Přeju přírodě, aby s ní lidé cítili

Přeju přírodě, aby s ní lidé cítili
Author	Vlastimil Hálek
Date	1996-01-16
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent	Pavel Hubený

„Návštěvníci Šumavy chtějí být v prostředí, které na ně příjemně působí,“ říká Pavel Hubený. Šumava není jen krásná a nedotčená příroda, ale i oblast, která se stává zajímavou pro různé sféry podnikání, cestovním ruchem počínaje a těžbou surovin konče. Právě tato lidská činnost nejvíce ohrožuje, aniž si to mnohý z nás uvědomuje, další vývoj území, které v Evropě nemá obdoby. V této souvislosti se často diskutují otázky právních úprav ochrany přírody i vymezení kompetencí jednotlivých státních orgánů. Právě nad těmito souvislostmi se při našem rozhovoru zamýšlel vedoucí útvaru chráněné krajinné oblasti Správy NP a CHKO Šumava Pavel Hubený.

• Mluví se o ochraně přírody, o státní správě, o tom, zda má být větší či menší. Co si o tom myslíte jako jeden z ochránců přírody na Šumavě?

Příroda má něco společného s božstvím. Nedá se docela přesně vymezit. Jednou jsem měl v Sušici na „gymplu“ seminář a studenti zkoušeli definovat, co ještě je a co není příroda. Skončili jsme u automobilu. Zjistili jsme, že auto nikdo jako přírodu nechápe, ale když si určíme podmínky toho, co vše by přírodou mělo být, auto z toho nevypreparujeme. Ale možná jsme špatně postupovali. To je taky možné.

A jestli má být ochrana přírody menší? Já myslím, že to nelze takhle říci. Jsou součásti přírody, jejichž budoucnost je ohrožena více než budoucnost jiných. Často za tu hrozbu může člověk. Přitom je jasné, že by ta zvířata, rostliny, společenstva nebo části krajiny měly být nějak zachovány. Ty společnost nějak chrání Jenže: jakmile začnete chránit části přírody, dojdete jednoznačně dříve či později k tomu, že bez toho, že byste chránili přírodu jako celek, jako vzájemně propojený systém, to bude nesmyslná práce. Pak je problém stanovit jen hranice té části systému, který je potřeba chránit, aby to bylo účelné, a vy jste nebyl demagog. Jakmile se stanete ochráncem univerzálním, stanovíte ideu, kterou pak aplikujete na všechno, zjistíte, že ničeho nedosáhnete. To prostě nejde. A nejde to proto, že k tomu chybí obecná společenská vůle. Žádná politická strana nehlásá totální ochranu přírodního systému. A kdyby i existovala, asi by ji téměř nikdo nevolil. Pro naše pojetí života by byla příliš extrémní. Ovšem fakt je, že na této Zemi dosud žijí populace lidí podle tohoto přírodního principu. A lidé podle něj na většině této planety žili ještě možná před tisícem let. To není tak dávno. Z hlediska přírody… Lidem to tehdy nedělalo větší potíže a přírodě kupodivu taky ne. Dnes jsme do ní už hodně zasáhli.

• Myslíte si, že nám tady, na Klatovsku, hrozí ještě nějaké další ztráty na přírodním bohatství?

Nějaké ztráty nepochybně hrozí. A jakési drobné ztráty stále probíhají. Třeba při ochraně šumavských plání před neřízenou návštěvností jsem hodně argumentoval ochranou tetřevů. To bylo v roce 1990. Do té doby tetřevi např. hnízdili na Jezerní hoře. Tehdejší návštěvnost těchto míst odhaduji na maximálně 50 průchodů za měsíc. A to byli většinou pohraničníci, kteří se pohybovali jen v určitých koridorech. Ne plošně. Dnes, ačkoli je to nepřístupná rezervace, odhaduji měsíční návštěvnost tohoto území na 100 až 200 osob, podle sezóny. Oproti minulosti tu pochopitelně hrozí pouze nějaká ta pokuta při porušení zákazu vstupu, a ne dávka ze samopalu jako dřív. A tetřevi za poslední dva roky téměř vymizeli.

Ale to není jediný příklad. Málokdo si asi všiml, že v okolí Klatov zmizeli v posledních letech tak známí ptáci jako čejky. Ne, že by vymizeli úplně. Ale z množství, které tu hnízdilo před patnácti lety, je jich tu něco mezi deseti až patnácti. Oproti tetřevům jsou to stěhovaví ptáci. K tomu úbytku může docházet z příčin, které Klatovy neovlivní. Ale přece… Stejně tak je vzácná koliha velká. Opouští svá tradiční hnízdiště a už tu téměř nehnízdí. A je otázka, kde vlastně hnízdí. Přestěhovali se ti ptáci někam jinam, nebo jsou prostě mrtví? Přitom okolí Klatov je, myslím, jedním ze dvou hnízdišť v Čechách.

Smutné je, že tyto ztráty většina městských lidí vůbec nezaregistruje. Ti ptáci jim nechybí. Chybět mohou jen tomu, kdo o nich ví. A kdo k nim cítí alespoň základní náklonnost. Kdo třeba podle příletu kolih odhaduje, jestli ještě bude tento rok mrznout…

• Mají mít tedy ochránci přírody ještě větší kompetence?

Ani ne. Myslím, že kompetence mají slušné. V kompetencích to rozhodně není, ačkoliv nejsou zanedbatelné. Já myslím, že ochránce přírody by měl umět neochranářskou stranu přesvědčit, aby byla k přírodě ohleduplná. To není snadné a stojí to dost energie. Pokud někoho nepřesvědčím, asi toho moc už nezmůžu. Udělá si vše stejně po svém. Anebo to zkouší přes jiné silné instituce. Kompetence potřebuji především k tomu, aby mne při tom přesvědčování ten druhý vůbec poslouchal. Často bývá přesvědčování zcela opačné. Druhá strana vynaloží spoustu energie na to přesvědčit vás, proč to nejde jinak, než jak sama chce. A jak je to pro ni nejlevnější a nejpraktičtější.

Ale to lidi, kteří přijdou na Šumavu, nezajímá. Oni chtějí vidět výsledek. Chtějí být ve zdravém a co nejméně porušeném přírodním prostředí, v krajině, která na ně příjemně působí. A lépe než jiná krajina, kterou znají třeba od Plzně nebo z Tachova. Nebo od Mostu.

• Co byste přál ochraně přírody do letošního roku?

Ochraně přírody nic. Ale přírodě přeju, aby k ní bylo co nejvíce lidí co nejohleduplnějších. Aby s ní cítili. A než se rozhodnou, že jí pomůžou po svém, aby si to alespoň ještě jednou dobře promysleli…