Špatný stav šumavských lesů vzbuzuje u lidí vážné obavy
| Špatný stav šumavských lesů vzbuzuje u lidí vážné obavy | |
|---|---|
| Author | Pavel Eybert |
| Date | 2006-01-28 |
| Source | Českobudějovický deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Letošní sněhová kalamita mi připomněla událost velkých polomů ve slovenských Tatrách, kdy vlivem větrné bouře došlo k polomům na desítkách hektarů smrkového lesa. Jak by asi dopadly lesy v Národním parku Šumava (NPŠ), kdyby do stromů přetížených sněhem zafoukal vítr?
Porosty oslabené kůrovcem, emisemi, by těžko odolaly. Velkoplošné polomy již v minulosti několikrát na Šumavě byly, v letech 1874, 1929, 1968, 1970, 1975. Po nich pak díky nemožnosti zpracovat urychleně všechno kalamitní dřevo pro nedostatek lidí na Šumavě se odehrály další, ještě větší, katastrofy, přemnožení kůrovce.
Dá se očekávat, že přijdou další. Jelikož je na Šumavě v lesních porostech více jak z 80 procent zastoupen smrk, šíření kůrovce a dopad škod je více než značné. Je za takovéto situace únosná i nadále praxe, že se ohniska kůrovce v Národním parku Šumava nelikvidují a správa parku chce, aby si s tím příroda v budoucnosti poradila sama? Ve 135 lokalitách prvních zón se kůrovec nerušeně množí a vylétá do 70 tisíc hektarů okolních lesů, druhých, třetích zón NPŠ, ale i mimo něj. To, co by jinde bylo Českou inspekcí životního prostředí tvrdě postihováno, neboť platný lesní zákon vlastníkovi přikazuje napadené stromy odstranit, dřevo oloupat nebo chemicky ošetřit, je v NPŠ beztrestné.
Mám možnost desátky let sledovat působení kůrovce na Šumavě. Musím přiznat, že současná situace, kdy se plošné rozšíření kůrovce, a tím naprosté zlikvidování živých smrků, přibližilo i nejcennějším lokalitám, jako je například oblast pramenů Vltavy, Bučina, Černá hora a podobně, mě silně znepokojuje. O to víc mě znepokojuje možný vývoj do budoucnosti, kdy chce vedení parku rozšířit plochy prvních zón prakticky na dvojnásobek dnešních výměr. Tím zároveň nabízí k nerušené činnosti kůrovci dvojnásobek potravy.
Vedení Národního parku Šumava se často odvolává na Bavorský národní park, se kterým sousedí. Na způsob vedení tohoto parku, kde se v jeho I. zónách také nezasahuje. Nedodává však, že tento park hospodaří na méně jak třetině území, které má k dispozici NPŠ, že všechny lesy na jeho území vlastní bavorský stát a že při projednávání rozšiřování bezzásahových ploch mají obce právo veta k navrhovaným úpravám. U nás park hospodaří nejen ve státních lesích, ale také v lesích obecních a soukromých. Přesto, že obce měly v minulosti a mají i dnes řadu připomínek k managementu NPŠ, k těmto připomínkám většinou přihlédnuto není a tak škody narůstají, kompenzace minimální, nebo žádná.
Správa parku tvrdí, že když lesy obhospodařovaly státní a vojenské lesy, bylo vše podřízeno těžbě, výnosu. I když si to nemyslím, protože i u hospodářsky využívaných lesů platí, že dřeva v lese nesmí ubývat a je to možné dobře kontrolovat, budiž. Přesto musím konstatovat, že před založením NPŠ byly lesy na Šumavě v daleko lepším stavu, než jsou dnes. Nevím, jak dlouho mi bude ještě dopřáno navštěvovat Šumavu, ale navštěvovat Šumavu bez živých stromů bych asi nechtěl. Doufám, že se toho já, ani mé děti, nedočkáme.
