Čechy s Bavorskem vždy spojoval les

Čechy s Bavorskem vždy spojoval les
Author	Ulf Vogler
Date	2003-12-22
Source	Tachovský deník
Genre	tisk
Respondent

Životní prostředí a ekologie

Národní parky Bavorský les a Šumava tvoří dnes zelené srdce Evropy.

Neuschönau – Kvilda (Ulf Vogler – 1. 12. 2003) – Bavorský les a Šumava, nejrozsáhlejší lesní komplex evropského kontinentu, představuje jedinečný přírodní ráj. Význam tohoto regionu je zřejmý i z toho, že obě části požívají statut národních parků. Zatímco Bavorský les představuje výstavní exemplář, česká Šumava se zmítá v problémech. Protikladné politické zájmy zatím úspěšně brání v tom, aby se i zde prosadil německý model a vznikla tak jednotná přírodní zóna. Podle expertů dospěje česká strana do tohoto stádia až za několik desetiletí. Velikost obou částí zeleného srdce vzbuzuje respekt. V oblasti Bavorska zabírá národní park zhruba 243 čtverečních kilometrů, na české straně k tomu připadá dalších 690 čtverečních kilometrů lesního porostu. Celková plocha lesa na obou stranách hranice převyšuje téměř dvojnásobně plochu Bodamského jezera. „Je to zkrátka velkolepý celek,“

konstatuje s uspokojením Herbert Weinzierl, který v 60. letech inicioval založení prvního německého národního parku v Bavorsku a urychlil i vznik českého protějšku – národního parku Šumava. Weinzierl vidí šanci, že v budoucnu může vzniknout z obou částí jediný. Nadnárodně uznávaný, bilaterální národní park.

Strategie nicnedělání

Za tři desetiletí vznikl vzorový projekt – alespoň na německé straně. S třemi miliony návštěvníků ročně je to zároveň největší bavorská turistická atrakce. Obce na území parku přitom sázejí na takzvanou jemnou turistiku. V létě tam dochází k uzavírání většiny místních komunikací a turisté se přesunují v autobusech na plynový pohon. Podle poznatků strážců národního parku Bavorský les je cílem většiny návštěvníků příroda jako taková. Přitom nutně dospívají k závěrům, že příroda nemusí být vždycky jen krásná. Kdo např. putuje na vrchol Luzného, musí snést i pohled na miliony odumřelých smrků, holé větve, podobné kostrám, trčící bezmocně k nebi. Za jedno jediné desetiletí zde kůrovec zničil na 3 700 hektarů vzrostlého lesa. Člověk však z titulu platné filosofie národního parku Nechat být přírodu přírodou do této tragédie žádnými velkoplošnými sanačními opatřeními nezasahuje. Bavorský les je tedy zároveň gigantickým ekologickým experimentem, který překonává lidský časový horizont. Jde totiž o to zajistit jak se příroda po nájezdu kůrovce zregeneruje, a to v časovém horizontu 200 až 300 let. Již dnes však existuje poznatek, že na plochách, které odumřely v 90. letech, klíčí nový život – téměř 5000 malých stromečků na každém hektaru. „Jde to rychleji, než jsme si mysleli“,konstatuje průkopník národního parku Weinzierl a dodává: „Příroda totiž nezná problémy – pouze je řeší.“

Na české straně, několik měsíců před rozšířením EU směrem na východ, úřady k takové filosofii ještě zdaleka nedospěly. Na Šumavě se s kůrovcem bojuje, a to velkoplošně. „Bavorská strategie nicnedělání by tady vedla k tvrdé kritice ze strany místního obyvatelstva“, uvádí náměstek ředitele Národního parku Šumava Vladimír Zatloukal. Tento výrok dokládá i skutečnost, že města i vesnice lesní porosty na území Šumavy hospodářsky využívají. Přednost komerčního využití přírody před její ochranou, což je v České republice platná zásada, se Šumavě nikterak nevyhýbá. Nedávno byla např. povolena výstavba sportovního hotelu u Kvildy, pouhých několik set metrů od hranice okresu Freyung – Grafenau. V národním parku Bavorský les by byla podobná velkorysost prostě nemyslitelná.

Jádro parku chybí

Jedním z hlavních problémů chráněné krajinné oblasti Šumava, založené v roce 1991, je skutečnost, že jí chybí rozsáhlejší zóna, kde jsou zásahy do přírody prakticky vyloučeny. Zatím tato zóna zahrnuje asi 13 % plochy parku a vůbec není kompaktní, nýbrž je rozptýlená po celé oblasti. „Vytvoření souvislé zóny s nejvyšší měrou ochrany se nám zatím nepodařilo,“ potvrzuje náměstek. Zatloukal však i doufá, že výměra této zóny brzy stoupne na 22 procent celkové plochy. V daleké budoucnosti dosáhnou na Šumavě současného bavorského podílu, který se pohybuje kolem 70 procent. Tento časový horizont odhaduje Zatloukal na 20 až 30 let a dodává: „Politika je umění možného, a proto musíme dělat neustále kompromisy.“