Tabulky o zákazu vstupu na kůrovce neplatí

Tabulky o zákazu vstupu na kůrovce neplatí
Author	Josef Friml
Date	2004-01-13
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Tak přece jen samozvaný odborník na kůrovce a lesní ekosystémy PhDr. Vladimír Just (původní odborností teatrolog) vyhrál. Ing. Žlábek v NP Šumava končí jako ředitel. Jako starý lesník bych chtěl doporučit, aby ti, kteří o zásazích, resp. o nezásazích proti kůrovci budou rozhodovat, byli nějak zodpovědni za výsledek, nebo spíše za následky.

Přes čtyřicet let jsem byl odpovědný za zdravotní stav lesa části Lužických hor. Dle instrukcí profesora ing. A. Pfeffra dodržovali pravidla ochrany před kůrovci a dosáhli únosných škod. Kůrovce můžete ve smrkových nepůvodních porostech pouze „držet na uzdě“. Nevyhubíte ho nikdy a nevím, jak ho někdo naučí vyhýbat se I. zóně parku. Dají mu tam snad tabulky o zákazu vstupu?

Abych se neoháněl jen starými zkušenostmi: V posledním čísle časopisu Vesmír se píše: „...lýkožrout smrkový vydrží letět několik hodin denně i po dobu jednoho měsíce... je schopen doletět až do vzdálenosti 60 km.“ Vysvětluje to případy, kdy se objevilo kůrovcové ohnisko i tam, kde byla dodržována „sanitární“ čistota lesa.

Pod vlivem ekologistů

Kůrovec je škůdce sekundární, pokud je v „základním stavu“. Jestliže mu dáte možnost přemnožit se, bude místo napadání stromů oslabených napadat i stromy zdravé... A tu možnost mu první správa NP dala, další správa byla omezována názory ekologistů, jejich akcemi v kombinaci s pseudovědeckými názory. Ekologisti (ne ekologové!) mají své dílčí zájmy: Jeden se specializuje na netopýry, druhý na drobnokvět pobřežní, třetímu se líbí mrtvý les. Jen lesník je ale zodpovědný za celou biocenózu, které se říká les.

Lesu musejí nejlépe rozumět lesníci. Po šedesáti letech lesnické praxe mi mnohé souvislosti teprve docházejí. A o to více mne zaráží vševědnost a kritičnost outsiderů, kombinovaná s přehlížením staletých lesnických zkušeností. Dovoluji si tvrdit, že zásahy proti kůrovci na Šumavě byly nedostatečně tvrdé hned v počátcích – pod vlivem ekologistů. Dočkáme se tak zbytečně odlesněných částí Šumavy.

Někteří ekologisté se těší na „sledování přírodních procesů – jak si příroda pomáhá sama“. Přírodní sukcesi (návrat lesa) si dovoluji v poměrech odlesněné Šumavy a za požadované bezzásahovosti odhadnout na 300 – 500 let. Proto jim přeji dlouhý věk! Poděkuje jim několik generací, které místo šumavskými hvozdy budou chodit tundrou, později různými stadii návratu lesa... jako v době poledové před deseti tisíci lety. K tomu ovšem nedojde, protože dříve přijde období umělého zalesnění, které budou muset – za nesmírných nákladů – zajistit lesníci, kteří kvůli omezení nebezpečí kůrovců budou měnit skladbu porostů (více listnáčů a jedle) tam, kde je to třeba.

Doufám, že další generace lesníků, kterým tato povinnost zůstane, alespoň pojmenují konkrétní viníky a na pamětním pomníku nebo na skále vyryjí jejich jména. Těm se totiž, jako obvykle, nic nestane. Jinak přeji novému řediteli, aby ukončil „spor“ o Šumavu!