Komu vadí Modrý sloup?

Komu vadí Modrý sloup?
Author	Antonín Schubert
Date	2004-08-11
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Názor

Hraniční přechod Modrý sloup zamítnut! Dvanáct let trval marný boj obce Modrava o znovuotevření kdysi velmi obchodně a společensky důležité přeshraniční spojnice mezi českou a německou stranou Šumavy vybudované v době osvícené hlavy státu, českého krále a římského císaře, otce vlasti, Karla IV. Po společensko – politických poměrech po roce 1948 se tato přeshraniční cesta neprodyšně uzavřela z důvodu politického rozdělení Evropy. Pád železné toto území uzavřel ještě více.

Důvod přechod neotevřít si park snadno našel

Od samého počátku snahy obce se vždy našel ze strany orgánů ochrany přírody, adresněji Správy Národního parku Šumava, důvod, proč tuto cestu neotevřít. Důvody se hledaly spíše jako chyby na straně obce, zejména v chybějící infrastruktuře. Obec ale byla určena na základě strategie orgánů životního prostředí ke stagnaci, a tak se vlastně důvod snadno našel. V době, kdy se obci podařilo tuto strategii zvrátit a byl přijat a schválen rozvojový územní plán, tak se našlo zdůvodnění nutnou ochranou zdraví turistických návštěvníků a prevencí před požárem. Tehdy se však otevřela naučná stezka „Proměna horské smrčiny“ v navazující lokalitě, kde mohl pád suchých stromů turistu klidně zabít. A požár asi taky nevadil.

Z protokolu z jednání delegací expertů České republiky a Spolkové republiky Německo o zřizování přeshraničních turistických stezek uskutečněného v době 15. – 17. června v Plavně se praví: „České Ministerstvo životního prostředí definitivně odmítá otevření státních hranic k turistickým stezkám existujícím na obou stranách, protože by tam byl rozdělen stávající výskyt tetřeva a tento by tím byl zničen“.

Díky čemu krásný kus přírody přežil?

Nebudu se zabývat ústavní a zákonnou institucí zvanou veřejný zájem, která je velmi zásadně opomíjena, ale připomenu skutečnosti, které zřejmě zapříčinily, že tento majestátní prehistorický zástupce šumavského lesa přežil v tak jedinečné populaci právě v této lokalitě.

Možná tomu napomohla komplexní přeměna původní skladby lesa v nepůvodní smrkovou monokulturu. Kdo zná historické pohlednice ze staré Šumavy, tak vidí pasoucí se krávy na úpatí Luzného, třeba pomohly. Asi ani neublížila plavební nádrž pro plavení dřeva. Vyrovnal se i s potřebnou výstavbou cest. Musel se vyrovnat s intenzivními zásahy proti kůrovcům a následnou obnovou lesa, která obnášela veliký pohyb mechanizačních prostředků a lidí v daném prostoru.

Helikoptéra dřevařů, to je skutečný škůdce

Ochrana státní hranice sebou přinesla budování elektrického zabezpečení – drátěného plotu, včetně odtěžení dostatečného širokého pásu lesa. Desítky tisíc voltů jistě škodily, ale tehdejší priority byly jiné. Možná se rovněž velmi špatně vyrovnával s přítomností střelnice u roty pohraniční stráže na Březníku.

S čím se ale skutečně velmi těžce srovnával, byl rámusící a smrdící provoz helikoptér, chrlících okolo sebe tuny smogu, které zde za existence Národního parku Šumava přibližovaly dříví. A to za dotační podpory z prostředků ministerstva životního prostředí.

Tetřevům by turisté na cestě jen těžko vadili

Tím jsem chtěl jako člověk, žijící třicátý rok zde v tomto nejkrásnějším koutu Šumavy, říci jediné. Majestátná krása údolí pod Luzným a jeho historie nikoho neopravňuje k dogmatismu. Přežila-li populace tetřeva činnost Národního parku Šumava, pak se oprávněně domnívám, že by přítomnost turisty vnímala spíše jako přirozený prvek. Nikdo mě nepřesvědčil o opaku. Spíše mám obavu, aby zákazových cedulí nebylo na Šumavě více, než zelených stromů v lese.

Autor je starosta Modravy