Může být park klíčem k prosperitě?

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:27, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Může být park klíčem k prosperitě? |Author=Robert Malota |Date=2001-08-16 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Responden…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Může být park klíčem k prosperitě?
Author Robert Malota
Date 2001-08-16
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Vzrušená polemika s mnoha otázkami provází chystaný zákon o Národním parku Šumava. Kolik obcí má být součástí tohoto přírodně cenného území? Jak zajistit jejich prosperitu? Je vůbec možné, aby šumavský park zůstal v dosavadní rozloze, aniž by na to obyvatelé jihozápadního pohraničí nedopláceli?

Šumava, Kalkalpen – Strmé štíty hor, kaňonovitá údolí s průzračnými bystřinami, nekonečné lesy i rozlehlé květnaté louky vyplňují jihovýchodní cíp spolkové země Horní Rakousko, kde leží Národní park Kalkalpen, který byl otevřen před pouhými čtyřmi roky. Přitom stačilo málo a v odlehlém koutu této středoevropské země mohla vzniknout vojenská střelnice nebo gigantická umělá nádrž s vodní elektrárnou. Proti těmto plánům se však začátkem osmdesátých let postavili obyvatelé osmi okolních vesnic. „Museli jsme sice absolvovat spoustu jednání se spolkovou vládou, ale nakonec jsme zvítězili. Návrh na stavbu přehrady byl stažen a hovořit se naopak začalo o zřízení národního parku. Definitivní rozhodnutí, že park vznikne, však padlo až po pěti letech. A trvalo dalších osm roků ostrých diskusí, než mohl být národní park slavnostně otevřen,“ vzpomíná Hans Eizenberger, starosta Grossramingu, kde žijí více než dvě tisícovky obyvatel. Dnes je zřejmé, že lidé z kraje kolem řeky Enns a Steyr zvolili dobře. V oblasti se podařilo vyznačit stovky kilometrů tras pro pěší turisty, cyklisty i jezdce na koních. Správa parku Kalkalpen za poslední čtyři roky s využitím různých dotací a podpůrných fondů nechala rekonstruovat historické domy, někdejší řemeslné dílny, kapličky a třeba i propustě na řekách, po nichž se kdysi splavovalo dřevo. Navíc v jednotlivých sídlech postupně vyrůstají informační střediska. „V každé obci se snažíme nabídnout něco zvláštního, protože návštěvníci to očekávají. Všechno se ovšem nedá stihnout okamžitě,“ vysvětluje zástupce Správy Národního parku Kalkalpen Franz Siephartsleitner. Ani jedna z obou stran přitom nezastírá, že současně s ochranou přírodních hodnot je velmi důležitý ekonomický rozměr projektu. Potvrzuje to i starosta Reichramingu, v němž na ploše tři tisíce metrů čtverečních vyrůstá nové informační středisko. „Zpočátku mělo hodně zdejších lidí strach, že po vzniku národního parku ztratí pracovní místa, ale teď už věří, že společně s turisty přijdou do našich obcí taky peníze,“ tvrdí Reinhold Haslinger a ukazuje rozlehlé staveniště.

Jak se dělá park

Rakouský optimismus ostře kontrastuje se skepsí, kterou v posledních letech vůči Národnímu parku Šumava stále výrazněji projevuje velká část obyvatel obcí, jejichž katastry zasahují do tohoto přírodně cenného území. Jak je to možné? „Inspirativní pro nás může být zejména příkladná spolupráce mezi správou parku Kalkalpen a tamějšími obcemi. Ale jinak ve srovnání se Šumavou existují zásadní rozdíly,“ upozornil poslanec českého parlamentu Tom Zajíček, který se problematikou Národního parku Šumava zabývá. Tento jihočeský politik nedávno oblast Kalkalpen navštívil společně s několika starosty při jednodenním zájezdu, který připravilo Hnutí Duha. Přitom poznal, že na rozdíl od Šumavy, kde se o hranicích parku rozhodlo v průběhu několika měsíců v podstatě bez ohledu na názor obcí, v Rakousku celou záležitost s obecními samosprávami dlouhodobě diskutovali. Současný rozsah Národního parku Kalkalpen je navíc asi čtyřnásobně menší než v případě Šumavy, přičemž devadesát procent půdy vlastní stát. A především – přímo na jeho území (na rozdíl od šumavského parku) neleží žádná obydlená sídla. Všech osm hornorakouských obcí, které se na založení Nationalpark Kalkalpen podílely, ovšem nese důležitou 'obchodní' značku parkového sídla a přitom má pouze částečně zpřísněný režim přírodní ochrany. Za těchto podmínek hodlají v dohledné době do parkového společenství v oblasti Kalkalpen přibýt další obce. „Tady jsem hlavně poznala, jak jsme to s parkem měli dělat u nás. Na rozdíl od zdejších obcí se zatím moc chlubit nemůžeme, že jsme součástí národního parku,“ posteskla si na závěr exkurze v Rakousku Zdeňka Lelková, starostka Stožce, který je velkoplošným chráněným územím na Šumavě zcela obklopen.

Dobrý obchod s přírodou

Oblast Kalkalpen ovšem není jediným důkazem, že národní parky představují výraznou podporu pro místní ekonomiku. Z různých studií, které shromáždilo Hnutí Duha, vyplývá několik pozoruhodných údajů. Například už deset let po svém vzniku přinášel Národní park Bavorský les místním obcím ročně 25 až 30 milionů marek navíc. Národní park Abruzzo byl vytvořen v chudé oblasti střední Itálie, která trpěla odlivem obyvatel. Po zřízení parku se však toto území stalo nejbohatším regionem Apenin. Stěžovat si nemohou ani Francouzi. Každý z tamějších sedmadvaceti regionálních přírodních parků vytváří totiž v průměru 200 pracovních příležitostí. „Národní parky mají celostátní i mezinárodní věhlas, a taková oblast proto získává výhodu před ostatními podobnými regiony. Stačí se podívat do Bavorského lesa. Turistický obrat v parku je ve srovnání se zbytkem pohoří dvojnásobný. Ostatně tři čtvrtiny dotázaných Němců dávají přednost dovolené právě v některém z národních parků,“ upozorňuje Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha a připomíná, že ekonomický úspěch národních parků vychází z rostoucí obliby takzvaného ekoturismu, který je zaměřen na rekreační využití zachovalé přírody. „Teď se stále více prosazuje moderní trend. Turisté chtějí získat nové informace, poznat tradiční kulturu, místní odlišnosti a přírodu. I pro Šumavu je tedy ekonomicky nesmírně důležité zachovat si značku národního parku stejně jako výhodu nepoškozeného území bez masivních rekreačních středisek a velkých lyžařských areálů,“ zdůraznil Kotecký.

Šance pro Šumavu

Jak tedy dál postupovat na Šumavě, když tamější obce dlouhou dobu tížily nebo stále ještě trápí nevypořádané majetkové vztahy, daňové křivdy a nedořešené náhrady za omezení, která vyplývají z ochranářských podmínek? Může být východiskem zmenšení dosavadní rozlohy národního parku? Nebo snad vynětí šumavských obcí z tohoto přísně chráněného území? „To by bylo nešťastné. Z dlouhodobého hlediska by na tom obce určitě prodělaly,“ tvrdí náměstek Správy Národního parku Šumava Vladimír Zatloukal, který upozorňuje, že jasná pravidla teď musí vymezit nový zákon o národním parku. „Když se obcím podaří nastavit rozumný režim, pak jsme ochotni zůstat i součástí parku,“ připouští starosta Kvildy Jiří Frydlewicz. Tuto variantu prosazuje Jaromír Bláha z Hnutí Duha. „Hodnota Národního parku Šumava spočívá právě ve velikosti jeho relativně neporušeného území. V Evropě existuje málo takových míst, jako je Šumava,“ upozorňuje Bláha. Pracovník ministerstva životního prostředí Alois Pavlíčko pomáhal začátkem devadesátých let vyhlášení šumavského parku organizovat. Dnes přiznává, že se tehdy jen málo využívaly zkušenosti z jiných zemí. „Byli jsme však i pod velkým časovým tlakem. V roce 1991 jsme totiž věděli, že pokud park nevyhlásíme co nejdříve, nemusí se to za pár let vzhledem k mnoha okolnostem podařit vůbec. Ale i navzdory všem dosavadním problémům zůstávám optimistou. Věřím, že z existence národního parku nakonec budou mít viditelný prospěch rovněž šumavské obce. Stejně jako je to běžné třeba v Rakousku,“ říká Pavlíčko.

Národní park Šumava

Národní park Šumava byl vyhlášen 20. března 1991 vládním nařízením.

Celková rozloha národního parku je 69 030 hektarů. Z toho nejcennější přírodní území, takzvané I. zóny, tvoří 13 procent plochy. Pozměněné ekosystémy (II. zóny) představují 83 procent rozlohy a sídelní útvary včetně rozvojových ploch jednotlivých obcí (III. zóny) čtyři procenta území národního parku.

Ochranné pásmo Národního parku Šumava tvoří chráněná krajinná oblast o celkové výměře 98 254 hektarů.

Na území šumavského parku leží deset obcí, v nichž trvale žijí asi dva tisíce obyvatel. Jsou to Srní, Modrava, Horská Kvilda, Rejštejn – Zhůří, Prášily, Kvilda, Borová Lada, Strážný, Stožec a Nová Pec.