Kůrovec šumavské lesy nikdy nezahubí, tvrdí ochranáři z Bavorska

Z sumava-corpus
Verze z 10. 4. 2017, 03:02, kterou vytvořil Michal Horejsi (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Kůrovec šumavské lesy nikdy nezahubí, tvrdí ochranáři z Bavorska |Author=Robert Malota, |Date=1999/05/27 |Source=Mladá fr…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Kůrovec šumavské lesy nikdy nezahubí, tvrdí ochranáři z Bavorska
Author Robert Malota
Date 1999/05/27
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Šumava - Turisté, kteří si pod heslem národní park vybaví zdravý a zelený les, při návštěvě chráněných míst na německé straně Šumavy často utrpí šok. V Národním parku Bayerischer Wald totiž z kdysi statných smrků zůstala na mnoha místech stát jen suchá torza. "Pohled na krajinu, kde se naplno projevuje kůrovcové přemnožení, byl i pro mě velmi nepříjemný. Ale podívejte se pozorně a uvidíte, že už i v těchto místech vzniká nový životodárný les," říká pracovník správy Národního parku Bayerischer Wald Manfred Letsch.

PŘÍRODA SI POMŮŽE

Kůrovec v bavorském národním parku dosud stačil zlikvidovat 2140 hektarů lesa, což znamená plných šestnáct procent původní rozlohy chráněného území, v roce 1997 rozšířeného o novou část mezi Roklanem a městečkem Bayerischer Eisenstein. V horských smrčinách na německé straně se brouku podařilo zahubit bezmála šedesát procent všech stromů. Vzhledem k menší rozloze bavorského parku ve srovnání s českým sousedem jsou důsledky přemnožení lýkožrouta v Německu patrnější. Na rozdíl od českých kolegů však ani tato fakta bavorské ochranáře nepřinutila, aby v jádrové zóně, která je bezzásahová od roku 1984, proti kůrovci začali bojovat kácením napadených stromů a něco měnili na svém heslu, jež tvrdí: Nechejme přírodu, aby byla přírodou! Kolem oblasti Národního parku Bayerischer Wald, kde se kůrovcové dřevo netěží, ovšem existuje až jeden kilometr široká ochranná zóna, kde jsou asanační zásahy naopak povoleny, aby kůrovec nemohl přeletět do okolních soukromých lesů. Navíc s broukem bavorští lesníci aktivně bojují v celé oblasti na západ od hory Roklan, která byla k parku přičleněna teprve před dvěma roky. Co však německé ochranáře utvrzuje v přesvědčení, že konají správně, když kůrovcovou kalamitu na rozsáhlých plochách nijak neregulují, a za oběť brouku tak padají další desítky hektarů lesa? "Nabízí se nám výjimečná šance pozorovat, jak se takový les bude vyvíjet dál. Ale už teď víme, že nás lesničtí vědci klamali, když tvrdili, že na kůrovcem zasaženém území, které zůstane bez pomoci člověka, se nové zmlazení objeví až za osmdesát roků. Po pouhých patnácti letech zjišťujeme, že na jednom hektaru uschlého lesa vyrůstá až dvanáct stovek semenáčků. Tento les, v němž přibude listnatých stromů, pak bude mnohem odolnější vůči větrným a kůrovcovým kalamitám," vysvětluje Manfred Letsch.

PŘÍRODNÍ LABORATOŘ

Důchodce Bernhard Müller z nedalekého Freyungu stojí uvnitř první zóny Národního parku Bayerischer Wald a před ním se rozprostírá uschlý smrkový les, jen tu a tam prorostlý buky. "Myslím, že je správné, když tady správa parku proti kůrovci nezasahuje. Cestou na Luzný jsem totiž viděl, že pod tlejícími stromy vyrůstá spousta semenáčků," říká důchodce. Kůrovcová kalamita, která v posledních letech postihla Šumavu, se na návštěvnosti Národního parku Bavorský les nijak neprojevila. Zatímco kdysi se tento kraj kvůli železné oponě nazýval chudobincem Německa, dnes východní Bavorsko navštíví 3,5 milionu turistů ročně a z nich téměř polovina přijde do prvního německého národního parku. Vedení parku přitom tvrdí, že před veřejností nemá co skrývat, tedy ani důsledky kůrovcové kalamity. Naopak - v různých brožurkách vysvětluje, proč je ochrana přírodních procesů hlavní úlohou národního parku. Připomíná rovněž, že turisté, kteří bavorskou část Šumavy navštíví, mají jedinečnou možnost sledovat vývoj lesa bez lidských zásahů. Dodržování zásady, podle níž je člověk pouze pozorovatelem přírodních procesů, se s německou důkladností projevuje i v maličkostech. Například na jižním svahu hory Roklan nechala správa parku postavit asi kilometr dlouhou stezku z povalových chodníků nazvanou Seelensteig, jež turistu provádí lesem, který je patnáct let ponechán přirozenému vývoji. Desky chodníku nejsou chemicky ošetřeny. A když na trasu čas od času padne strom, pracovníci parku ho neodstraní, ale postaví nový chodník, který překážku obejde.

A CO V ČECHÁCH?

Můžeme bavorské poznatky využít i v české části hraničního pohoří? "Myslím, že jde o neopakovatelnou zkušenost. Naše Šumava je přivrácena k severu, takže zde existují jiné klimatické podmínky. Navíc máme podstatně víc monokulturních smrčin a na rozdíl od bavorské strany u nás v nižších polohách chybí výraznější zastoupení buku, který kůrovce tlumí. To jsou faktory, které Šumavu při kůrovcové kalamitě dělají mnohem zranitelnější než bavorský park," míní tajemník Národního lesnického komitétu Bohuslav Vinš. Někteří pracovníci vimperské správy Národního parku Šumava připomínají, že celý problém ještě komplikuje situace u sousedů v Bavorsku. "Na území Národního parku Šumava je zvládnutí kůrovcové kalamity podstatně obtížnější a méně účinné vzhledem k rozsáhlému zdroji opakované masivní kůrovcové infekce z bavorského národního parku," uvedl pro ekologický časopis Veronica náměstek Správy Národního parku Šumava Vladimír Zatloukal. Lesník Vinš tvrdí, že také cílem lesnického komitétu je dosáhnout na velké části Šumavy obnovení přírodního porostu. "Šumava se do současného stavu dostala vinou člověka, a člověk jí proto taky musí pomoci. Kdybychom kůrovce nechali působit bez omezení a nemocné stromy neasanovali, pak se ze Šumavy stanou druhé Krušné hory. Učit se na třiceti tisících hektarech lesů, jak se budou vyvíjet přírodní procesy, to je příliš velké riziko," vysvětluje Vinš. S tím souhlasí i šumperský lesní inspektor Pavel Indra, který se byl na bavorské straně Šumavy před několika dny podívat. "S představou některých ekologů se těžko můžu ztotožnit. Nevěřím, že se les po velké kůrovcové kalamitě bez pomoci člověka dokáže sám dostatečně obnovit," uvažuje Indra.

TO RADĚJI KŮROVCE

Hnutí Duha naopak v Národním parku Šumava navrhuje zvětšit území, kde se proti kůrovci nebude vůbec zasahovat, a podobně jako v Německu stanovit linii, za niž se lýkožrout prostě nesmí dostat. Nezávislí ekologové totiž tvrdí, že pro budoucnost Šumavy je lepší nechat les sežrat kůrovcem, než jej kácet, a tvořit tak velké holiny. "Bavorský model u nás můžeme uplatnit, i když by kůrovec zřejmě postihl větší plochu a obnova přirozeného lesa by pak vzhledem k chladnějšímu podnebí trvala delší dobu. Holoseče s umělou výsadbou nových stromků však znamenají trvalou změnu ekosystému a jsou větší hrozbou než kůrovec," říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha.