivní? Proč bych měl vyhledávat národní park, který připomíná lesní závod? Já přece potřebuji vidět rozdíl. Just: Je tu ještě jedna nezodpovězená otázka. Za posledních pět let se na Modravě, kde se vždycky těžilo nejvíc vzácného rezonančního dřeva, prodalo celkem přes 250 000 kubíků, ale jen šestnáct v první a druhé kategorii. Ve stejném období se v daleko méně kvalitních kašperskohorských městských lesích prodalo přes 1200 kubíků dřeva nejvyšší kvality. Jak to můžete vysvětlit? To opravdu zakládá podezření, že na Modravě se vlastně prodává těžebním společnostem státní majetek pod cenou . . . Zatloukal: Parku jde prioritně o ochranu přírody, nikoli o výtěžek za dřevo. Nehledě na to, že rezonanční dřevo se speciálně a cíleně musí vybírat už před kácením, kdežto v národním parku je téměř devadesát procent těžeb nahodilých. Takové dřevo obecně nelze označit jako rezonanční. Společná řeč? Poslední otázka, pánové: Je něco kolem parku, na čem se shodnete? Holub: Na jeho velikosti . . . Just: Shodneme se, že nechceme sjezdovku na Smrčině. Holub:Na odmítání těžby zlata, v tom park sehrál dobrou roli. Kantořík: Na tom, že návrat lesů v parku obcím byl krok zpátky. Just: Tady už bych měl jedno "ale". Vy oba dva i pan ředitel Žlábek jste několikrát protestovali proti tomu, že v Bavorsku si udělali ochrannou zónu proti vlastnímu hospodářskému lesu a ne vůči NPŠ! Tím jste vlastně přiznali, že jste hospodářský les. A obcím jste dali nezpochybnitelnou argumentaci, když vidí, jak v parku hospodaříte - ty holiny a odvoz dřeva. Říkají si, že to umějí také. Kdybyste byli vzorným ochranářským parkem, tak obce neměly šanci. Zatloukal: Proč se obce štvou proti parku, když použiji ten výraz? Nemohou zájmy třeba na vrácení majetku a dostání se ke dřevu na Šumavě být důvodem, proč jsou starostové popichováni? Just: Vy pořád vidíte nějaké spiknutí proti parku. Mluvíte o cílené kampani a zapojujete do toho Duhu, nezávislé publicisty - kde to jsme? Vy byste nám měli poděkovat, že objevíme něco, co dávno máte vědět, a upozorníme na to. Když se pak nic neděje, tak nás ke všem těm akcím vlastně nutíte. Kantořík: To máte stoprocentní pravdu a podepsal bych se pod to poděkování, když by šlo například o případ oné nešťastné Jezerní slati. Ale vy byste nás ve svých článcích nesměl velmi ostrým osobním způsobem napadat, stejně jako pan Holub. Řekněte mi, kolik procent lidí v této společnosti je obecně ochotno pro přírodu vůbec něco fyzicky vykonat? Just:To se mi moc líbí - proč potom posíláte policisty na nevinný pochod Šumavou, který zorganizovala Duha? Proč na posledních chvíli měníte dohodnutou trasu? Kantořík: Územní odbor ministerstva životního prostředí vydal rozhodnutí, v němž je popsána přesná trasa toho pochodu a stanoven limit účastníků - sto. Jenže nikdo dopředu nemohl vědět, kolik těch lidí přijde, akce byla inzerována na plakátech, v tisku, v pražských tramvajích. V rozhodnutí je proto stanoveno, že lidé se budou pohybovat i ve druhých zónách jen po lesních cestách. A ukažte mi lesní cestu, takto klasifikovanou, která vede z Březníku na Malou Mokrůvku. Just: Já tam pravidelně chodím, i v zimě na běžkách, pozval jsem tam televizní štáb, zjistili jsme tam svážení dřeva, smetiště a podobné věci. Kdyby vám opravdu šlo o dobrý obraz parku, tak se k Duze připojíte, policisty pošlete domů, nebudete na poslední chvíli měnit den předtím dohodnutou trasu. Kantořík: My jsme pochod neodsuzovali a respektovali jsme ho. Náš strážce ho kopíroval, ale jeho pravomoc je omezená a tam mohlo přijít deset tisíc lidí. O jednání policie my nerozhodujeme, ta to měla nahlášeno jako akci a přišla z vlastní iniciativy, protože se skutečně nevědělo, kolik lidí se jí zúčastní. Just: Proč se v Bavorsku nechovají jako vy? Kde v Evropě by si ředitel parku pozval policisty, dokonce se psy, na pokojnou blokádu? Kde se takto chovají k občanským iniciativám? A váš právní zástupce je major státní bezpečnosti, máme jeho evidenční kartu z první správy FMV, to byla ta nejhorší složka StB. Kantořík: My ten papír v ruce nemáme a na tuto funkci se stejně lustrační zákon nevztahuje. Just: To přece není otázka zákona, to je věc morální. Vy považujete za normální, že takový člověk je váš právní zástupce, kterého si i já platím prostřednictvím daní? Že právě on zodpovídá naše dotazy a reprezentuje vás? Kantořík: Jestli vás to uklidní, pan doktor Borovka sám odstupuje z funkce a odchází od nás ke konci roku. Zatloukal: To je velmi choulostivá záležitost. Když na kohokoli v určité funkci někdo ukáže prstem, ředitel ho má propustit jen proto, aby měl klid s médii? Just: Vám nestačí, když to lejstro nezávislá novinářka ukáže na kameru? Zatloukal: Nestačí. Já už jsem v televizi viděl i svá data interpretovaná tak, že každé číslo bylo vzato z jiné tabulky. Jestliže je nemorální u nás takového člověka držet - a já se o to nepřu, já jsem s komunisty měl své potíže a nedržel bych člověka, který jim nějak nahrával - tak je také nemorální bez doložených a ověřených materiálů proti komukoli přijímat nějaké sankce. Holub: Abychom se vrátili k závěrečné otázce - já se shodnu s oponenty na tom, že parku škodí, pokud by mělo být víc majitelů půdy uvnitř jeho území. Že má zůstat celistvý teritoriálně i vlastnicky. Zatloukal: Já bych možná našel ještě jednu věc, na které se shodneme - že cílem parku je rozšiřování území, na kterém se nebude zasahovat. Holub: Tak na tom se shodneme. Jenže bohužel park dělá pravý opak toho, co k takovému cíli vede. A nyní, vážený čtenáři, můžeš vzít naše včerejší noviny a začít číst zase od začátku…