Boj o trvale udržitelný rozvoj bez rukavic

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:25, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Boj o trvale udržitelný rozvoj bez rukavic |Author=Jan Zeman |Date=2002-07-13 |Source=Haló noviny |Genre=tisk |Respondent= }}…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Boj o trvale udržitelný rozvoj bez rukavic
Author Jan Zeman
Date 2002-07-13
Source Haló noviny
Genre tisk
Respondent

Určitou dobu se zdálo, že dílčí, převážně technická řešení odvrátí hrozící ekologickou katastrofu na Zemi. Ano, měrné emise se podařilo snížit nejednou 10x i vícekrát. Přesto planeta Země ekologicky odchází dál, sužována stále větší hamižností bohaté menšiny lidstva, rychle se množící chudobou většiny lidstva včetně té absolutní, a v řadě směrů ekologicky zjevně závadnými technologiemi. Tolikrát skandalizovaný autorský kolektiv Limitů růstu a Překročených mezí Meadowse a kol. měl a i nadále má pravdu. Jako recept byla vytyčena strategie trvale udržitelného rozvoje. Lidstvo se do mezí daných planetou Země musí vejít, jinak nepřežije. Jistě, ale jak to udělat? Mnozí ekologové se i dnes domnívají, že k prosazení trvale udržitelného rozvoje v zásadě stačí urychleně zavádět ekologicky šetrné technologie, zvyšovat informovanost o životním prostředí a zvýšit úlohu veřejnosti při rozhodování o životním prostředí. K tomu se připojuje obecný požadavek ekologické daňové reformy v pojetí Weisackera, tj. omezené jen na paliva a energie. Zatím se ji nikde na světě nepodařilo prosadit. Nejvyšší zdanění mělo socialistické Československo v 80. letech – díky vysoké spotřební dani na pohonné hmoty. Po trvale udržitelném rozvoji ale nebylo a není v něm ani potuchy, stejně jako v zemích našich starých i nových vzorů. Také v Česku a na Slovensku jsme v uplynulých 10 letech zaznamenali několik pokusů o vypracování strategie trvale udržitelného rozvoje. Vedli je vesměs vzdělaní ekologové, se svými týmy jim věnovali mnoho času, a přesto se k trvale udržitelnému rozvoji přiblížili jen málo. Stavěli totiž na stávajících principiálně neudržitelných konceptech rozvoje lidstva v demokratické tržní společnosti, kterou kdysi K. Marx nazval kapitalismem. V prosinci 2001 po třech letech práce jako poslední neuspěla rozsáhlá studie širokého týmu exministra životního prostředí B. Moldana Národní strategie udržitelného rozvoje.Ministr životního prostředí M. Kužvart (ČSSD) ji odmítl převzít, neboť podle jeho názoru nesplnila zadání. Stejné zadání dal s šibeničním termínem tří měsíců Českému ekologickému ústavu. Za 3 měsíce autorský tým předložil Návrh strategie udržitelného rozvoje ČR,jež na rozdíl od dosavadních studií poukázal na neudržitelnou praxi využívání rozvojových zemí zeměmi vyspělými, převážně za účelem zajištění velké marnotratné hmotné spotřeby ve vyspělých zemích včetně ČR. Poukázala na neudržitelnou praxi moderní společnosti, v níž demokracie prostřednictvím politických stran a svobodných voleb vesměs zastírá reálnou vládu peněz a neodpovědnosti. Atd. Studii Návrh strategie... ocenil ministr Kužvart. Vzápětí ji hrubě napadli mnozí ekologové z Moldanova týmu. Dle ředitelky Ústavu pro ekopolitiku E. Kružíkové „nejde o strategii, ale o ideologický pamflet: vychází z principu, že společnost je potřeba znásilnit a optimalizovat státní mocí“, s „přetrvávající socialistickou ideologií“. V rozsáhlém „rozboru“ Kružíková její dílčí myšlenky vytrhala ze souvislostí a postavila je proti sobě. V kritizované studii pak ke svému rozhořčení nenalezla pochopení autorů pro privatizaci cestou rozkradení národního majetku. Autorům studie nepomohla ani citace prohlédnutí V. Havla o mafiánském kapitalismu,ani že dva ze čtyř hlavních autorů I. Dejmal a P. Šremer byli za socialismu zavřeni za odpor vůči tehdejšímu reálnému socialismu. Kružíková je obvinila z komunismu a z fašismu. Poté část nevládních ekologů vyvinula velké úsilí studii ČEÚ potopit: jednak ji měla schválit odstupující vláda M. Zemana, jednak chtěli na světový summit o životním prostředí a rozvoji v Johannesburgu prosadit Moldanův neeticky ideologizující liberální koncept Národní strategie UR.Domnívali se snad, že tím zničí i její myšlenky? Snaha části ekologů postižených nekritickou zásadovostí odstřelit ministra Kužvarta, zvaného zelený kůl v plotě vlády,začala dříve. V dubnu 2001 se mu nestyděli dát 3. cenu v soutěži o nejhorší čin proti životnímu prostředí Ropák 2001. Z 10 vznesených obvinění bylo 8 mimo vliv Kužvarta, 2 byla slabá. Křižácké tažení proti ministru Kužvartovi před volbami i po volbách ho jistě poškodilo. Důvěryhodné zprávy ze zákulisí mluví ale o rozhodující roli technokratů při Kužvartově odstřelu. Prosazoval 4 roky důslednou ochranu životního prostředí, a to se nepromíjí. Boj za ochranu životního prostředí bude pokračovat. Nahradí-li ve funkci ministra životního prostředí ekologa Kužvarta ekolog Ambrozek (KDU-ČSL), jež 4 roky ve sněmovně energicky prosazoval návrhy zákonů M. Kužvarta, mnoho se na politice resortu nemusí změnit. Jistě, poslední rok byl poznamenán předvolební horečkou. Za 4 roky došlo k většímu věcnému sporu mezi Kužvartem a Ambrozkem jen o podobu zákona o Národním parku Šumava. Ambrozek od návrhu zákona, který předložil sněmovně s Filipem (KSČM) a Káčem (ČSSD), odstoupil a tím návrh potopil. Zájem o funkci ministra životního prostředí měli ale i politikové neznalí životního prostředí i politikové mu nepřátelští. Naštěstí se zřejmě neprosadí.