V pralese se rozhoduje o Národním parku

V pralese se rozhoduje o Národním parku
Author	Radovan Holub
Date	1999-08-20
Source	Deník
Genre	tisk
Respondent

Na těch sedm kilometrů ekologičtí aktivisté asi dlouho nezapomenou. Od vojenského stanu v původně dřevařské osadě Nová Pec do Staré Pece – symbolicky kolem manipulačního skladu Národního parku Šumava, kde může člověk zkusit odhadnout množství milionů korun v tvrdé měně šumavského dřeva, které je tu složeno na jednom hektaru plochy. Kolem pily. Kolem penzionu, který nevypadá jako penzion, ale jako čekárna na lesní skřítky, kolem prodejny, kolem myslivny a několika dřevěných šumavských stavení. Pak nahoru na Rossbach, odbočit u kiosku Říjiště a vystoupat jezerní stezkou k Plešnému jezeru. Horskou chatu tu zbořili těsně před převratem a Václav Vorlíček tu natáčel film Jezerní královna. Filmaři tu prý řádili. Od té doby je jezero kalné. Také tu hraničí první zóna Národ ního parku Šumava. Nad jezerem shlíží v šedi skal a zeleni kapradí nejvyšší hora Šumavy Plechý. Na jednom jeho úbočí začíná největší pralesní komplex v Čechách – Trojmezenský. Poblíž hřebene jsou relativné málo poškozené horské jeřábové smrčiny, směrem k Trojmezné se vyskytují nejrozsáhlejší porosty šumavské kleče. Stifterův žulový památník na paměť slavného básníka z Horní Plané ční nad jezerem jako vykřičník. „Na tomto trávníku, u této vody tepe srdce lesa,“ zní nápis na obelisku. Srdce lesa je nalomené. Les usychá. Mrtvé stromy, usychající stromy, stromy, které přežily atak kůrovce a stanou se základem nové, silnější populace.

Spor dostoupil vrcholu

Správa Národního parku Šumava se rozhodla, že zbytkům největšího šumavského pralesa pomůže motorovou pilou. Ekologičtí aktivisté začali prales bránit. Říkají, že jde o poslední zbytky přirozeně rostoucího lesa na Šumavě a že sem umělé lidské zásahy nepatří. Říkají, že motorové pily a holiny po těžbách jsou horší kůrovce. Říkají to touto zastaralou slovní vazbou. Hájí tradice.

Spor mezi těmi, kdo chtějí napravovat přírodu a mezi těmi, kdo chtějí dál přírodě na chvíli pokoj, dostoupil na Trojmezné vrcholu. K těm, kdo chtějí napravovat i prales, se s váháním nakonec připojil i ředitel správy parku Ivan Žlábek. Zásahy zdůvodnil slovy klasických budovatelů padesátých let, kteří doháněli a předháněli: „… obnova skutečně probíhá na tlejícím dřevě. Kdybychom to dříví odtamtud táhli, bylo by to špatné. My přírodu jen trochu předběhneme. Strom, který je napadený, by uschl, shodil by jehličí a za tři roky až osm let – podle toho, jak je silný – by padl.“ Naproti tomu ekologové upozorňují, že v parku leží od října 1998 tolik polomů, že je technicky nemožné je zasanovat, takže se staly zdrojem nové kalamity. Nejvíc polomů přitom padlo právě v místech, kde správa parku prováděla v minulých několika letech masivní holoseče během zásahů proti kůrovci ve druhých zónách parku. Ekologové chtějí zabránit, aby došlo k podobnému rozvrácení prvních zón a zejména zbytků přírodních pralesů. Upozorňují na to, že správa parku nechala v rozkouskovaných (a tím i oslabených) prvních zónách kůrovce množit od roku 1995 – a nyní se rozhodla zasahovat, když už je pozdě a zásahy víc uškodí, než prospějí. „Dnešní stav je nevyhovující pro provádění asanace – malé ostrůvky první zóny jsou obklopeny druhou zásahovou zónou a jsou tak neustále potenciálním zdrojem kůrovce pro své okolí. Asanační opatření tam musí být nutně polovičatá a v těchto lokalitách neúčinná. Odkácení okolních porostů navíc vede k následnému zhroucení cenných lesních komplexů,“ upozorňuje ekolog Jiří Koreš. Ekologové proto navrhují zvažovat zásahy na konkrétních lokalitách, zejména tam, kde migrující brouci vytvářejí nová ohniska, sanační opatření provádět precizně a demarkační linii, za niž brouk nesmí, stanovit v nižších nadmořských výškách. Jde o řešení, při němž může dojít k uschnutí velkých ploch lesa s ojediněle přežívajícími skupinami smrků, ale ve svých důsledcích je příznivější pro následující regeneraci ekosystému než území velkoplošných holin. Na to, že drastické řešení, které se park snaží prosadit na Trojmezné, je špatné, upozornil 16. 7. 1999 pěstební inspektor správy Národního parku. V materiálu Popis současného stavu doporučil ponechat obě lokality samovolnému vývoji. „Lesnicky vhodné řešení, které by bylo před několika lety možné, bylo již promeškáno. Přirozená obnova smrku lokality Trojmezná a Smrčina může nastat prakticky pouze na rozpadajícím se dřevě, při zastínění mateřským hlavním porostem – jak zdravým, tak soušemi. Současný stav přirozené obnovy dává předpoklad vzniku přírodního lesa druhově a zejména věkově diferencovaného.“ Toto řešení podpořil při návštěvě Trojmezné také ředitel Botanického ústavu AV ČR František Krahulec. Proti kácení v této lokalitě se vyslovilo dalších šest renomovaných vědců, několik předních českých lesníků a vědecké Ústavy a univerzity.

Kdo porušuje zákon?

Přesto bylo 22. 7. vyznačeno na Trojmezné řádově tisíc stromů, další byly průběžně přiznačovány, 23. 7. vypuklo kácení a 17. 7. blokáda 590 hektarů pralesa. I když ředitel správy parku Ivan Žlábek řekl, že policii na ekologické aktivisty posílat nebude, první policejní kontroly nastaly už 30. 7. Zprvu rutinní kontroly totožnosti aktivistů se vyhrotily v pronásledování se služebními psy, s nasazováním pout a výslechy. Policisté však „viděli“ jen jednu stranu mince. Dřevorubci kácející stromy, u nichž seděli aktivisté, jim kupodivu nevadili, přestože jednali v rozporu s lesním zákonem. Ekologové tento druh kontrol považují za zákeřný: „Zákon denodenně porušují sami lesníci a dřevaři, kteří v nedotknutelných prvních zónách vyšlapali stezky. Lesníci se tu pohybují v rojnicích,“ upozorňuje vedoucí programu lesy Hnutí Duha Jaromír Bláha. V průběhu blokády dal technik správy parku pokyn dřevorubcům, aby káceli, i když je u stromu bránicí člověk. To, že správa parku posílá denně do pralesa dřevorubce, přestože jim zároveň nahrazuje ušlou mzdu, je možno hodnotit také jako způsob psychického nátlaku. Jak na dřevorubce, kteří musejí do lesa tahat pily, benzin a olej, tak na aktivisty.

Názory turistů na blokádu

Ekologové jsou na Trojmezné nejen kvůli blokádě. Snaží se vysvětlovat. Na břehu Plešného jezera zřídili malé infocentrum pod širým nebem s ekologickými časopisy a letáky. Turisté, kteří šplhají kolem první skupiny aktivistů nahoru nad jezero k pomníku básníka Adalberta Stiftera, na nejvyšší horu Národního parku Šumava – Plechý a dál na přechod do Rakouska, reagují na blokádu různě. Ekologové však tvrdí, že vývoj v názorech veřejnosti je pozitivní. „Začínají chápat naše argumenty,“ říká Jaromír Bláha. Mnozí turisté blokádistům fandí. „Tohle je všude ve světě. Na jedné straně zájmy průmyslu a na druhé straně příroda. Tradiční uvažování proti ekologickému pojetí. I u nás to tak je. Musíme se bránit,“ říká starší turistický pár z Dánska. Cizinci jsou ekologicky zvídavější než naši lidé, shrnují ekologové. „Sympatizují s námi víc než Češi.“ říká jeden z aktivistů. „Čeští turisté se dělí na dvě skupiny. Na ty, co se zajímají a na ty, kterým je to jedno. Nejhorší jsou ti, kteří se nezajímají. Česká nátura: často se otočí zády a po straně remcají a nadávají. Třeba, že jsme flákači.“ Existuje ale početná skupina těch, kteří chtějí vědět něco o podstatě sporu. „Z nich padesát procent souhlasí a padesát nesouhlasí. Jsme rádi, když můžeme mluvit s těmi, co jsou proti. Někteří se přou, jiní odcházejí mírně zviklaní.“

Nahoře nikdo nevydrží dlouho

Hodnotit postoje lidí v průběhu blokády však může jen několik organizátorů. Obyčejní účastníci blokády se mění v rychlém sledu. „Tady nahoře nikdo nevydrží dlouho. Ráno vstávat ve čtyři, hodinu na kole k jezeru a pak do pralesa. Musíme být na místě kolem páté. To už jsou tu dřevorubci, kteří jezdí auty. Vracíme se pozdě večer. Jíme jen něco studeného. To nikdo dlouho neustojí.“ Víc než pět dnů v kuse to vydrželo jen několik jedinců. Každý sem jezdí za své a platí si jídlo. Jedna studentka z Olomouce přijela jen na jeden den. Přes noc jela na Šumavu a druhou noc se vracela. Hnutí Duha blokádistům platí jen ubytování ve vojenském stanu v autocampu v Nové Peci. Do stanu teče. „Jsou to idioti a povaleči,“ hodnotí jednání aktivistů jeden místní občan.

I mezi ekology je rozdíl

Ekologičtí pěšáci o akci mají jen obrysové představy. Asi tak jako lesní dělnici nevědí přesně, proč vlastně kácejí strom, protože vědomosti má elita, tedy správa parku. Elitu v případě blokády tvoří několik dobře informovaných lidí z Hnutí Duha, z Dětí Země a z Českého svazu ochránců přírody. Je tu i několik ekologických válečníků, kteří prošli Temelínem a získali ostruhy. Těch zbývajících třicet lidí, kteří drží služby, chodí v patách dřevorubcům a dorozumívá se pomocí mobilů a vysílaček, ví jen rámcově, že plundrování přírodních zdrojů je špatné. Fyzické nasazení „idiotů a povalečů“ je neuvěřitelné. Právě tak jako znalost jejich špiček (Jiří Koreš, Jaromír Bláha). Přesto jsou i tito vzdělaní ekologové opatrní. Své názory konzultují, že výzva k mírumilovné blokádě pralesa padla od pěti erudovaných lesníků a vědců, z nichž dva jsou členy odborného grémia ministerstva životního prostředí pro národní parky.

Pokácené zdravé stromy

Aktivisté zatím ubránili víc než 1400 stromů z 1500 vyznačených ke kácení. Čtyřicet stromů padlo v době, kdy zástupci blokády jednali se správou parku o kompromisním řešení a kdy měly být složeny zbraně. Zbytek byl pokácen, protože k nim aktivisté nestačili včas doběhnout nebo je dělníci atakovali. Jedna dívka musela být odvedena na pohotovost, protože ji dřevorubec vzal po hlavě. (Někteří dělníci se však chovají k demonstrantům slušně). Aktivisté pokácené stromy kontrolují. Na sklonku minulého týdne nalezli pokácené zdravé stromy. Zavolali k nim českou inspekci životního prostředí z Českých Budějovic. Inspekce zkontrolovala deset ležících kmenů v průměru dvě stě let starých stromů a zjistila, že osm z nich je zcela zdravých. Ostatní byly již odkorněné, takže se nedalo stanovit, jestli byly pokáceny také jako zdravé, nebo ne. V pralese tedy navzdory zákonu padají zdravé stromy. Jde mráz po zádech, když si člověk představí, kolik zdravých stromů mohlo každoročně padnout v rámci ročních těžeb v objemu nejméně 155 000 kubíků dřeva, které správa předpokládá i pro další léta do roku 2005. Jsou to tisíce, desetitisíce smrků? Soudě podle toho, Že správa těží v rozporu s vlastním rozhodnutím sterilní suché stromy a snaží se tak zamést stopy (suchý strom je svědek, že z něj nechali vylétnout kůrovce), není mnoho důvodů k optimismu. Ředitel parku Ivan Žlábek přiznal chybu deset procent. Podle Trojmezné to vypadá na mnohem víc. A ještě jedno srovnání se nabízí: první ředitel parku Jiří Kec dostal výpověď za takzvaný „prodej Šumavy“. Ve skutečnosti šlo o záminku.

Lesnická negramotnost

Kácení zdravých stromů v parku je protizákonné. „Víte, co to je kácet v pralese zdravé stromy? To je sprostota, neodbornost a lesnická negramotnost,“ říká jeden lesník. Je to mnohem hrubší provinění než jakého se dopustil Jiří Kec. Doplatí na něj někdo z vedení parku?

Nejde jen o Trojmeznou. Jde o ochranu přírody v Čechách. „Problém Šumavy ohrožuje systém ochrany přírody v tomto státě,“ říká lesník Leo Košťál. Jde také o souboj tradičního a nového myšlení. Jde o ochranu přírodních zdrojů proti exploataci skryté za hezká slova o ochraně umělého a ne původního lesa (lesník Karel Kaňák říká, že smrk má tak velkou genetickou diverzitu, že po přenosu osiva mimo oblast původu se u porostů starých devadesát a více let nedá hovořit o „cizím porostu“, protože přeživší genotypy jsou podobné stromům místního původu). Skupina několika Českých vědců sepsala dokonce prohlášení, v němž upozornila, že roku 1997 vědci naletěli na sliby správy parku, že první zóny (nejcennější území) zůstanou bez zásahu. Nyní se na správě ujala nová představa: zásahy v parku jsou prý cestou k bezzásahovosti a k převodu první i druhé zóny na přírodní režim. Ve skutečnosti (jak dokládá rozbor ministerstva životního prostředí z letošního dubna) znamenají zásahy oddálení bezzásahovosti na neurčitou dobu. Nakonec však právě na tomto ministerstvu převládl jiný názor. Vědci proto varují: nenaleťme na pohádky správy parku znovu.

Otázka tedy zní: Jaká koncepce v parku nakonec zvítězí? Zatím všechno nasvědčuje tomu, že ekologové na Trojmezné mají na vývoj lesů v parku jednotnější a kompletnější názor než správa parku sama, která své koncepce mění každý druhý rok a své názory každý druhý měsíc.