Lesní meditování

Lesní meditování
Author	Miroslav Ilgner
Date	2001-10-31
Source	Metro
Genre	tisk
Respondent

Sloupek

Ten les jsem objevil před 15 lety. Šel jsem tehdy se svým malým synem na houby do Brd. Rostly tam hnědé hříbky (Boletus badius), lidově hřiby panské. Dodnes mám tu scénku před očima. Pršelo. Syn v pláštěnce a holínkách skákal z místa na místo a křičel: „Tady je jeden a tady druhý a támhle další...“ Oči mu zářily a večer pak dostal horečku. Určitě z té námahy, radosti a velkého rozrušení.

Tomu lesu pak říkal korýtkový krmítkový les. Stál tam totiž malý krmelec pro zvěř. Rostly tam i borůvky a hodně toho tam kvetlo. Když jsem se potřeboval uklidnit, stačilo sem zajít, to byla má meditace. „Najednou se mi zdálo, že jsem o celá tisíciletí posunut zpět, ale jaře mlád, bujně vesel, nezávislý od času a od lidstva – volný – volný!„ (J. Neruda, ekloga o pralese.) Nepotřeboval jsem si zaplatit drahý seminář o „osvobozující autohypnóze pralesních kouzelníků„, abych se lépe orientoval ve své duši. Neriskoval jsem otravu halucinogenním nápojem, rozšiřujícím vědomí. Zatímco ti hledači rychlého osvícení pili čaj s durmanem v tělocvičně, já ho viděl v přírodě růst.

Letos jsem do svého lesa opět zašel. Přivítaly mne pařezy a všude kolem stopy po těžké kolové technice. Jakou pak báseň o lesní studánce by tady asi napsal J. V. Sládek? „Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, promiňte, holina, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes, pardon, traktorové brázdy.“

Nevím, jaký byl další osud stromů. Čteme, jak rakouský majitel investuje a jak modernizuje dva největší české zpracovatele dřeva v západočeské Plané a východočeském Ždírci. Ročně zde zpracují milion krychlových metrů jehličnatého řeziva, což je šestina celkové české produkce. Dřevo je v zahraničí opět v kurzu. K vykácení staletých stromů došlo nedávno v Doupovských horách, kde plánují stavbu obřího zábavního parku s kasiny, lanovkami a westernovým městečkem. Nechoďte do lesa na houby a maliny, ale navštivte naše přírodní, ryze české, Las Vegas!

Stoupá potřeba papíru. V jedné schránce se měsíčně odhadem nakupí 3/4 kg papíru, ročně 9 kg. Jeden strom tak zajistí roční dodávání letáků do šesti domácností. Objevují se i samolepky, které si lidi lepí na schránky – „Reklamní letáky? Děkuji, nechci.“

Hodně lidí ale letáky chce. Někteří i proto, že se do nich dobře škrábou brambory. Šlupky od brambor kontra vykácený les. Když jsem byl malý, dostal jsem knížku o přírodě. Napsal ji V. Bianki s názvem Lesní noviny. Rodičům jsem vyčítal, že to není ten pravý dárek pro dítě. Omlouvám se jim, teď už vím, co mi tím tehdy chtěli říci – že ten lesní život je často důležitější než ten skandální v novinách bulvárních či televizních. V soudním sporu o televizi Nova několik lidí kopírovalo dvanáctisetstránkový exekuční spis. O ověřenou kopii spisu totiž požádali právníci Vladimíra Železného. Vyšetřovací spis pyramidové hry na Moravě má třicet tisíc stran bez příloh. I na takové kauzy padnou kusy lesa.

Klonil jsem se k ekologům, když se přivazovali ke stromům na Šumavě. Stovka vědeckých a odborných pracovníků jim teď dává za pravdu a soudí, že kácení národní park opravdu poškozuje a i existenčně ohrožuje. Rozuměl jsem starousedlíkovi, který vyšel ze své chalupy a říkal: „Támhle u té moderní vilky s bazénem, jak stojí ten jeep, tak tam jsem v roce 1950 nacházel takovéhle hřiby.“ Nebyla v tom žádná závist, jen hluboká nostalgie.

Stejná, jako když můj primář v Mostě vzpomínal, jak Bílina byla kdysi čistá a jak v ní chytal pstruhy. Nevím, jaká je její průzračnost dnes, ale když mi to před 25 lety říkal, tak to byla zapáchající černá stoka. Nebyl zatrpklý, ani já nejsem. Jen jsem dorostl do jeho let, dívám se jako by jeho očima a „obul jsem se do jeho bot„.

Jsem zvědavý, z čeho budou mít radost děti či vnuci mého syna. Možná jim rozzáří oči atlas Pokémonů a dostanou horečku z Pikača, až jim dá elektrickou ránu svým ocasem. Možná ta rána bude virtuální.

Třeba se podívají do lesa on-line po internetu. Ten les bude určitě chráněný památkáři a hlídaný kamerami. Ale u televize a počítače se nesedí v holínkách, nevoní tam borůvčí a neprší tam skutečný déšť.

Miroslav Ilgner, lékař