Není nad pravdomluvnost!

Není nad pravdomluvnost!
Author	Vladimír Just
Date	1999-09-01
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Názor

Vladimír Just, nezávislý publicista

Tiskový mluvčí šumavského Národního parku pan Kantořík se za pár let vypracoval v profesionálního překrucovače (diplomatičtěji to říci neumím) skutečností. Brzo už bude umět zatloukat jako jeho nadřízený. Ten šel dokonce tak daleko, že mě musel ředitel sousedního Národního parku požádat, abych jeho polopravdy o tom, že v Bavorsku postupují proti kůrovci stejně, ba razantněji než u nás, korigoval. Jindy zase, když nechal erozní rýhy na Malé Mokrůvce zavézt odpadky ze vzdáleného zbořeniště, přesvědčoval veřejnost, že řidiče náklaďáku z ničeho nic napadlo vyjet z Modravy až na jeden z nejvyšších kopců v kraji, překonat více než 300 m výškového rozdílu a tam, v chráněném a pro smrtelníka nepřístupném území, vyklopit stavební suť (dodnes tu zakopávám o její zbytky).

Provokace

Nad nejnovějším postojem obou pánů k náhodnému nálezu osmi zdravých (z deseti pokácených) stromů v pralese Trojmezná, který oba označují za „provokaci“, zůstává i tak rozum stát: „Inspektoři jsou v parku od konce května, kdy byl zásah v prvních zónách zahájen, a dosud se žádný takový případ nestal, až na místě blokády,“ řekl Kantořík. „Tři měsíce tu jsou kontroly a nic... Teď jde o osm stromů najednou... Je tu příliš mnoho nápadných okolností.“ A na těžbě zdravých stromů nemá prý žádný z lesních dělníků (potažmo ani park) zájem, neboť „veškeré dřevo zůstává v lese“.

Tato logika je logikou přistiženého zloděje, který křičí: chyťte zloděje! Rozpoznávám tu povědomý rukopis praktik jedné nechvalně známé organizace, jejímž řídícím důstojníkem po 23 let byl právní zástupce dnešní Správy Národního parku. Dojdou-li odborné argumenty, oponenty kriminalizujte! Neudržitelné podezření bylo vzneseno, pak odvoláno, ale účel splnilo: odvedlo pozornost od pravých viníků na aktivisty. (Tedy na ty, kteří vlastními těly kryjí stromy, jež přežily Schwarzenberky, nacisty, komunisty, ale nepřežijí ing. Žlábka). Argument o tom, že už tři měsíce tu chodí inspekce „a nic“, pomíjí základní fakt: poražené stromy přece neobjevila inspekce. Kdyby tato malinká část Šumavy nebyla ostře sledována aktivisty, nejspíš by titíž inspektoři chodili po lese další tři měsíce – a zase nic. Nabízí se zcela jiné vysvětlení: Trojmezenský prales (stejně jako smetiště na Mokrůvce) je náhodně objevený model, jak správa postupuje v celém parku. Kdyby bylo aktivistů tisíc a stihli kontrolovat celý park, nejspíš by i těch zdravých pokácených stromů bylo taky tisíc.

Cui bono?

Těch zdravých pokácených stromů (i v prvních zónách) jsme ostatně už v pořadu „Nedej se“ zdokumentovali také více než dost. (Podobně lze už na stovky počítat nezákonně pokácené vylétané, stabilizované souše, které správa parku v tuto chvíli zpeněžuje ve velkém: mohu předložit desítky snímků). Zbývá zodpovědět otázku po zisku, zůstávají-li stromy v pralese. Možný klíč k odpovědi nabízí loňská říjnová vichřice, která složila na Šumavě (převážně v těžbou rozvrácených druhých zónách) hodně přes 100 000 kubíků. Udělaly se z nich pak tzv. lapáky a vyvezly se z lesa ke zpeněžení. Vichřice, na rozdíl od lesních dělníků, pracuje zdarma. Jde o to jí jen uvolnit cestu většími či menšími holinami (kůrovec nekůrovec). A tak letos správa parku podnikla na Trojmezné, Smrčině a Plesné pokus, jak se v budoucnu dostat na dříví v prvních zónách tím nejlevnějším způsobem...

Dnešní vedení neumí přemýšlet jinak než přes kubík. Jeho apologeti se s tím ostatně netají: škody, které způsobují parku ekologové, prý „zahrnují snížení produkce dřeva, ztrátu za produkci předčasně odumřelých porostů, snížení přírůstků v kůrovcem proředěných porostech a (čtete dobře) „ztrátu přírůstu záměnou smrku za méně přírůstové dřeviny“! (Ivo Vicena, Prachatický deník, 18. 8. 99). Jinými slovy: v národním parku nejde o obnovu původních porostů, ale za prvé o (co nejrychlejší) těžbu, za druhé o těžbu a za třetí o těžbu. K takto upřímnému dřevorubeckému vyznání, neznalému postupů ve všech ostatních parcích světa (včetně sousedního bavorského) není co dodat.