Reakce na článek Kůrovce letos rozsekali

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:22, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Reakce na článek Kůrovce letos rozsekali |Author=Věra Schánělcová |Date=2003-09-05 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk |…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Reakce na článek Kůrovce letos rozsekali
Author Věra Schánělcová
Date 2003-09-05
Source Klatovský deník
Genre tisk
Respondent

Se zájmem jsem si přečetla výše uvedený článek o Šumavě. Protože zde žiji a pracuji v oblasti turistického ruchu, který je výrazně závislý na stavu zdejší přírody, zajímám se o péči o přírodu. Osobně jsem seznámena prostřednictvím Internetu i s negativním hodnocením Světového svazu ochrany přírody (IUCN) toho, co se na Šumavě děje. Zároveň i s jednáním ministrů lesního hospodářství států Evropy letos v dubnu ve Vídni, kde české lesnictví bylo kritizováno za svůj přístup k chráněným územím. Zejména příspěvek WWF – druhé nejvyšší světové organizace ochrany přírody zhodnotil Národní park Šumavu jako park pouze na papíře. Chci se zdržet emocí, když jsem viděla foto těžaře s motorovou pilou v perle přírodních rezervací, jako je Černé a Čertovo jezero. Tedy těžaře v lokalitě, kam já, ani ostatní obyčejní smrtelníci nesmí, aby nenarušili křehký ekosystém přírody. V příloze zasílám jiné foto. Je to foto, kdy jsem porušila přísný zákaz vstupu do rezervace po větrné kalamitě a navštívila ji v zimě letošního roku. Ráda zaplatím pokutu za vstup, když foto zveřejníte, aby i ostatní se mohli přesvědčit, co se v zakázaném území děje. Před čtyřmi roky bývalý náměstek ředitele NP Šumava a dnes náměstek ředitele Státního fondu životního prostředí ing. Krejčí na objednávku Okresního úřadu v Klatovech zpracoval studii o způsobu likvidace kalamit v této rezervaci. V té popsal veškerá rizika spojená s těžebními zásahy. Myslíte si, že pouze shodou okolností se shodují se závěry světových ochranářských misí v loňském a letošním roce? Proto je zcela jasné, že citovaných patnáct set kubických metrů stromů nespadlo vinou loňské vichřice, ale zcela jasně předchozími těžebními zásahy v letech 1996–98 vytvořenými podmínkami. V té době celá desetiletí dodržovaný bezzásahový režim byl porušen, jak vyplývá ze studie, úmyslným pokácením více než šesti set kubických metrů lapáků na kůrovce a zpracováním zhruba tisíce sedmi set kubíků kůrovcových stromů. Tím se staleté porosty otevřely větru a vichřice udělala přesně to, co ji umožnil člověk. Udeřila do otevřených stěn porostů a kalamity se budou opakovat až do úplné likvidace náhorních porostů. To již dávno popsal slavný spisovatel Šumavy Klostermann. Současná skutečnost však předběhla i závěry studie, která rozpad porostů předpokládala rozložený do delšího časového období. Dnes prováděné podsadby s dobrým úmyslem tak budou během několika let na rozsáhlých holinách. Bohužel ani pan Benda, ani já již neuvidíme na Jezerní hoře hluboké hvozdy, díky kterým byla před sedmdesáti lety vyhlášena. Šedesát let ji lidé chránili. Nikdy nepadlo slovo, že strom je ve 170 letech v rezervaci přestárlý. Právě pod ochranou mateřského porostu na rozpadajícím se dřevě s velkým časovým odstupem vzniká v přírodě hluboký šumavský hvozd. Bohužel budeme se na něj dívat ve vedlejším Národním parku Bavorský les, který je držitelem různých ocenění včetně Rady Evropy. Za naši neznalost se jednou budou naše děti stydět. Na holinách v těchto výškách můžeme vypěstoval maximálně hospodářský les, tak jako naši předchůdci po kalamitách v roce 1870. A to za náklady, které podstatně převýší v dalších letech cenu ponechaného dříví. Tyto uměle vzniklé porosty jsou opravdu ve 170 letech z hlediska využití dřevní hmoty přestárlé. Přirozeně vzniklé stromy šumavských hvozdů se dožívaly a v mnoha případech i žijí (Prameny Vltavy, Boubín, Trojmezná, atd.) i více než 350 let. I po jejich úmrtí, protože stromy v parcích a rezervacích umírají ve stoje, jejich zbytky slouží dalším živým organizmům k jejich životu a vývoji. To již civilizovaný svět ví, a proto si chráněných území váží. Závěrem jsem přesvědčena, že další rozšiřování chráněných území za současné péče o chráněná území nemá význam. Věřím, že vstupem do EÚ v příštím roce nás okolní státy naučí i vztahu k chráněným územím. Jsem ráda, že tato legislativa již v letošním roce bude upravena po vzoru EÚ a přizpůsobíme se ostatním kulturním státům, které si přírody váží.