Zelený tunel na Šumavě?

Zelený tunel na Šumavě?
Author	Ivan Brezina
Date	2002-01-23
Source	neviditelnypes.cz
Genre	internet
Respondent

Ivona Matějková propadá ve svém Bojí se ministr Kužvart tunelu nebo o tunel? na Neviditelném psu stejně paranoidnímu vidění světa, jako Vladimír Just v pořadu Nedej se a v Lidových novinách. Tvrdí totiž, že správa šumavského národního parku s podporou ministra Kužvarta „systematicky tuneluje přírodního bohatství“ aniž by o tom ale přinesla jediný důkaz. To věčné obviňování a napadání je už trapně obehraná písnička: připomeňme, že řadu podobných udání prověřovala v minulosti policie i Nejvyšší kontrolní úřad s negativním výsledkem. Skupina ekologických aktivistů, masmediálních propagandistů a politiků, které se celá léta snaží vzbudit dojem, že Žlábkovo vedení parku šmelí se dřevem, přitom dnes paradoxně prosazuje princip, který by vytunelování parku skutečně umožnil.

Lidovecký poslanec Libor Ambrozek se začátkem ledna pokusil do zákona o šumavském národního parku protlačit pozměňovací návrh, který by znamenal jeho zmenšení. Už to samo o sobě mnohé naznačuje. „Pozemky by po vynětí z parku získaly podstatně vyšší cenu,“ upozorňuje na možný skrytý motiv návrhu ministr Kužvart. „Nenechme se zmást kostýmem zelených ochránců vdov a sirotků!“

Po upozornění ředitele parku Žlábka byl první Ambrozkův pozměňovací návrh stažen. S druhým byl už ale lidovecký politik bohužel úspěšný. Sněmovna tak odhlasovala jeho požadavek na zřízení obecně prospěšné společnosti (OPS), která by pro park měla zajišťovat servisní činnosti včetně těžby a prodeje dřeva. Trojský kůň spočívá v tom, že podmínkou vzniku OPS (která není státní organizací) je podle zákona peněžitý či nepeněžitý vklad. Peníze správa parku nemá, takže by do OPS musela vložit nemovitý majetek státu – pozemky a lesy. Národní park by tak byl skrytě privatizován a toto faktické odstátnění by samozřejmě otevřelo prostor k rozsáhlému tunelování. Ministr Kužvart je přesvědčen, že Ambrozkův návrh není náhodný. „Tady už vůbec nejde o ochranu přírody, ale o to, jak se dostat ke dřevu za pět miliard korun,“ varuje. „To je bonbónek, za který se s pomocí polopravd vyplatí bojovat.“

Současná správa parku musí před zadáváním prací vypisovat výběrová řízení, což by nestátní OPS nemusela. Ambrozkův návrh tak předpokládá zamlžení hospodaření parku a snížení jeho veřejné kontroly, což by se tunelářům a úplatkářům jistě líbilo. Správa parku je dnes navíc placena ze státního rozpočtu, takže je ekonomicky zcela nezávislá na příjmu za dřevo z kalamitních těžeb už to samo o sobě staví na hlavu paranoidní teorii Ivony Matějkové, Vladimíra Justa a dalších propagandistů o tom, že správa „šmelí se dřevem“). OPS jako nestátní instituce by naproti tomu existenčně závisela na zisku z prodeje šumavské přírody, od jehož výše by se přímo odvíjely mzdy jejích zaměstnanců. Jinými slovy: živila by se tím, co má chránit. Dokonce i Ivona Matějková ve svém článku pro Neviditelného psa tvrdí, že by OPS vytvářela „zisk“. Jistě. Staleté šumavské velikány by totiž měnila v šustivé papírky s obrazem Bedřicha Smetany.

Podle starosty Srní Václava Veselého stojí za podivnou Ambrozkovou hrou dva lidé. Prvním je Jaromír Bláha, šéf lesní kampaně Hnutí Duha a organizátor blokády Trojmezenského pralesa, která v létě 1999 zabránila zásahům proti kůrovci a vyvolala tak kalamitu obrovských rozměrů. Zatímco všude jinde na Šumavě se díky selektivnímu ozdravnému kácení (dřevo z něj se neprodává, ale zůstává ležet v ekosystému) podařilo dostat škodlivého brouka pod kontrolu, na Trojmezné se od blokády jeho populační hustota zvýšila o sto procent a sežral tam už osmdesát hektarů lesa. Rozrůstající se rezavé plochy mrtvých stromů varují do daleka, co dokáže fanatismus samozvaných „ekologů“. Kůrovec se navíc z Trojmezné začíná šířit i do okolních lesů. Podle soudního znalce Ivo Viceny způsobila blokáda přímé škody za patnáct milionů korun, poškození unikátního ekosystému včetně geneticky původního ekotypu horského smrku pak ani penězi vyčíslit nelze.

Zatelefonoval jsem Jaromíru Bláhovi, abych si ověřil, zda má Hnutí Duha s myšlenkou OPS opravdu něco společného. „Ano, na přípravě návrhu jsme se podíleli,“ přiznal mi bezelstně. Druhým mužem v Ambrozkově stínu je podle starosty Srní František Krejčí. „Bláha je Krejčím přímo ovlivňován,“ prohlásil Veselý na tiskové konferenci ministerstva životního prostředí. „Z toho, co vidím v terénu, jsem o tom přesvědčen!“ Střípky se tím skládají do smysluplné skládačky. Krejčí je totiž spolumajitelem společnosti Parkservis, která se v roce 1993 od správy parku pokusila získat monopolní smlouvu na všechny servisní činnosti včetně těžby a prodeje dřeva. Tehdejší ministr životního Benda naštěstí nebezpečí skryté privatizace parku prohlédl a staré vedení parku v čele s ing. Kecem odvolal. Do funkce jmenoval ing. Žlábka, který ochranu přírody s komerčními zájmy nesměšuje a šmelení se dřevem znemožňuje – i proto je nejspíš proti současné správě parku už několik let vedena diskreditační kampaň.

Po schválení Ambrozkova bizarního pozměňovacího návrhu se tedy opakuje pro přírodu velmi nebezpečná situace z roku 1993. Pokud ta habaďůra ve sněmovně projde i ve druhém čtení, stane se Bláhou a Krejčím vymyšlená OPS stejně jako někdejší Parkservis komerčním subjektem, který se s velkou chutí zakousne do šumavských lesů. Jako argument by se jí bude nejspíš velmi hodit právě kůrovcová kalamita na Trojmezné, kterou Hnutí Duha svou blokádou vyvolalo. Zbývají otázky: je to všechno jen náhoda? Uvědomují si samozvaní „ekologové“, jakého džina vypustili z lahve? A jsou v té krajně podezřelé hře opravdu jen pouhými nevědomými statisty?

(Psáno pro Reflex a Neviditelného psa)