Národní park Šumava by neměl být předmětem politických licitací
| Národní park Šumava by neměl být předmětem politických licitací | |
|---|---|
| Author | Jaroslav Kojzar |
| Date | 2002-05-24 |
| Source | Haló noviny |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Šumavské pláně jsou nádherné. Jedno dubnové odpoledne jsme se tu zastavili s poslancem Jiřím Maštálkou, Láďou Urbanem, Pepíkem Švarobkem, kandidáty KSČM na poslance a Jirkou Bulkou, předsedou OV KSČM Klatovy. Tady nahoře, v Srní, bylo nádherné počasí. Slunečno, přívětivě. Tam dole, odkud jsme přijeli, nebylo tak kouzelně. V Praze se s námi loučil déšť, v Klatovech pošmurno, ale už vjezd do šumavské Chráněné krajinné oblasti nás vítal sluncem. Byl jsem v kraji Karla Klostermanna a svých předků. Ti vlastně odtud zamířili do dalších českých krajů, aby si dobývali svůj chléb plný malty a oleje od soustruhů a fréz... Začalo to všechno však jinak...
Podzim roku 2001. Je před volbami. A právě tehdy Poslanecká sněmovna se zabývala návrhem zákona o Národním parku Šumava. Narazily na sebe dvě koncepce. Ta první chtěla zachovat stávající park a všemu dát legislativní zabezpečení, ta druhá park chtěla silně zredukovat či úplně omezit pravomoce spravujícího orgánu, šlo tedy o charakter parku, a tudíž o zabránění zásahům, které by navždy šumavské území mohly znehodnotit. V té chvíli se však rozhodovalo o schválení či zamítnutí navrhovaného zákona. Tehdy v rozpravě vystoupil i poslanec Vojtěch Filip (KSČM) a jako jeden z jeho navrhovatelů se postavil za co největší pravomoce vedení parku a proti každému omezení... „myslím, je to možná blízkostí voleb, že nemáme odvahu, nebo někteří nemají odvahu říci opravdu to, co na Šumavě chtějí. Myslím, že je to na škodu věci... Přikláním se k tomu, co říká kolega Tomíček, že bychom to měli probrat, prodiskutovat... V každém případě nebude moci nikdo hrát dvojí hru, nikdo nebude moci hrát před občany jižních a západních Čech se zakrytými kartami. Každý bude musit otevřeně říci, co si představuje pod pojmem Národní park Šumava, co si představuje pod pojmem ochrana přírody a jak si představuje hospodaření na takto rozlehlém území...“ Koncepce větší ochrany a více pravomocí narazila na záměr, co nejméně chránit, umožnit co nejvíce zásahů do přírody a povolit majitelům (uživatelům), aby vlastně osobní a hospodářské zájmy byly nadřazeny těm ochranářským. Nikdo přitom za ochranářské zájmy nemyslil nesmyslné pokusy zabránit likvidaci stromů napadených kůrovcem, jak se o to pokoušejí některé tzv. ekologické aktivity. Je třeba říci, že návrh podporovaný Vojtěchem Filipem, jenž dával prioritu „větší ochraně“, nebyl přijat. Skupinou kolem poslance Beneše, a vlastně většinou pravicových stran, byl návrh však smeten ze stolu... Co k tomu Jiří Maštálka, předseda podvýboru pro příhraniční a hraniční spolupráci Poslanecké sněmovny? „Přijetí zákona o Národním parku Šumava, pokud budu i v příštím období členem sněmovny, budu iniciovat znovu...“
Je čas si konečně alespoň ve stručnosti zopakovat, co vlastně měl řešit zákon a co se v podstatě domluvilo mezi většinou účastníků. Tak především
- současná rozloha Národního parku Šumava má být uchována,
- u těch obcí, kde hranice parku dosud procházela jejich zastavěným územím, bude jeho hranice posunuta tak, aby objekty zůstaly vně parkového území,
- obcím budou kompenzovány náhrady za újmy vzniklé nezdaněním tzv. lesů zvláštního určení,
- většina účastníků podpořila oddělení výkonu státní správy a samotné péče o svěřené území,
- bylo dohodnuto posílit funkce a kompetence rady parku, která by se vedle poradních úkolů mohla stát v některých případech i dozorčím orgánem. Jde o velmi vstřícný návrh. Přesto byl stranami, hlásícími se v parlamentu k pravému politickému spektru, zamítnut.
