Šumava: lidé raději jezdí do Bavor

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:24, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumava: lidé raději jezdí do Bavor |Author=Marek Kerles |Date=2004-06-21 |Source=Lidové noviny |Genre=tisk |Respondent= }}…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Šumava: lidé raději jezdí do Bavor
Author Marek Kerles
Date 2004-06-21
Source Lidové noviny
Genre tisk
Respondent

Životní prostředí a ekologie

Bavorský les překonává v návštěvnosti sousední Šumavu. Místní žehrají na přísné ministerstvo

Třikrát více turistů než na Šumavu zamířilo loni do sousedního Bavorského lesa. Tedy v přepočtu na jejich celkovou plochu, protože Šumava je dvaapůlkrát větší. Správa šumavského parku se přitom se starosty některých pošumavských obcí zásadně rozchází v názoru, jak by se mohla návštěvnost Šumavy zvýšit.

Vimperk – Divoká příroda se do budoucna sama o sobě může stát tím největším turistickým tahákem. Tvrdí to alespoň jak ekologičtí aktivisté, tak vedení Správy národního parku Šumava. Sousední národní park Bavorský les, v němž se dlouhodobě nesmí kácet ani kůrovcem zasažené stromy a příroda zůstává bez jakéhokoli zásahu člověka, se totiž loni stal jedním z největších turistických lákadel Dolního Bavorska. Přísně chráněné, bezzásahové území o rozloze 24 000 hektarů navštívilo celkem jeden a půl milionu turistů, což je dvakrát více než před pěti lety. Sousední šumavský park, který je takřka třikrát větší, se musel přitom spokojit „s jen dvoumilionovou“ návštěvností. A to i přesto, že turistické služby na Šumavě jsou mnohem levnější než v Bavorsku.

„Bavoři zkrátka umějí divokou přírodu lépe prodat,“ tvrdí Jaromír Bláha z ekologického hnutí Duha. V parku podle něj mimo jiné vznikla řada turistických informačních center, v nichž průvodci lidem vysvětlují, jaké přírodní zajímavosti mohou vidět, a sami navíc skupiny turistů provázejí.

„V civilizované Evropě je dnes už jen málo takových ryze přírodních území, a lidé proto mají o jejich prohlídku stále větší zájem,“ tvrdí mluvčí Správy národního parku Šumava Radovan Holub.

Bavoři mají více peněz

Proč ale tedy šumavský park stále pokulhává v návštěvnosti za sousední parkem v Bavorsku? Šumava údajně trpí tím, že takzvané první, nejpřísněji chráněné zóny jsou na rozdíl od jednolitého Bavorského lesa roztříštěné a netvoří jeden celek. Podstatné jsou ale podle Holuba peníze, které Bavoři na svůj park dokázali v posledních letech získat jak ze státních, tak z evropských fondů. A to jak na propagaci divoké přírody, tak na turistická centra, rozvoj okolních obcí a soukromou turistickou infrastrukturu. „Podobný objem peněz mohou získat i obce a soukromníci na Šumavě. Pokud podají skutečně smysluplné projekty, mají šanci získat řádově stamiliony korun,“ tvrdí Holub.

Někteří starostové šumavských a pošumavských obcí však tvrdí, že vize budoucnosti bohaté, ale zároveň člověkem jen minimálně zasažené Šumavy je nesmyslná. „Jsou to jen samé lži. Deset let nám tady někdo slibuje rychlý rozvoj a pracovní místa, a stále se nic neděje,“ řekl LN starosta Lipna nad Vltavou Zdeněk Zídek. I když jeho obec leží jen na okraji parku, jakmile údajně předloží nějaký rozvojový projekt, ochranáři přírody ho zamítnou.

Jde o doprovodné atrakce

„Proč je tak navštěvovaný Bavorský les? Zkrátka proto, že je relativně malý a také obklopený územím, kde se lidé mohou normálně bavit a užívat si dalších turistických atrakcí,“ míní Zídek. Tak přísné zákony na ochranu přírody na tak velké rozloze ale podle něj způsobují na Šumavě jen vysokou nezaměstnanost.

Zástupci Regionální rozvojové agentury Šumava však tvrdí, že obyvatelé parku ani zdaleka nevyužívají všech možností, které jim divoká příroda nabízí. Ať už jde o nedostatek ubytovacích kapacit nebo shánění zaměstnání v jiných turistických službách. „Například na Kvildě jsou někteří lidé bez zaměstnání, a přitom do místních penzionů dojíždějí recepční až z Tábora a kuchaři třeba z Písku,“ tvrdí ředitel agentury Miloš Picek.