Společná procházka po české i bavorské Šumavě

Společná procházka po české i bavorské Šumavě
Author	Vladimír Just
Date	2005-12-05
Source	Literární noviny
Genre	tisk
Respondent

Otevřený dopis Vladimíra Justa ke třem podle něj nepravdivým tvrzením Petra Pitharta.

Vážený pane Pitharte, věřte, že toto adjektivum není jen prázdným zdvořilým oslovením, vždy jsem si vás nesmírně vážil a ještě před pár lety jsem si vás přál toužebně za svého prezidenta. Tím víc mě překvapují v poslední době vaše militantní reakce ve prospěch kácení a těžeb na Šumavě, jež se na vlas, myšlenkově i slovníkem, shodují s názory prezidenta současného. Takové reakce vyplývají zřejmě z nedobré informovanosti – nebo z nedobrých informátorů? Pominu, že mě znovu (LtN č. 48/05), v krátké době už po několikáté, nedoloženě obviňujete z „opět neférové“ argumentace a jako doklad mé „neférovosti“ (opět ten nakažlivý slovník současného prezidenta!) citujete bůhvíodkud vytrženou větu o „větším hospodářském využití parku“. Daleko závažnější jsou tři vaše nepravdivá tvrzení. Za prvé, že vám „jde především o lesy na Šumavě, o to, aby pokud možno zůstaly“. Zavedu vás, budete-li chtít, na místa v centrální Šumavě nad dvanáct set metrů nad mořem, kde – holosečným působením vašeho nynějšího chráněnce Ivana Žlábka – bohužel právě ty vaše lesy nezůstaly. Jsou tu jen mnohasethektarové holiny a obrovské pařezy a to, co tu (dá-li Pánbůh) jednou vyroste, bude mít daleko k nádherné, zelené rozmanitosti, jež už teď, nikoli, jak opět mystifikujete veřejnost, za stovky let, vyrostla v Bavorsku i u nás pod uschlým patrem lesa. Druhé vaše absurdní tvrzení zní: „Podmínky na Šumavě při vyhlášení Národního parku v roce 1991 moji vládou byly zcela jiné než dnes“. V čem proboha jiné? Věřím, že i k vám se jednou dostane informace, že národní parky na celém světě mají jednu podmínku společnou – uvnitř bezzásahovou, co možná celistvou jádrovou zónu, a na okrajích různě odstupňované šetrné hospodaření. To je základ, bez něhož se každý národní park mění v kamuflovaný lesní závod. A konečně věřím, že i vy jednou změníte názor či spíše utkvělou obsesi, že na celé zeměkouli jedině na Šumavě, a ne třeba v polských či slovenských Tatrách, v Bavorsku či ve Skandinávii, sázel v minulosti člověk smrkovou monokulturu a že jedině na Šumavě na celém světě řádí kůrovec. Mediální brouk napadl za celou dobu hysterické debaty o něm necelá čtyři procenta území Národního parku, zatímco ve vašem (a nejen vašem) diskurzu, jejž bych mohl přesněji nazvat šířením poplašné zprávy, napadl sto procent vašich argumentů. A konečně za třetí – vyzýváte současného premiéra, aby se za nynější vedení NP postavil. Ale on už to přece udělal! Vyslovil veřejně důvěru svému ministru životního prostředí, jenž novou koncepci regulérního Národního parku s novým šéfem prosazuje. Nevěřím, že se k vám premiérova odpověď několika protestujícím obcím nedostala. Ne-li, svědčí to opravdu neblaze o míře vaší informovanosti o věcech, k nimž se vyjadřujete. A jestliže ano, pak je to ještě horší: pak do třetice klamete veřejnost.

Vážený pane Pitharte, byl jste u mne kdysi na Šumavě, chápavě jste pokyvoval argumentům přírodovědců i osvícených lesníků, jež jsem vám neuměle prostředkoval, děsil jste se spolu se mnou nad snímky holin, nepřel jste se, nehájil stanoviska lesoprojektantů. Tváříte se mírumilovně a laskavě i teď, kdykoli se potkáme, a pak mne pravidelně písemně atakujete osočeními, jež neodpovídají pravdě. Stále ještě věřím, že celý náš spor by vyřešila prostá věc: naše společná procházka po české i bavorské Šumavě. Moc bych si to přál, váš Vladimír Just.