V národních parcích se těží zážitky, nikoli dříví

V národních parcích se těží zážitky, nikoli dříví
Author	Radovan Holub
Date	2005/12/30
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent

POLEMIKA

Zaujalo nás vyjádření prof. Mirjama Čecha (Klatovský deník 21.12.). Prof. Čech v něm varuje přes kůrovcem - lýkožroutem smrkovým. Píše, že "kůrovcem poškozené porosty usychají na velkých plochách" a že "je v nich narušen vodní režim". Dále píše, že z těchto lokalit odjíždějí návštěvníci "vnitřně otřeseni, aby se již nikdy na tato místa nevrátili". Rádi bychom upozornili, že právě dokončené výzkumy Jihočeské univerzity svědčí o opaku. Profesor Karel Prach je publikoval v odborném tisku. Shrnul je také v článku nazvaném Jak by měl vypadat přirozený smrkový les a jeho dynamika, který napsal spolu s Magdou Jonášovou pro podzimní číslo časopisu Šumava. Píše se tu: "Je nesmírně důležité mít národní park, kde můžeme pozorovat vývoj lesa bez lidských zásahů... Statický pohled na přírodu je v současnosti již překonán, přirozený les je přirozený právě svým vývojem se všemi přirozenými narušeními, včetně kůrovce, který umožňuje vznik nové generaci lesa. V jádrových zónách národního parku je nepřípustné snažit se les dostat do jakéhosi "ideálního" (podle našich současných představ a znalostí, které se ale mění), stavu lesnickými zásahy." Tento názor podporuje renomovaný lesník prof. Josef Fanta v zimním čísle časopisu Šumava. Moderní ekosystémové pojetí ochrany přírody v národních parcích nespočívá v boji s tzv. lesními škůdci, nýbrž v ochraně přírodních procesů. Tedy ve sledování toho, co dokáže příroda ponechaná sobě samé. Současný vývoj přírodních procesů na Šumavě, kdy je vidět, že les se sám od sebe obnovuje mnohem rychleji, než jsme čekali, dává za pravdu renomovaným odborníkům. Ti tvrdí, že i lesnictví prodělává názorový vývoj. Lesnictví, tedy obor starý 200 let, což není ani věk jednoho šumavského velikána, se mohlo také v některých případech mýlit. Jednou z těchto mýlek byl pravděpodobně i názor, že les nutně potřebuje lidskou aktivitu, tedy aktivní lidské zásahy, aby přežil. Příroda se však nemýlí. Evropské lesnictví i přírodovědné poznání prostě pokročilo dál. To, že si příroda v národním parku pomůže sama, není domněnka, ale dnes už jasný fakt. Obnova zdecimovaných smrkových monokultur nebude trvat stovky let a nepostihne šumavské lesy plošně, nýbrž mozaikovitě. Přírodní procesy, dokonce i v těžbou narušených územích, probíhají totiž bez přerušení. Nezastavují se ani na chvilku. Naopak rozsáhlé holiny, vzniklé v uplynulém desetiletí díky tzv. "boji s kůrovcem", oddalují návrat ekologicky stabilního lesa až o několik staletí a na holinách vzniká suché, nepřirozené mikroklima. Právě holosečné těžby mají značně negativní vliv na retenci porostů (schopnost udržet vodu), proto se od nich celoevropsky ustupuje. Přirozená obnova uschlých porostů je "přírodním divadlem", které přitahuje tisíce turistů. Svědčí o tom zkušenosti v regionu tak známých hoteliérů, jako je například Václav Sklenář ze Srní. Návštěvnost Šumavy v oblasti Modravy a Kvildy, kde je možné vidět přirozenou obnovu lesů po kalamitách, rok od roku roste. Turisté oceňují zvýšenou atraktivitu území, kde mohou nerušeně probíhat přírodní procesy. Oblasti, kde se klasicky lesnicky hospodaří a kde se turisté střetávají na cestách s odvozními soupravami plnými klád, zdaleka takovou atraktivitu nemají. Na Šumavě vznikají nové rodinné penziony. Mnozí místní obyvatelé mají zájem pracovat v turistickém ruchu a nikoli v lese. Vždyť většinu prací v lesích parku je nutno zajišťovat pracovníky nikoli z regionu, ale z různých částí Čech nebo až z Ukrajiny. Většina šumavských obyvatel už pochopila, že dřina v lese pro ně přestává být hlavním zdrojem obživy a že spokojený turista zde nechá více financí, než jsou tržby za kubíky dříví, odváženého ze Šumavy ke škodě šumavských ekosystémů. V národních parcích se těží zážitky a vědomosti, nikoli dříví.

RADOVAN HOLUB, tiskový mluvčí správy NP a CHKO Šumava