Bez lesáků se Šumava neobejde

Bez lesáků se Šumava neobejde
Author	Miroslav Fuchs
Date	2004-01-03
Source	Prachatický deník
Genre	tisk
Respondent	Ivan Žlábek

Vimperk – Od čtvrtka je ve funkci ředitele Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Alois Pavlíčko.

Byl jmenován na základě výběrového řízení za Ivana Žlábka, který řídil největší národní park v České republice devět a půl roku.

• Jaké jsou pocity člověka, který strávil na Šumavě tolik let a za tu dobu se stal pro laickou i odbornou veřejnost zejména v přístupu k ochraně horských smrčin kontroverzní postavou?

• Kolik jste zažil ve funkci ředitele ministrů životního prostředí?

Počínaje Bendou ještě Skalického, Bursíka, Kužvarta a Ambrozka. Ale na ministerstvu jsem zažil ještě Moldana.

• Se kterým z nich se vám jako řediteli nejlépe spolupracovalo?

Jako šéf byl podle mého nejlepší Skalický. Je to především chlap, který říká věci tak, jak jsou. Snad mu to zůstalo.

• A po odborné stránce?

Po odborné stránce byl podle mne nejlepším ministrem životního prostředí ing. Dejmal.

I když měl problémy s konstruktivním vnímáním a převažoval u něho spíše destruktivní disidentský pohled na svět.

• Nemáte problém uznávat autority?

Spíše naopak, jde ale o to, jak autoritu chápeme. Pokud se setkám s člověkem, který je skutečnou autoritou s kvalitním charakterem, který si stojí za svým slovem, pak s tím problém nemám.

• Jaké jsou podle vás důvody, že se vše kolem kůrovce na Šumavě tak dlouho vleče? Je to nekoncepčností ministerstva, rozsáhlostí území národního parku, roztříštěností prvních zón?

Asi ode všeho trochu a ještě mnohem víc. Od samého začátku národního parku se mělo počítat s problémy, které s sebou nese zřízení organizace, která, i přes poměrně řídké osídlení, do značné míry ovlivní rozvoj obrovského území s návyky, které tu historicky existují a které bude určovat i vstup do Evropské unie. To byla chyba všech ministrů a všech ministerstev. Od samého začátku se o problémech na Šumavě pouze mluvilo, ale koncepčně se s nimi nic moc nedělalo.

• Vám bylo vytýkáno, že jste především lesák a že pod vaším vedením je upřednostňován spíše lesnický pohled na národní park. Dovedete si představit, že by se Šumava obešla bez lesáků?

To je naprostý nesmysl. Podle mne lesáci mají velmi dobré ochranářské vzdělání a dokonce si myslím, že nejlepší. Pokud má někdo pocit, že lesnické fakulty vyučují pouze jak dřevo těžit, pak neví, o čem mluví. Ekosystémové pojetí na Šumavě existuje, i když se ho daří realizovat pomaleji, než by se líbilo mně nebo komukoliv jinému. A každý, kdo bude řídit národní park s takovou rozlohou lesních porostů, bude mít neskutečné problémy.

• Podle vás tedy není možné dělat radikální rozhodnutí?

Jakékoliv rázné rozhodnutí může být dobré pouze krátkodobě. Vůbec není ostuda sice rozhodnout, ale také přiznat, že se situace změnila a že je potřeba změnit i původní rozhodnutí. Reagovat na přírodu je zcela logické. Osobně jsem dlouho zvažoval zásahy v prvních zónách a bránil jsem se tomu, nakonec toto rozhodnutí udělal ministr a musím říci, že velmi pravděpodobně urychlilo konec kalamity v roce 1999.

• Ale zásahy v prvních zónách jsou připisovány především vám?

Je pravdou, že pokud jsem s tímto rozhodnutím nesouhlasil, mohl jsem odstoupit. Ze zásahů v prvních zónách se v té době udělala hodně politická záležitost. Poprvé řeknu, že po zkušenostech a s odstupem času vím, že obě řešení by měla stejný výsledek. Zásah v prvních zónách znamenal ztratit tak říkajíc tvář před ochranářskou veřejností, ale kůrovec se přibrzdil a nenapadl tolik druhé zóny. Druhou šancí bylo nechat vše tak, kůrovec by v prvních zónách napadl méně cenné arondované části a dále by se přesunul do druhých zón. Takže místo zhruba pětadvaceti tisíc kubíků v prvních zónách bychom dvakrát víc museli porazit ve druhých zónách, ale před ochranáři bychom si zachovali tvář a možná by nebylo tolik kritiky.

• Hodně kritičtí bývají i starostové šumavských obcí. Podařilo se vám změnit názory starostů na existenci národního parku?

Prvních deset let, kdy se neustále opakovalo, jak je důležitá ochrana přírody, bych ani moc nebral. Podle mne bylo důležitější, aby lidé vnímali pozitivně existenci národního parku a především pak starostové.

• I oni jsou jen průměrným vzorkem obyvatelstva, který se chce starat o ostatní. Každý z nich je jen člověk a věci chápe po svém.

To je jedna strana. Druhou bylo velké střídání starostů na Šumavě. Pokud chce starosta opět uspět ve volbách, musí najít důvod, proč se mu to či ono nepodařilo. A správa parku byla a bude vždy po ruce jako ten, na koho se případný neúspěch dá svést. Ale osobně mám dojem, že se za celou dobu existence podařilo starostům hodně vysvětlit a najít společnou řeč. To se ukázalo při společné práci nad novelou zákona 114.

• Proč podle vás nebyla schválena?

Především bylo netaktické se v této době snažit udělat velkou novelu stočtrnáctky. A už vůbec ne tak, že se předloží malá novela, k ní se přidá šedesát stránek pozměňovacích návrhů, které kompatibilitu zákona strašně nabourají. Buď se musí udělat úplně nový zákon, nebo účelová změna paragrafů, které nenarušují zákon jako celek. Že nakonec zákon neprošel, tuším o jeden hlas, zase ukazuje na totální selhání politické zodpovědnosti k ochraně životního prostředí.

• To bylo nakonec znát i při projednávání zákona o Národním parku Šumava.

Když jsme se starosty viděli práci poslanců, musím konstatovat, že hlasování o zákonech týkajících se životního prostředí, jsou pro parlament jen okrajovou záležitostí.

• Při pohledu zpět na těch necelých deset let na správě, co vás nejvíc mrzí a co nejvíc těší?

Asi nejvíc mne mrzí, že nekomunikuji aktivně v angličtině. Pokud bych toto zvládal, myslím si, že by řada diskusí o Národním parku Šumava dopadla jinak i na mezinárodní úrovni. Určitě bych dokázal naše rozhodnutí obhájit. Za druhé jsem mnohdy své nejbližší spolupracovníky řídil asi příliš demokraticky, dal jsem jim možnost spolurozhodování a to i ve věcech, za které jsem nesl zodpovědnost jen já. A co se mi povedlo? Za prvé si myslím, že se mi podařilo vnést řád do organizace, která byla ve značném stupni organizačního rozkladu. Ostatní věci, počínaje tím, že terénní pracovníci bydlí tam, kde pracují a mohou se svým věcem věnovat déle než povinných osm hodin, přes fungující síť informačních středisek a informačního terénního systému až po řadu realizovaných projektů, už jsou výsledkem fungující organizace.

• Budete mít dost času, co budete dělat?

Rozhodnutí ministra pro mne znamená, že sice končím jako ředitel, ale osobně je důležitější, jestli skončím v pohodě, nebo ne. Asi ještě nejsem tak říkajíc zcela nad věcí, ale to se srovná. Musím říci, že v závěru svého působení ve funkci jsem dostal gentlemanskou nabídku, abych na správě dosloužil. Pokud to jen trochu půjde, budu tady novému řediteli k dispozici a bude­li mít zájem, budu se mu snažit pomáhat. Hodně známých mi říká, že začnu být za dva měsíce nervózní, ale z toho strach nemám. V soukromém životě rozhodně netrpím tím, že bych neměl co dělat.

• Jaká je podle vás současná tvář Šumavy?

Šumava se odvíjí od současného plánu péče. On ho sice každý kritizuje, ale pořádně ho nikdo ještě ani neotevřel. Doporučil bych všem kritikům, aby si plán péče nejdříve podrobně přečetli, a pokud mu nebudou rozumět, ať čtou raději detektivky. Šumava se hodně změnila díky aktivitám ve změně druhové skladby. Doporučuji vyjet se podívat na Šumavu na jaře, kdy je vidět v kulturách a v mlazinách listnáče. To, co já pamatuji, na Šumavě nebývalo. Ale to ocení až generace po nás. „Pořád tvrdím, že bych na téhle židli neseděl ani o hodinu déle, než by bylo nezbytně nutné,“ tvrdí bývalý ředitel Ivan Žlábek.