Kdysi hluboké lesy se někde mění v krajinu bez života
| Kdysi hluboké lesy se někde mění v krajinu bez života | |
|---|---|
| Author | Pavel Hubka |
| Date | 2005/09/29 |
| Source | Písecký deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | Mirjam Čech |
Písek - Odborníci i laici, kteří v posledních letech navštívili Šumavu, jsou zděšeni. Kdysi hluboké hvozdy s kompaktním stromovým porostem se na mnoha místech pomalu mění v krajinu, kterou známe z Krušných hor. Tedy v krajinu bez života se sice stojícími, ale mrtvými stromy.
Do Čížové se přistěhoval prof. ing. Mirjan Čech, CSc. Ten zahájil svoji lesnickou kariéru jako vedoucí polesí Vydra v Srní na Šumavě, později se stal středoškolským učitelem na Střední lesnické škole v Písku, následoval post vysokoškolského profesora na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze, kde působil i jako děkan a poslední tři roky aktivní činnosti v lesnictví pracoval jako vedoucí útvaru ředitele správy NP Šumava. Jako jednomu z největších odborníků a znalců Šumavy jsme profesoru Čechovi položili několik otázek.
- Již několik let se odborníci dohadují, jak postupovat, aby se na Šumavě mohla příroda rozvíjet podle přírodních zákonů a současně, aby Šumava plnila své nezastupitelné funkce. Jak to vidíte vy?
Právě nejdůležitější nezastupitelné funkce Šumavy jako záruky ekologické stability celé střední Evropy. Pro tento fakt a rovněž pro to, že se velký územní celek Šumavy nachází v českobavorskorakouské příhraniční oblasti, je nutno veškeré otázky ochrany přírody řešit na mezinárodní úrovni, samozřejmě s přihlédnutím ke specifickým přírodním podmínkám jednotlivých zemí. Na naší straně, kde je na většina území Šumavy národní park a chráněná krajinná oblast, jsou zásady ochrany přírody dány zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody, který ukládá zachovat a trvale zlepšovat přírodní poměry, udržet a obnovit přírodní rovnováhu, chránit rozmanitost forem života a chránit přírodní hodnoty a krásu přírody. Tento zákon nabádá k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a podrobně vymezuje podmínky ochrany přírody i v národních parcích a chráněných krajinných oblastech.
- Nelze ale nevidět, že na Šumavě odedávna žijí lidé a v současnosti je to jedna z nejnavštěvovanějších turistických a rekreačních oblastí. Chtě nechtě, je to další požadavek na šumavskou přírodu. Dají se všechny ty požadavky skloubit?
Samozřejmě dají. uplatňování tech nejpřísnějších pravidel ochrany přírody, je zde nutno vytvářet rovněž jsou podmínky pro život lidí. Aby toto poslání mohlo být beze zbytku naplněno, je nutno všemi silami a prostředky předcházet a zamezit kalamitnímu poškození šumavských lesů. Mám na mysli poškození lesních porostů větrem, sněhem, jinovatkou, kůrovcem, neúnosnými stavy jelení zvěře a samozřejmě i chybnými výchovnými a těžebními zásahy.
- Kde je zapotřebí začít?
Zcela mimořádnou péči si v této souvislosti zaslouží původní horské smrčiny a porosty kleče na mokřadech, slatích a rašeliništích. V bývalých hospodářských lesích, dnes v druhých a třetích zónách národního parku, jsou většinou stejnověké smrkové porosty často nížinného původu, pro danou oblast nevhodné. Tyto je nutno přeměnit Vedle a pěstovat zde šumavské přírodě blízké smíšené porosty se zastoupením smrku, buku, jedle, javoru horského, jeřábu a břízy.
- Nejvíce se dnes ale diskutuje o kůrovci, konkrétně boji proti němu. Má se vlastně proti němu bojovat?
To je naprosto samozřejmé. Dnes je přemnožení kůrovce, tedy lýkožrouta smrkového, tím nejvážnějším problémem. K přemnožení došlo v důsledku pro něj příznivých podmínek v posledním desetiletí a rovněž z důvodů pasivního přístupu k péči o les. Ten vznikl na základě neověřených domněnek a předpokladů o autoregulaci s tím, že si příroda sama pomůže. Možná je však pouze aktivní ochrana lesa proti přemnožení kůrovce, spojená s včasným kácením čerstvě napadených jednotlivých stromů a jejich asanací. To je v dané středoevropské kulturní krajině ověřená cesta.
- Co by pro nás znamenala Šumava bez lesů?
Zalesněná Šumava je zelenou střechou Evropy se všemi jejími nezastupitelnými funkcemi. Mezi jinými je to například ochrana půdy, vodních pramenů a všeho živého. Jelikož je Šumava významnou pramennou oblastí, nelze připustit narušení vsakovací a odpařovací funkce šumavských lesů. Jedině zachováním těchto funkcí lze například chránit dolní toky Blanice, Otavy a Vltavy před ničivými povodněmi. Obnova zdravé Šumavy je cesta k obnově ekologické stability a tvorby podmínek pro plnohodnotný život obyvatel a příjemný ozdravný pobyt jejích návštěvníků. Šumava je prostě přírodní klenot, který musí být zachován i dalším generacím.
Prof. Mirjan Čech, CSc.
