Beton zdaleka není lékem na povodně

Beton zdaleka není lékem na povodně
Author	Jaromír Bláha
Date	2002-08-14
Source	Hospodářské noviny
Genre	tisk
Respondent

Je shoda okolností, že poslední stoletá voda zaplavila Prahu poté, co byla odlesněna Šumava při kalamitě v minulém století? Lesní hospodářství se, zdá se, nepoučilo.

Pět let po moravské povodni postihly záplavy část Čech včetně hlavního města. Mohli jsme velikost povodně omezit? Může za ní zničená krajina? Selhaly přehrady vltavské kaskády? Stát investuje miliardy korun do protipovodňových opatření. Ale do jakých?

Před několika lety jsem ve švýcarských horách viděl potoky doslova zabetonované přehrádkami. Ptal jsem se svých průvodců, zda se osvědčily. Odpověděli, že stejně jako u nás je i tam přehrazování potoků příčinou trvalého sporu mezi ochránci přírody a vodohospodáři. Švýcarské partnerské organizaci Hnutí DUHA se občas podaří na určitém území zabránit dalšímu betonování koryt. Když pak při jarním tání vezme voda dole ve vsi několik domů, vodohospodáři řeknou, že jeto proto, že nemohli potok více vybetonovat. Ale tam, kde kolegové neuspějí, a při jarním tání vezme voda několik domů, řeknou vodohospodáři, že přehrádek bylo stále málo – a betonují ještě víc.

Naše lesy by měly fungovat jako houba, při dešti nasáknout vodou a pomalu ji uvolňoval do okolí. Starý les s přirozenou skladbou stromů dokáže zadržet až 80 mm srážek. Smrkové monokultury zachytí tři až desetkrát méně. Vykáceni holiny takto nefungují takřka vůbec. Pro zadržování srážek je nejpodstatnější stav lesní půdy. Po holoseči se snižuje její schopnost zadržovat vodu až šestinásobně.

Schopnost lesů zadržet srážky se zvyšuje s jejich věkem, plně se rozvíjí až v lesích starších sta let. Staré studie z horských pralesů uvádějí, že například tři sta let stará jedle je porostlá lišejníkem o hmotnosti dvou metrických centů, ovšem lišejník může při dešti nasát tolik vody, že svoji hmotnost zdvojnásobí. Jediná stará jedle tedy může takto zadržet 200 kilogramů vody. Přičteme-li k tomu, kolik zachytí její větve a kořeny, dostaneme se k několikanásobným číslům.

Jaká je realita? Místo smíšených jedlobukových lesů na horských svazích rostou smrkové monokultury téměř bez podrostu a bez mechu. Pralesy zbyly jen v několika rezervacích, stromy se těží v průměru ve sto patnácti letech, nejčastěji pruhovou holosečí, ze svahu.

Téměř tři tisíce hektarů holin vzniklo při kácení kůrovcem napadených stromů i v Národním parku Šumava – zatímco na bavorské straně hor, kde se netěží, vyrůstá nový zdravý les. Ačkoli v národním parku by měly stromy tlít na místě, byla většina dřeva i zde odvezena. Tlející dřevo přitom dokáže nasáknout takovým množstvím vody, kolik samo váží. Je shoda okolností, že poslední stoletá voda zaplavila Prahu poté, co byla odlesněna Šumava při větrné a kůrovcové kalamitě v minulém století?

Lesní hospodářství se zatím příliš nepoučilo. Sázejí se smrky. Výsadba místně odpovídajících druhů stromů – jedlí, buků a dubů – je nedostatečná. Zákony nebrání holosečím a Ministerstvo zemědělství šetrné hospodaření s lesy také příliš nepodporuje.

Ani v zemědělské krajině to není lepší. Zmizela pestrá mozaika mezí, remízků, luk, meandrujících potoků, osamocených stromů, sadů. Orná půda se rozkládá na 72 procentech zemědělských pozemků, zatímco průměr v EU činí 60 procent. Voda snadno odtéká z polí a rychle proudí vybetonovanými koryty narovnaných potoků. Během dvacátého století se celková délka českých potoků a řek zkrátila o třetinu.

Protože byly rozorány a zastavěny rozsáhlé říční nivy s loukami, nemá se voda kam rozlévat. Rozsáhlá plocha meandrů, lužních lesů, luk a tůní v Chráněné krajinné oblasti Poodří přitom zachytila během záplav v červenci 1997 nad Ostravou celkem 89 miliónů krychlových metrů vody a zmenšila povodňovou vlnu v metropoli severní Moravy o 100 kubíků za sekundu.

Ovšem i kapacita přirozených lesů a říčních niv se při dlouhotrvajících deštích naplní. Při extrémních padesáti či stoletých vodách však mohou velikost záplavy snížit a zpomalit povodňovou vlnu. Lidem pomohou získat čas se připravit.

Vláda nyní do protipovodňových opatření investuje možná miliardy korun. Uvidíme, jak – zda bude betonovat další přehrady, nebo zvyšovat schopnost lesů a krajiny vodu zadržet. Zda se začne v lesích sázet více jedliček a listnatých stromů namísto smrků. Zda kabinet investuje do obnovy meandrů, mokřadů a zeleně v krajině. Zda namísto dalších velkých přehrad dáme přednost poldrům, které by rozlily vodu na dosud nezastavěné části říčních niv. Vědci totiž varují, že vinou globálních změn klimatu bude během příštích desetiletí přívalových dešťů a povodní v Evropě přibývat.

Jaromír Bláha, Autor je vedoucím programu Lesy Hnutí DUHA