Neproduktivní spor o Šumavu

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:24, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Neproduktivní spor o Šumavu |Author=Radovan Holub |Date=2004-01-23 |Source=Lidové noviny |Genre=tisk |Respondent= }} Životní…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Neproduktivní spor o Šumavu
Author Radovan Holub
Date 2004-01-23
Source Lidové noviny
Genre tisk
Respondent

Životní prostředí a ekologie

V důsledku dlouholeté pře mezi lesáky a ekology trpí hlavně sama příroda

V několika novinách jsem si přečetl, že „v Národním parku Šumava vyhráli ekologové“.

Ti, kdo na dlouholetý šumavský spor pohlížejí jako na fotbalový zápas, jsou hazardéři. Ve všech oblastech lidské činnosti, kde jsou k dispozici dvě rovnocenné koncepce, vznikají tábory odpůrců a přívrženců.

Jedni se snaží potřít ty druhé, protože věří ve svou pravdu. V průběhu sporu o Národní park Šumava se však málokdo zabýval tím, že je možné zbraně dát do muzea a domluvit se. Ano, mezi lesáky a ekology existují mnohá styčná témata.

V táboře lesníků není jednotný pohled na to, jestli ponechání kůrovce bez zásahu a torza suchých stromů na bavorské straně je „největší průšvih ochrany přírody“ (odvolaný ředitel Žlábek), nebo pozitivní vývoj k novému, zdravějšímu lesu. Sami lesáci před patnácti lety důrazně varovali, že bavorský experiment s ponecháním přirozeného vývoje lesa povede jen k novým monokulturám. Dnes se ukazuje, že vede k novému, druhově bohatému a věkově rozrůzněnému lesu. Ukazuje se, že o přírodě toho víme příliš málo a že tu probíhají procesy, jimž stále příliš nerozumíme.

Ani ekologové nejsou v pohledu na Šumavu jednotní. Jedni by rádi chránili přírodu za každou cenu a před všemi narušiteli a druzí (těch je dnes většina) jsou ochotni hledat kompromis mezi přírodou a lidskou činností. Tato různost je ideální platformou k dohodě.

Kůrovec je záminka

Kůrovec je však jen zástupný problém. Stal se záminkou, jak se dostat na kvalitní dřevo ve vyšších polohách. Byly tu hlava nehlava vykáceny rozsáhlé holiny, které ohrozily samu podstatu existence národního parku. První zóna, která má být ve všech národních parcích celistvá a zaujímat co největší plochu, byla zmenšena a rozkouskována na 135 dílů. Nejcennější části parku, kam nesmí vstoupit noha turisty, devastovala těžká lesní technika. Národní park Šumava byl vyškrtnut z kandidatury na členství v prestižní organizaci Pan Parks, sdružující dvanáct evropských národních parků. Drastické těžby v parku se staly terčem kritiky českých vědců a různých evropských organizací. Začala protestovat dokonce i občanská iniciativa Šumava nad zlato, která bojovala proti kanadským zlatokopům v Kašperských Horách. V parku se dřevo dokonce kácelo a odváželo načerno, nelegálně, někdy s pomocí vrtulníku. Těžily se tu ve velkém zdravé stromy a suché, obchodně využitelné stromy, které kůrovce již nerozšiřují a mají zůstat na místě. Na správě parku nastalo bezvládí, kdy levá ruka nevěděla, co dělá pravá. Někteří starostové šumavských obcí si začali stěžovat, že Národní park Šumava kryje neprůhledné obchody se dřevem. Z Národního parku, který měl být srovnávací plochou pro sledování přírodních procesů, se stal obrovský lesní závod.

Trnitá cesta parku do Evropy

Nový ředitel správy parku Alois Pavlíčko ho chce vrátit do Evropy – sjednotit ochranu přírody na české, německé a rakouské straně. To znamená mimo jiné zcelit rozkouskovanou první zónu a vyloučit holosečné zásahy. Ty se totiž neprovádějí ani na německé, ani na rakouské straně – rakouské hraniční lesy nejsou sice v národním parku, ale patří do soustavy chráněných území Natura 2000. Cesta Národního parku Šumava do Evropy však bude trnitá. Proti ní se staví někteří dogmatičtí lesáci a část obyvatelstva. Mnozí z nich jsou finančně závislí právě na těžbě dřeva. Proto na Šumavě tak dobře fungují cílené dezinformační kampaně. Poslední fáma vznikla na přelomu roku pod heslem „nevěřte nikomu“, kdy bylo jasné, že dosavadní ředitel Žlábek se neudrží ve funkci. Jde prý zas jen o koryta a ekologové jsou prý placeni dřevařskými firmami, jimž po výměně vedení mají umožnit přístup ke dřevu. Idea správně řízeného národního parku tak může být záhy zničena, ještě než bude mít šanci se rozvinout.

Na Šumavě nakonec vznikne jen to, co dovolí konsenzus mezi lidmi. Buď další varianta lesního závodu, nebo respektovaný národní park, jakkoli zvláštně a netypicky může na první pohled vypadat.