Je vybudování areálu Chlum veřejným zájmem?

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:23, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Je vybudování areálu Chlum veřejným zájmem? |Author=Vladimír Molek, Jan Zahradník |Date=2004-07-07 |Source=Literární no…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Je vybudování areálu Chlum veřejným zájmem?
Author Vladimír Molek, Jan Zahradník
Date 2004-07-07
Source Literární noviny
Genre tisk
Respondent

Životní prostředí a ekologie

Spor

Předposlední červnové pondělí uspořádalo občanské sdružení Calla pro zástupce ekologických organizací exkurzi v bývalém vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích. Důvodem této akce jsou snahy Jihočeského kraje a společnosti Lipno Servis zřídit v těchto prostorách lyžařské centrum. Podle ekologických aktivistů se jedná o jedinečnou přírodní lokalitu s výskytem velkého množství vzácných rostlinných i živočišných druhů a tímto zásahem by byly vzácné ekosystémy nenávratně zničeny. Proti nim stojí názor Jihočeského kraje, který argumentuje tím, pro oblast, která je závislá především na sezónním cestovním ruchu, by bylo vybudování zimního areálu Chlum jednoznačným přínosem. Proto se v tomto Sporu „utkali“ Vladimír Molek z občanského sdružení Calla a Jan Zahradník, hejtman Jihočeského kraje.

Vážený pane hejtmane,

tuto otázku si položil a jistě ještě položí mnohý řadový občan, který neznaje přírodu nepřístupného vojenského výcvikového prostoru Boletice, je postaven před otázku zda souhlasí či nesouhlasí s projektem výstavby lyžařského centra Chlum. Obdobným způsobem bylo osloveno naše občanské sdružení pracovníky Atelieru 8000, kteří obdrželi zakázku na zpracování studie Střediska zimních sportů Chlum ve vojenském prostoru Boletice. A protože jsme sdružení, které se zabývá jednak ochranou přírody a má tedy představu a zkušenosti o možných vlivech takovéhoto projektu na přírodu a krajinu, začali jsme shromažďovat informace o podnikatelském záměru, který dostal „zelenou“ u krajských zastupitelů. Tedy nic neobvyklého, neboť přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí je hlavním posláním tzv. Aarhuské úmluvy, kterou po šesti letech váhání letos ratifikovala i Česká republika. Co ratifikace a následná implementace této úmluvy znamená? Ratifikací se stává úmluva součástí právního řádu České republiky a je závazná pro ty, co tvoří zákony, i pro ty co je naplňují. Pro veřejnost znamená zajištění práva na informace a možnost se včas vyjadřovat k projektovým záměrům.

Tolik suchý úvod k důvodům, proč se nevládní organizace, a v této chvíli to již není pouze oněch devět ekologických nevládek, které iniciovaly petici proti výstavbě střediska zimních sportů Chlum, začaly zajímat o tzv. „polidštění a revitalizaci území vojenského výcvikového prostoru Boletice“. Nemyslím si, že tuto proklamativní a dnes, po zveřejnění výsledků mapování pro evropskou soustavu Natura 2000, již demagogicky prezentovanou ideu využití vojenského prostoru chápe většina členů krajského zastupitelstva podporující vznik účelového sdružení kraje a společnosti Lipno servis. Nicméně problém sporu o Boletice je na stole a principiálně byl zneužit i při projednávání novely zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Pouze zdravý rozum povyšující státní zájmy spojené v případě nepřijetí soustavy Natura 2000 s mezinárodní ostudou nad regionálními, dokázal uzákonit přijetí soustavy Natura 2000 a tedy i možnost zabezpečení náležité ochrany vojenského prostoru Boletice. Na jedné straně stolu leží projekt, podnikatelský záměr. Přání kraje a společnosti Lipna servis. A na opačné straně veřejnost, reprezentovaná nejen občanskými sdruženími, ale dnes již i patnáctisty občanů podporujících petici, dožadující se svého lidského práva moci do něčeho mluvit, moci se účastnit rozhodování o osudu boletické přírody. Pomoci najít řešení, jak nejlépe ochránit to, co nám příroda díky specifickému vojenskému využívání zde zanechala. V případě, že by v budoucnu došlo k opuštění vojenského prostoru armádou, spatřujeme řešení v zpřístupnění některých částí prostřednictvím ekologicky šetrné turistiky. Rozhodně zde ale není prostor pro projekty typu mamutího lyžařského centra, jehož realizací by došlo k otevření možnosti výstavby doprovodných infrastruktur a staveb ve stylu turistického průmyslu.

Co je v Boleticích vlastně ohroženo? Uvažované a předpokládané podnikatelské záměry by znamenaly velmi vážný zásah do významného ptačího území a navržené ptačí oblasti. Postižena by byla stanoviště ptáků jak v lesích, tak na bezlesích plochách. Ohroženy by byly populace všech pěti druhů přílohy I. Evropské směrnice o ptácích, (jeřábek lesní, chřástal polní, kulíšek nejmenší, datlík tříprstý a skřivan lesní). Ohroženy jsou samozřejmě i cenné lesní porosty, botanicky a entomologicky cenné lokality, jejichž existenci potvrdily odborně vědecké průzkumy, které jsou bohužel zlehčované a neakceptovatelné. Zároveň je území navrženo jako součást rozsáhlého území Natura 2000 pro řadu druhů i biotopů dle přílohy o stanovištích. To, zda se podaří toto unikátní území, které nemá pravděpodobně v republice obdoby, ochránit ne před člověkem, ale před jeho aktivitami, bude pravděpodobně politickým rozhodnutím, ale občanská sdružení nechtějí a nebudou stát stranou, což ostatně vyjadřují ve zmíněné petici. V paměti mi utkvěla slova, která pronesl jeden z účastníků exkurze do vojenského prostoru. „Važme si toho, co nejde koupit a co tu od přírody máme. Boletická příroda je právě ono. Neblázněme, peníze se dají vydělat i jinak, než aby se navěky zničilo kus nádherné přírody. Naše děti jednou tyto šílené nápady tvrdě odsoudí“. Otázkou je, zda tato slova najdou správnou odezvu.

Vladimír Molek

Vážený pane Molku,

redakce Literárních novin přišla s nápadem, že si v dopisech vyříkáme své protichůdné názory na téma civilního využití vojenského prostoru Boletice. Souhlasil jsem, protože vy jste se osobně o to ještě nikdy nepokusil a já o vašich aktivitách vím jen z petic, které na jihu Čech v této věci organizujete. Je mi proto líto, že i váš první „dopis“ je spíše radikálním odmítnutím všeho, co nejen samospráva kraje, ale i lipenských obcí vnímá za přínosné pro občany regionu. Vaše prohlášení obsahuje řadu silných slov typu „byl zneužit“, „petice, dožadující se lidského práva moci do něčeho mluvit“ a nebo dokonce „přání kraje a společnosti Lipna servis a na opačné straně veřejnost“! Bylo by velmi jednoduché se s vámi v této slovní hříčce utkat, ale nebudu tak činit. Myslím si, že daleko prospěšnější pro věc samu je vysvětlit, oč vlastně jde, což z vašeho dopisu nezasvěcenému čtenáři nemůže být jasné.

Není snad pochyb o tom, že cestovní ruch je velmi perspektivní odvětví, které umožňuje především ve venkovských oblastech rozvoj podnikání a v konečném důsledku rozvoj mnohdy hospodářsky slabých regionů. Cestovní ruch v dnešní době vytváří pracovní příležitosti a narůstajícím objemem devizových příjmů významně ovlivňuje výši HDP České republiky.

Jihočeský kraj disponuje nejen v rámci ČR, ale i v rámci střední Evropy ojedinělou koncentrací přírodních, kulturních a historických památek. Ročně přiláká 2 miliony návštěvníků, což představuje příjem zhruba 6 miliard korun. Problém je ten, že kraj v současné době profituje převážně z potenciálu letní sezóny, což má za následek jen sezónní zaměstnanost a stagnující rozvoj služeb i podnikání v cestovním ruchu, pro které letní sezóna nezajišťuje dostačující příjem.

Záměrem projektu na vybudování lyžařského centra, s kterým přišla společnost Lipno servis, je přilákat do regionu návštěvníky na vícedenní pobyty i v zimní sezóně. Po provedení detailních klimatických a terénních podmínek bylo pro realizaci tohoto záměru vytipováno jako nejvhodnější území stávajícího vojenského výcvikového prostoru Boletice, které je v současné době využíváno pro ojedinělá cvičení především zahraničních armád. Zatímco i dobové fotografie potvrzují, že tato oblast byla kdysi hojně osídlena a hospodářsky užívaná, socialistická armáda ji v období takzvané studené války zcela vytrhla svému přirozenému vývoji a učinila z ní výspu bojových příprav na „západního nepřítele“. Hovořit v této souvislosti o ochraně toho, „co nám příroda díky specifickému vojenskému využívání zde zanechala“, je snad až pohrdáním obyvateli někdejších vesnic, které tu zcela zmizely.

Ani Jihočeský kraj, ani okolní obce nezpochybňují, že krajina, do které armáda umístila své střelnice, je úchvatná. Nikdo dokonce ani nechce učinit z ní pouhý terén pro tvrdý byznys v rámci turistického průmyslu, jak je nám někdy podsouváno. Trváme však na tom, že nastal čas pro civilní užití této oblasti ve prospěch obyvatel regionu.

Centrum zimních sportů je projektem jen pro dílčí část stávajícího vojenského prostoru, při jehož dopracování do konkrétní podoby budou muset být zachovány standardní schvalovací postupy, zohledňující mimo jiné i oprávněné zájmy ochrany přírody. Nechce se mi proto věřit, že nevládní ekologické iniciativy, do jejichž čela se v této záležitosti stavíte vy, pane Molku, si skutečně myslí, že rozum lidí, spjatých s tímto krajem je i pro demokratickou zemi nebezpečný tak, jako za komunistických časů.

Jan Zahradník