Šumava je velká výzva pro obě strany hranice

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:29, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumava je velká výzva pro obě strany hranice |Author=Radovan Holub |Date=2010-07-24 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |R…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Šumava je velká výzva pro obě strany hranice
Author Radovan Holub
Date 2010-07-24
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Kauza Národního parku Šumava je řešena za zády veřejnosti. Jsou uzavírány cesty pro pěší, již několik let odtud denně vyjíždějí nákladní soupravy plně naložené dřevem.

Souboj dvou ideologií na Šumavě pokračuje dál – ke škodě lidí, české přírody i české politiky, která není s to šumavský problém vyřešit. Navzdory tomu, že se v ní angažovali premiéři této země, ba dokonce i prezident Václav Klaus.

A zatímco dvě skupiny vědců se přetahují o to, kdo má větší pravdu, a nedokážou se dohodnout, kauza Národního parku Šumava je řešena za zády veřejnosti. Jsou uzavírány cesty pro pěší, již několik let odtud denně vyjíždějí nákladní soupravy naložené dřevem, i ve vysokých polohách vznikají erozní rýhy a největší holiny, jaké Šumava zatím pamatuje.

Ekologická sdružení nám dávají za vzor Národní park Bavorský les (NPBL), tedy park, kde se prý netěží, který je mezinárodně uznávaný s evropským diplomem kategorie A, platným do roku 2012. Jak řekl bývalý ministr Miloš Kužvart, je to straší bratr Národního parku Šumava.

Národní parky se zmítají mezi dvěma koncepcemi

Jenže v Bavorsku se od loňského roku děje něco podobného jako u nás. Bavorská strana hory Plesná – Lackenberg byla loni bez milostí vyrubána, zbyl tu jen obrovský lán pařezů. Všechno dřevo bylo odvezeno. A jak se letos objevují nové plochy suchého lesa v dřív zelené oblasti mezi Roklanem a Falkensteinem, dosud stabilní Národní park Bavorský les se otřásá v základech. Obrovské haldy dřeva složené v okolí obce Lindberg svědčí o tom, že i letos se bude v jádrové zóně nové části Národního parku Bavorský les masivně těžit, i když při rozšiřování Národního parku Bavorský les se mluvilo jen o nedestruktivních zásazích proti kůrovci.

Další ránu stabilitě sousedního parku zasadila mezinárodní konference o divočině v Mexiku, která proběhla loni v listopadu. Tam se vyslanci obou národních parků dohodli, že v centrální Šumavě a v odpovídajícím území na druhé straně hranice bude vytyčeno divoké území podle kategorie 1b mezinárodní klasifikace („Wilderness“), tedy těžko prostupné území, odpovídající národním parkům na Novém Zélandu nebo v Kanadě. K tomu byly přijaty dvě rezoluce, které mají vyvíjet tlak na českou a bavorskou vládu.

Bohulibý záměr zřídit neregulované území bez dotyku lidské ruky ale měl jeden háček: nebyl předem projednán s obcemi a politiky, a to dokonce ani v Bavorsku! Obyvatelé se o plánu vytvořit divočinu dozvěděli ex post a vzepřeli se. „Takový plán není v souladu se stavem přírodního prostředí,“ řekli. Bavorský ministr životního prostředí Markus Söder se obcím a krajům nakonec omluvil. „Proti vůli obcí se nic nestane,“ napsal zemskému radovi kraje Regen. Z druhé strany se do správy Národního parku Bavorský les opřeli uznávaní ekologové ze spolku Bund Naturschutz a bavorští Zelení, kteří nedávno dokonce vydali rezoluci žádající zastavení těžeb v jádrovém území, ničení půdy a porostů technickými mechanismy a rostoucí holiny.

Ředitel správy NPBL Karl Friedrich Sinner vodí do hor exkurze a vysvětluje: „Je otázka, jestli člověk má staré lesy, které jsou na konci svého života, aktivně zabíjet, nebo běh jejich života přenechat přírodě.“ Ředitel se nyní snaží změnit Plán péče NPBL tak, aby se oblast Roklan – Falkenstein přenechala co nejdřív silám přírody, jak tomu bylo ve staré části parku, v oblasti Luzný – Roklan. Rozdíl oproti nám je v tom, že věci se nedějí „bursíkovsky“, o všech změnách ví veřejnost a odborníci na obou stranách sporu jednají bud přímo spolu, nebo prostřednictvím politiků. Pro akceptování národního parku se v Bavorsku udělalo mnohé: vznikl Dům divočiny, dva výběhy zvířat, jeskyně z doby kamenné, byla postavena unikátní stezka korunami stromů u Neuchönau. U nás nic takového nevzniklo, protože podobné projekty jsou u nás z neznámých (patrně rádobyekologických) důvodů bojkotovány.

Nátlakové skupiny a lobbisté

Další existence Národního parku Šumava je dnes, bohužel, v rukou nátlakových skupin, nikoli v rukou lidí, kteří tu žijí nebo sem jezdí. Kabinetní politika správy šumavského parku začala v roce 2007, kdy po orkánu Kyrill využili radikální ekologové krytí ministrem Bursíkem situace k nárazovému vyhlášení bezzásahových území na 30 procentech plochy parku (jinak zváno šoková terapie šumavských lesů).

Původně mělo toto rozšíření proběhnout v horizontu 10, 30 a 50 let, na čemž se dohodli biologové, zoologové a lesníci v roce 2005. Škrtnutím nul u vědecké zonace byla dána před vědou přednost ideologickému nadšení fundamentálního enviromentalismu.

Všechno bylo jinak, aniž by veřejnost mohla cokoli ovlivnit. Od té doby není projednána a schválena ani koncepce tzv. Divokého srdce Evropy (základ pro vyhlášení divočiny podle kategorie lb), ani koncepce bezzásahových území. Nátlakové skupiny operující na Šumavě hrozí na jedné straně obrovskou nezaměstnaností (Zemanovci), na druhé (ekologická sdružení) se farizejsky ptají: Chceme na Šumavě dřevaře nebo turisty? Přitom právě tato sdružení už léta bojkotují vstup turistů do přírodně nejzajímavějších míst NP Šumava a snaží se, aby bavorská strana vydala podobné zákazy. Kauza „divočina“ koneckonců ukázala, že i bavorská strana je schopna jednat „o nás bez nás“.

Fabrika na dříví

To, že v Národním parku Šumava a v Národním parku Bavorský les probíhají drastické těžby, které nemají v historii obou parků obdoby, o tom se u nás cudně mlčí. A mlčí se i o tom, že po Schengenu v Národním parku Šumava vznikla rozsáhlá území se zákazem vstupu a po vzniku „divočiny“ v centrální Šumavě nenechají na sebe další zákazy dlouho čekat. Došlo už k bezprecedentnímu uzavření hraničního chodníku mezi horou Luzný a Roklan, který patřil mezi nejkrásnější turistické trasy na Šumavě. Občanské sdružení Zachraňme Šumavu sáhlo k razantním opatřením a protestuje před budovou správy NP Šumava ve Vimperku.

Hnutí Duha proti vší logice a proti své bezzásahové filozofii přestalo organizovat protesty proti masivním těžbám po celém území Národního parku Šumava (jejich bavorský protějšek protestuje, co může). Ekologové tedy de facto kryjí tunelování Šumavy desítkami harvestorů a velkým množstvím těžké techniky.

Další vývoj na Šumavě je těžko odhadnutelný. Šumava zůstává výzvou pro politiky na obou stranách hranice, aby po desítkách let přešlapování šumavskou kauzu definitivně vyřešili.

Radovan Holub

publicista a bývalý mluvčí SNP Šumava