Kličky mezi pařezy

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:27, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Kličky mezi pařezy |Author=Ilja Andrš |Date=2001-06-28 |Source=Ekonom |Genre=tisk |Respondent= }} Ilja Andrš, Přimda Snaž…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Kličky mezi pařezy
Author Ilja Andrš
Date 2001-06-28
Source Ekonom
Genre tisk
Respondent

Ilja Andrš, Přimda

Snažím se na dnešní vývoj na Šumavě pohlížet nestranně. Od ukončení lesnického studia jsem nepřetržitě pracoval jako lesník. Mnoho let jsem zastával funkci tzv. konzervátora ochrany přírody na bývalém ONV. Musel jsem rozumně skloubit zájmy lesa a ochrany přírody v obvodu tachovského okresu, kde jsem působil. Abych měl lepší přehled, sleduji také informace z bavorské strany. Televizní reportáže, kde vyslovují svůj názor pracovníci Bavorského národního parku (BNP), lesníci, politici i občané. K tomu čtu i suchá statistická čísla. Příležitostně o problémech diskutuji se svými bavorskými přáteli. V BNP se kvůli experimentu, který ponechává celý vývoj „na starost„ přírodě, zničilo hodně původního horského lesa. Podle čerstvějších údajů tam kůrovec zlikvidoval 3100 ha smrkových porostů. Nemám to bavorským ochranářům za zlé. Je velice užitečné a záslužné takový pokus založit. Proč ale zakládat stejný pokus vedle v našem NP? Kromě toho jsou u nás trochu odlišné podmínky, které zvyšují riziko experimentu. Na bavorské straně jsou čisté smrčiny jen v nejvyšších polohách BNP. Pod nimi jsou smíšené lesy, které kůrovec totálně zničit nemůže. Kdyby kůrovec zničil všechny smrky v BNP, zůstanou tam ostatní dřeviny. Na naší straně, kde máme prakticky jen smrk, by mohly v takovém případě zbýt po náporu kůrovce jen plochy pokryté travinami. Vím dobře, co to je bojovat proti kůrovci, když se přemnoží. Připomíná to oheň. Neuhasí-li se včas ohýnek založený neopatrným návštěvníkem lesa, musí se hasit požár. Také vím, jaké následky může mít odstranění lesního porostu na velké ploše. Nezáleží na tom, zda se to stalo velkou úmyslnou holosečí, požárem nebo zda to způsobil kůrovec. Žijící stromy odčerpávají z půdy značné množství vody. Po odstranění těchto „pump„ může nastat přemokření půdy, což značně ztíží přirozenou obnovu lesa. V hospodářském lese se v takovém případě vyhloubí odvodňovací příkopy. V chráněném území bych něco takového nechtěl vidět. Některé části Šumavy jsou k zamokření náchylné. Na svazích může po zmizení porostu dojít naopak k erozi půdy. Význam ponechání mrtvého dřeva, v tomto případě souší opuštěných kůrovcem, se někdy trochu přeceňuje. Jsou životním prostředím pro různé živočichy. To je nesporný klad. Po zetlení poskytnou půdě živiny, což je důležité. Že by ale mohly být překážkou šíření se kůrovce, to musí u každého, kdo trochu lesu rozumí, vyvolat úsměv. Mohou trochu tříštit sílu větru, čili tak trochu plnit funkci větrolamu a umožňovat vznik příznivějšího mikroklimatu. Stojící mrtvé stromy jsou tedy užitečné, ale nelze od nich očekávat zázraky. Původní bavorský záměr ponechat vývoj bez ovlivňování a proti kůrovci nezasahovat musel být zrevidován. V pásmu 500–1000 m od hranic BNP se kůrovcové stromy kácí, protože se musí zabránit rozšíření kůrovce do sousedních lesů. Toto nařízení přišlo pro nás bohužel pozdě. To už byl kůrovec i na naší straně. V poslední době se už likvidují kůrovcová ohniska i uvnitř BNP. Určitě by se lesníci měli snažit uchovat původní lesní porosty. Kácet v nich jen v nezbytném rozsahu. Nedovolit kůrovci, aby se přemnožil a porosty zničil. Zda stačí ke stažení kůrovce feromonové lapače nebo položené stromové lapáky (pokud možno převezené do chráněných porostů odjinud) nebo zda bude třeba pokácet napadené stromy dříve, než z nich vyletí kůrovec, o tom ať rozhodnou místní podmínky. Kůrovec, který vylétne z jednoho kůrovcového stromu, může zlikvidovat dalších 5 zdravých smrků. Při dvou generacích za rok to může být 25 stromů.