K záchraně Šumavy jako zelené střechy Evropy
| K záchraně Šumavy jako zelené střechy Evropy | |
|---|---|
| Author | Mirjam Čech |
| Date | 2005-12-21 |
| Source | Klatovský deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Názory čtenářů
Již několik let se odborná veřejnost dohaduje, jak postupovat, aby Šumava plnila své nezastupitelné funkce, především ekologické stability střední Evropy. Ostatní veřejnost je velice často desinformována neodbornými a pro šumavskou krajinu nebezpečnými názory. Současným nejvážnějším problémem je na Šumavě, konkrétně v Národním parku Šumava, přemnožení kůrovce – lýkožrouta smrkového, které nastalo v důsledku příznivých podmínek posledního desetiletí a často i pasivního přístupu k péči o les, na základě neověřených domněnek a předpokladů o autoregulaci s tím, že si zde pomůže příroda sama.
Ona si jistě pomůže – ale za jakou cenu a za kolik set let, než se na Šumavě obnoví nové, zdravé a stabilní lesní porosty.
Kůrovcem poškozené porosty usychají na velkých plochách. Je narušen vodní režim, především vsakování a odpařování vody s vážným nebezpečím rychlého odtoku povrchových srážkových vod a v nižších polohách s následnou hrozbou povodní.
Rovněž obnova těchto porostů přirozenou cestou je problematická, neboť dochází k rychlému zabuřenění a stávající nárosty jsou pouze pomístné a bez pomoci člověka je reálné nebezpečí vzniku stejnorodých smrčin.
Není pravdou, že kůrovcem napadené usychající a uschlé porosty, nazývané „divočinou“, přitahují davy turistů. Ti do těchto míst přijíždějí pouze jednou a vnitřně otřeseni odjíždějí, aby se již nikdy na tato místa nevrátili.
Narušení klimatických podmínek má neblahý vliv nejen pro návštěvníky Šumavy, ale především pro místní obyvatele. Proto vedle uplatňování těch nejpřísnějších pravidel ochrany přírody je nutno na Šumavě vytvářet podmínky i pro plnohodnotný život lidí.
Co lze tedy konkrétně pro zachování Šumavy jako „zelené střechy Evropy“ doporučit:
– Zamezit a ještě lépe předcházet kalamitnímu poškození šumavských lesních porostů
– Aktivně chránit především původní šumavské lesní porosty (cca 13 % plochy NPŠ)
– Člověkem v minulosti ovlivněné šumavské lesní porosty (cca 84 % plochy NPŠ), většinou dnes stejnověké a stejnorodé, často nížinného původu, přeměnit na různověké a smíšené porosty geneticky původními šumavskými dřevinami – ve směsi smrk, jedle, buk, javor horský, jeřáb, bříza a další.
– V lesních hospodářských celcích Šumavy nevytvářet kalamitní holiny. Kůrovcem napadené jednotlivé stromy bezprostředně po napadení skácet a asanovat.
Aktivní ochrana lesa proti kalamitnímu poškození lesních porostů kůrovcem, spojená s včasným kácením čerstvě napadených jednotlivých stromů, je v dané středoevropské kulturní krajině ověřenou cestou, jak zachovat Šumavu zelenou se všemi jejími nezastupitelnými funkcemi, jako je ochrana půdy, vodních pramenů, příznivého klimatu a všeho živého.
Je to i cesta k obnově ekologické stability i k tvorbě podmínek pro plnohodnotný život obyvatel a příjemný ozdravný pobyt návštěvníků Šumavy. Tak lze zachovat Šumavu jako přírodní klenot i dalším generacím.
Prof. Ing. Mirjam Čech, CSc.
