Vimperské rádio Jerevan

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:22, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Vimperské rádio Jerevan |Author=Vladimír Just |Date=2003-09-10 |Source=Hospodářské noviny |Genre=tisk |Respondent= }} Vladi…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Vimperské rádio Jerevan
Author Vladimír Just
Date 2003-09-10
Source Hospodářské noviny
Genre tisk
Respondent

Vladimír Just, Praha

Pavel Baroch se článkem „Experti požadují jiné metody boje proti kůrovci...“ (HN 3. září) připojil k mýtu, že jediným problémem Národního parku Šumava je boj s kůrovcem. Každoročně inscenované bitvy proti mediálnímu broukovi jsou přitom jen kouřovou clonou, jež má zakrýt miliónový byznys se dřevem.

Kdyby si šiřitelé mýtu přečetli statut národních parků kdekoli na světě, zjistili by, že pojmy jako „kalamita“, „přemnožení“ či „boj se škůdcem“ tu ztrácejí smysl. Tyto instituce byly vytvořeny proto, aby chránily – v jádrových partiích bezvýjimečně – nikoli kubíky dřeva, ale přírodní procesy před lidskými zásahy. Jinak nejde o národní park, ale o hospodářský les, který se pouze tváří jako rezervace.

V Bavorsku, Polsku či Rakousku vědí, že „větrné či kůrovcové kalamity“ jsou metodami přírody, jak urychlit přeměnu lesa v odolnější a stabilnější porost – kůrovec pro ně není „hrobařem“, ale „porodníkem“. Přírodním procesem není, jestli předčasně ukončíme život stromu a nedáme mu šanci, aby se ubránil. Jak můžeme vědět, který strom by kalamitu přežil? Park, resp. jeho jádrové zóny jsou právě od toho, abychom se to dozvěděli. V Bavorsku, hned za hranicí, vidíme, že se ubránil zhruba každý stý strom (jenž tu zakládá novou generaci).

Strašení pana Kantoříka, že u pramenů Vltavy z „jednoho stromu vylétne až sto tisíc brouků“, je tendenční polopravdou, pokud se zároveň neřekne, že kůrovec má v přírodě několik desítek přirozených nepřátel, parazitů a predátorů. A že jak v Bavorsku, tak v Polsku, kde se nekácelo, ustoupil dokonce rychleji než u nás, kde zmizel i se dřevem. Vrcholem demagogie je však připojená tabulka „Jak se kácely stromy...“, nekriticky přejatá od Správy Národního parku Šumava. Má dokazovat úspěšnost zásahů: V roce 1999 se pokácelo 10 tisíc stromů, další roky polovina, šestina, dvanáctina – a vše vítězně pointuje letošní rok: 310 stromů! Tyto lži se nestydí šířit táž správa, která nechala jen v jedné z 11 zón, kde si letos povolila zásahy, označit ortelem smrti 1000 stromů a chystala další tisícovku! Kdyby lež nepraskla blokádou, tvrdili by z vimperského rádia Jerevan dodnes, že šlo o několik desítek stromů...