Šumava krásná, ale málo dostupná

Šumava krásná, ale málo dostupná
Author	Jiřina Ondráčková, Radovan Holub
Date	2008-08-05
Source	Moderní obec
Genre	tisk
Respondent

Je možné sladit zájmy ochrany přírody a turistiky? Tímto problémem si lámou hlavu už 17 let pracovníci Národního parku Šumava, představitelé šumavských obcí, podnikatelé, návštěvníci. Odpověď zatím chybí. Když se v roce 1991 vyhlašoval Národní park Šumava, byla to velká sláva. Mnozí starostové, kteří se o jeho vznik zasazovali, však dnes neskrývají zklamání. Region, jenž svůj rozvoj zakládá na turistice, svírá mnoho zákazů a omezení. Střetávají se dvě koncepce: První hovoří o tom, že cestovní ruch je hnacím motorem ekonomiky a jako takový by měl být podporován. Druhá považuje za nejsvětější zájem Šumavy ochranu krajiny a přírody. Rovnováhu mezi těmito dvěma požadavky se za uplynulých 17 let existence parku dosud nepodařilo najít.

Kauza Modrý sloup

Lidé žijící v národním parku se jen těžko smiřují s tím, že ani po vstupu ČR do schengenského prostoru nemohou volně překračovat hranici. Symbolem stále nenaplněných tužeb se stala čtyřkilometrová historická stezka Modrý sloup, po níž se po staletí chodilo (a pašovalo zboží) z Čech do Bavorska a naopak. Bylo to možné až do roku 1948, kdy tu spadla železná opona. Její zbourání po roce 1989 ale situaci nezměnilo. Dnes se sem nesmí kvůli ochraně přírody, zejména skloňovaným pojmem je tetřev hlušec.

Je to paradox, který jsme zakusili na vlastní nohy. Představitelé Plzeňského kraje zorganizovali pro novináře návštěvu Šumavy včetně procházky uvedenou stezkou. Je ji možné projít, ale jen z poloviny, na německé straně. Pro turistu přicházejícího z ČR to znamená, že se musí dostat k hraničnímu přechodu v Železné Rudě a pak ujet asi 80 kilometrů sousední zemí. Německým národním parkem, Bavorským lesem včetně uvedené stezky pak může volně procházet až k hranici s ČR, kde narazí na ceduli, která další cestu zakazuje. Respektive zakazovala; cedule tu sice až donedávna byla, ale momentálně není. Někdo ji ukradl.

Hezky česky se vyřešil i další problém, který zahýbal žlučí vodákům a šumavským podnikatelům: Po dva prázdninové měsíce mělo být zakázáno splouvání Vltavy v jejím nejcennějším úseku mezi Soumarským mostem a vsí Pěknou. K tomu, aby mohla nová vyhláška platit, byl nutný souhlas Rady Národního parku Šumava. Jejím předsedou je bývalý premiér, bývalý ministr, bývalý ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje a dlouholetý funkcionář Klubu českých turistů Jan Stráský. Rada se ale nesešla, čímž vyhlášku neprojednala a případně ani neodeslala jako rozpor na ministerstvo životního prostředí. Platí proto starý návštěvní řád a vodáci mohou nadále plout Vltavou bez omezení.

Divoké srdce Evropy neuspělo

V samém centru národního parku se nachází Modrava, obec s asi půl stovkou obyvatel. Antonínu Schubertovi, tamnímu starostovi od roku 1994, četné zákazy velice vadí.

„Modrý sloup je symbolem omezení v národním parku. Naše obec má se svobodným státem Bavorsko společnou 25kilometrovou hranici, ale ani po Schengenu tu není propustný jediný metr. Ochrana přírody a krajiny trvá na tom, že přední je chránit přírodu, cenné biotopy. My říkáme, že druhým cílem založení parku byla environmentální výchova na základě „měkké“ turistiky. Ve světě je národní park uznávaná marketingová značka, na níž se staví rozvoj regionu. Jestliže zde ale turista nikam nemůže, všude jen naráží na zákazové cedule, podruhé nepřijde a odradí od cesty i své známé,“ říká. Stezka Modrý sloup by podle něho mohla být jednou z nejvýznamnějších poznávacích tras.

Snaha zpřístupnit nejen tuto stezku, ale i otevřít další dva přechody mezi oběma parky, tu byla. Projekt se jmenoval Divoké srdce Evropy a měl obsahovat vymezení společného jádrového území parku na území 13 800 hektarů. Propojení měla provázet omezená přístupnost. Svaz bavorských obcí ale dokument neschválil – omezení vstupu, na německé straně neexistující, se mu nelíbilo.

Optimismem neoplývají ani zdejší podnikatelé, kteří nabízejí ubytování a pohostinské služby. Podle nich turistů spíše ubývá, než přibývá. Schengenský prostor nahrává tomu, aby turisté šli dál, tam, kde se nesetkávají s ustavičnými zákazy. Nápadů, jak situaci zlepšit, mají dost, ale jejich naplnění nezáleží jen na nich. Třeba by se jim velice líbil elektrovláček spojující určité body. Přírodě by neškodil, naopak by mohl s sebou vozit odpadkové koše. Nebo proč tu nemohou být koně? Více vstřícnosti ze strany parku by bylo žádoucí, domnívají se.

Starostové mají i jiné starosti

Jaroslav Kroupa je starostou obce Hamry se 108 obyvateli a 3680hektarovým katastrem. Obec není přímo v národním parku, nachází se „jen“ v chráněné krajinné oblasti. Stejně jako Modrava dříve spadala do pohraničního pásma, kam nemohl každý. Obci chybí především kanalizace a čistírna odpadních vod. Na to jsou třeba peníze, kromě toho výstavba naráží na technický problém, jímž je velké jezero sloužící jako zdroj pitné vody, nacházející se na katastru obce; pro výstavbu to logicky znamená značná omezení. Řešení se už rýsuje, projekt je zadán a s penězi má pomoci EU. Hlavní problém bránící rozvoji regionu spatřuje starosta v chybějící infrastruktuře. „Když sem lidé přijedou a je špatné počasí, nemají co dělat, nedá se skoro nikam jít,“ říká.

Přímo do prostoru, v němž se odehrává děj Švandrlíkových Černých baronů, se turista dostane, pokud navštíví město Hartmanice. Bylo zázemím janovických kasáren; zde se nacházel onen slavný výcvikový tankový prostor. K Hartmanicím patří 22 osad a dohromady tu žije 1140 duší. Starosta obce Jiří Jukl se domnívá se, že parku by naopak prospělo, kdyby se turisté mohli pohybovat na mnohem větší ploše. Přírodu by to zatěžovalo mnohem méně, než když jsou jejich cesty sevřeny do úzkých koridorů.

„Do ochrany přírody se vtělují zbožná přání prostřednictvím zákonů. Nyní připravovaný nový návštěvní řád parku, což je zákon, je napsán vysloveně zákazově, zatímco by měl být nabízející. Jestliže bude většina cest zakázána, proč by sem měl někdo jezdit?“ klade řečnickou otázku.

A pět rozpočtové určení daní

Šumavské starosty sice nedohoda s národním parkem mrzí, ale když se s nimi člověk zapovídá, po chvíli narazí na hlavní problém, jímž je evergreen v podobě rozpočtového určení daní. Podle starostů sice novela situaci značně zlepšila, ale nespravedlnost ještě zdaleka neodstranila.

Všichni tři starostové říkají, že z vlastního cestovního ruchu jim plyne jen velmi málo peněz, protože podnikatelé mají v převážné většině sídlo mimo obec. Starosta Modravy Antonín Schubert ale uznává, že podnikatelé berou obec jako svou a když se na ně obrátí s nějakým požadavkem, snaží se vždy vyhovět. Rozpočtové určení daní sice obecní pokladnu nenaplňuje, ale je už příznivé: Místo původních 230 tisíc nyní obec dostává 4,16 milionu korun.

Starosta Hartmanic Jiří Jukl uvádí celkovou daňovou výnosnost, která byla dříve 7,3 mil. Kč včetně vlastních obecních daní a poplatků, dnes je přes 10 milionů. Ovšem rozpočet se pohybuje na trojnásobné výši. „Stejně pořád nechápu, proč Praha dostává na hlavu šestkrát víc než my, když přitom náklady na údržbu máme mnohem větší,“ zlobí se starosta původem Pražák, a připomíná světlejší minulost obce: „V jedné z osad, v Dobré Vodě, dožíval svatý Vintíř, který má zde i kousek za hranicí v Bavorsku velmi zvučné jméno. Jako v jediném místě naší země se tu za první republiky dělala benátská zrcadla. Masaryk zde s přáteli připravoval vznik republiky, na blízkém zámečku poprvé zazněla česká zpívaná hymna a na Čeňkově pile začal Smetana skládat Vltavu.“

Snad jediný, kdo si nestěžuje, je starosta Hamrů Jaroslav Kroupa. Obec nyní dostává z rozpočtového určení daní proti dřívějšku čtyřikrát víc, celkem 2,4 milionu korun. Pro tak malou obec je to významná pomoc.

Několik otázek pro mluvčího národního parku Radovana Holuba

Proč se po stezce Modrý sloup může na bavorské straně chodit, na české ne? Národní park Bavorský les má jiný právní řád pro určování, vytyčování a provoz turistických cest než u nás. V Bavorsku jsou všechny historické cesty, i neznačené, od 1. 7. do 15. 11. přístupné.

To je přece jen administrativní překážka. Tak proč se neodstraní? Je tu negativní posudek odborníka, ornitologa profesora Vladimíra Bejčka, který řekl, že se tady chodit nemůže. Navíc je tu negativní stanovisko k projektu Divoké srdce Evropy.

Stále hovoříme o administrativních překážkách. Kdo rozhoduje? Ministerstvo životního prostředí; park nikoli. Je nutné říct, že nyní, za ministra Bursíka, dochází spíše k zpřísnění pravidel. Ministr podporuje vytvoření mezinárodně uznávaného národního parku, fungujícího podle mezinárodních kritérií.

Jestliže má vzniknout park fungující podle mezinárodních kritérií, měla by snad platit stejná pravidla na české i bavorské straně – či nikoli?

V Bavorsku platí jiný historický i právní pořádek; jejich část parku je starší. Nikdy se tam nezrušilo chození po neznačených cestách. U nás musí každá značená cesta projít posouzením EIA. Bavoři mají mírnější pravidla než my ve prospěch turistů, zároveň je tam větší bezzásahová zóna.

Znovu se ptám: Pokud má park fungovat podle evropských pravidel, měla by tato pravidla být stejná na obou stranách hranice?

Ano, to určitě.

Jaké tedy bude řešení? Bavoři se snažili zpřísnit kritéria, ale u obcí jim to neprošlo. Je tedy pravděpodobné, že je česká strana naopak zmírní?

Bude to nezbytné.